15 CO 10/2022-134 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žaloba na uložení povinnosti žalované, poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy, doručené žalobci ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá MUDr. [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která MUDr. [příjmení] [příjmení] podal podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou. Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Výše uvedeným způsobem soud prvého stupně rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že žalovaná vede a spravuje Centrální registr oznámení, ve kterém jsou oznámení žalobce zveřejňována. Žalobce je přesvědčen, že plošným zveřejňováním majetkových přiznání dochází k zásahu do jeho ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 LZPS), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Současně poukázal na Ústavní soud ČR a to na nález sp. zn. Pl ÚS 38/17 ze dne [datum], který neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaných dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím [datum] ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů. Žalovaná tak nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen, a proto se žalobce domáhá nároku, jak výše uvedených. 3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nemohlo dojít z její strany k nesprávnému úřednímu postupu publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení ani po [datum], neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odložena až do konce roku 2020. V této souvislosti zmiňovala stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 31/10. Dále namítla, že pokud se žalobce domáhá nesprávného úředního postupu v tom směru, že došlo k přijetí protiústavní právní úpravy, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 215/2006. 4. Žalobce pak ještě doplnil, že žalovaná zveřejňovala informace až do listopadu [rok] v centrálním registru oznámení, přičemž se jednalo o citlivé informace ze soukromí žalobce a tyto informace byly zveřejňovány bez jakéhokoliv omezení, souhlasu žalobce či možnosti ovlivnit osud oznamovaných údajů. 5. Soud prvého stupně v řadě vzal za prokázané, že žalobce dopisem ze dne [datum] doručeným žalované téhož dne prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody z titulu shora uvedeného nesprávného úředního postupu a požadoval zaplacení částky [částka] jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Dne [datum] žalovaná vydala po předběžném projednání nároku žalobce zamítavé stanovisko. 6. Soud prvého stupně při svém rozhodnutí vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, když vyšel z toho, že tento byl vyhlášen dne [datum] a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne [datum]. 7. Soud prvého stupně dále z předžalobní výzvy na ochranu osobnosti ze dne [datum], kterou žalobce zasílal Ministerstvu spravedlnosti, zjistil, že žalobce se spolu s dalšími komunálními politiky domáhal v době po vydání derogačního nálezu Ústavního soudu toho, aby informace o jeho majetkových poměrech nebyly nadále zveřejňovány. Uvedené také bylo žádáno prostřednictvím [ulice] místních samospráv ČR. 8. Dále vyšel z toho, že z článku na serveru [webová adresa] ze dne [datum] s názvem“ Nejvyšší správní soud omezil nahlížení do Centrálního registru oznámení“, zjistil, že ke dni [datum] byl omezen Ministerstvem spravedlnosti přístup k oznámením o majetku politicky veřejným funkcionářů tak, že tento přístup již nadále není možný v neomezeném rozsahu anonymně, ale pouze na základě předchozí, individualizované žádosti s tím, že rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění. 9. Soud prvého stupně s odkazem na související ustanovení tj. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jakož i § 2, § 5 § 13 odst. 1, 2 a § 26 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti v účinném znění, jakož i zákona č. 14/2017 Sb., který byl novelizován s účinností od [datum] zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 112/2018 Sb., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění a omluvy za újmu, která mu měla být způsobena na jeho právech neomezených zveřejňováním oznámení a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim, a to oznámení, která jako veřejný funkcionář podává podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Nemajetková újma mu měla být způsobena postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení Centrálního registru oznámení podle Zákona o střetu zájmů, tedy výkoné a veřejné moci. 11. Soud prvého stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je nutné posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv dle obecných předpisů občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrana osobnosti). S odkazem na citované závěry Ústavního soudu se žalobce nemůže svého nároku domáhat ani na základě tvrzené přímo aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod, když z rozhodnutí Ústavního soudu se podává, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba, pokud jde o poskytování informací, posuzovat právě s pohledem toho, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu odškodňovacího zákona a za podmínek tohoto odškodňovacího zákona. Z ustanovení se rovněž podává, že o přímé aplikovatelnosti ústavní úpravy bylo rozhodováno v situaci, kdy toto přímo zakotvovala právo na náhradu škody, či odškodnění, jako tomu je například v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Naproti tomu čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod přímo nárok na náhradu škody či odškodnění v případě porušení informační povinnosti nezakládá a nelze tak i z tohoto důvodu dovozovat přímou aplikovatelnost těchto ústavněprávních předpisů na nárok na odškodnění žalobce a naopak je toto třeba právě posuzovat pohledem odškodňovacího zákona a jím definovaných podmínek odškodnění, včetně vymezení možných odpovědnostních titulů. 12. Při určení organizační složky, příslušné za stát jednat, soud postupoval podle § 6 odst. 2 písm. b) zák. ve spojení s § 11 odst. 5 zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [obec] socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze kterého vyplývá, že Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro střet zájmů. Protože ke vzniku nemajetkové újmy mělo dojít v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti Ministerstva spravedlnosti, dokonce přímo jeho postupem, je Ministerstvo spravedlnosti i organizační složkou příslušnou za stát v soudním řízení jednat ve smyslu § 6 odst. 6 zák. a § 21 a odst. 1 písm. b) o. s. ř. 13. Soud prvého stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhá odškodnění nesprávného úředního postupu, spočívající ho v tom, že žalovaná postupovala při zveřejňování oznámení dle zákona o střetu zájmů v Centrálním registru těchto oznámení v souladu s § 14 b odst. 1, písm. a), b), c) a jak v období před vydáním derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 38/17, tj. před jeho vyhlášením dne [datum], tak v době po jeho vyhlášení do [datum], když sice byla odložena účinnost tohoto derogačního nálezu do [datum], avšak bylo již zřejmým, že způsob zveřejňování takto poskytnutých informací byl shledán Ústavním soudem za nesouladný s ústavními předpisy. Žalobce rovněž výslovně potvrdil, že se nedomáhá nesprávného úředního postupu v tomto směru, že byla přijata tato zákonná úprava, která odporuje předpisům ústavním, tedy domáhá se nároku z legislativní činnosti. 14. Soud prvého stupně s odkazem i na komentářovou literaturu k zákonu [číslo] jakož i soudní i judikatury, například stanoviska bývalého Nejvyš