15 CO 236/2022-792 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opraveným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 5 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na přiznání dalších [částka] s příslušenstvím, a v návaznosti na to rozhodl, že (III.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, (IV.) žalobce je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka] a (V.) žalovaná je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka]. 2. Žalobce se žalobou podanou [datum] domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jako finanční náhrady bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalované na úkor žalobce v období od [datum] do [datum] užíváním pozemků parc. [číslo] v [obec], k. ú. [část obce], bez právního důvodu. Výši náhrady odvodil z obvyklé výše nájemného, které by žalovaná zaplatila žalobci v případě, že by si od něj předmětné pozemky pronajala (120 [spisová značka]). 3. Žalovaná se žalobě bránila s námitkou nedostatku pasivní legitimace, když na pozemku [číslo] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, namítla také rozpor žalobcova požadavku s dobrými mravy, když předmětné pozemky nabyl se spekulativním úmyslem při vědomí, že je nebude moci využívat jinak, a také poukázala na to, že na pozemcích se nachází vodní dílo, přičemž zákonná lhůta pro uplatnění nároku na jednorázové vypořádání zákonem zřízeného věcného břemene uplynula, takže takový nárok je promlčen. 4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v rozhodném období vlastníkem předmětných tří pozemků, které nabyl kupní smlouvou z [datum], a žalovaná je vlastníkem [anonymizováno] nádrže [obec], která byla vybudována v 80. letech 20. století v souvislosti s výstavbou dopravního okruhu [anonymizováno] [část obce] – [anonymizováno]. Provedenými důkazy vzal dále za prokázané, že pozemek parc. [číslo] o výměře 66 m2 je zcela součástí vodní plochy [anonymizováno] nádrže [obec], pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] zhruba z jedné poloviny pokrývá vodní [anonymizováno] a z druhé je zastavěn tělesem pozemní komunikace s odvodňovacím příkopem mezi touto komunikací a násypovým svahem hráze a pozemek parc. [číslo] o výměře 115 m2 je pomocným silničním pozemkem v kategorii místní komunikace III. třídy, na němž se nachází komunikační zeleň. Spornou otázku, zda je [anonymizována dvě slova] [obec] vodním dílem nebo je součástí komunikace (když byla vybudována v souvislosti s výstavbou okruhu [anonymizováno]), vyřešil se závěrem, že se jedná o vodní dílo podléhající režimu vodního zákona. Poté, co účastníky řízení upozornil na možné odlišné právní posouzení věci, nároky vznesené žalobou posoudil dílem jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., dílem pak s odkazem na úpravu provedenou zákonem č. 254/2001 Sb., vodní zákon, a jeho doplnění čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Náhradu za bezdůvodné obohacení přiznal žalobci pouze za pozemek parc. [číslo] polovinu pozemku parc. [číslo] nepokrytou vodní nádrží, a to ve výši 120 [spisová značka], za období [datum rozhodnutí] – [datum] tedy celkem [částka]. U pozemku parc. [číslo] (vodní plocha) a poloviny pozemku parc. [číslo] pokryté vodní nádrží poukázal na právní úpravu § 59a vodního zákona a zák. č. 303/2013 Sb. se závěrem, že tyto neužívá žalovaná bez právního důvodu, ale na základě zákonem zřízeného věcného břemene, za něž vlastníku podle čl. LV zák. č. 303/2013 Sb. náležela jednorázová náhrada, jejíž výši by v případě, že nedošlo k dohodě, určil soud; žalobce však tento nárok neuplatnil, takže došlo k jeho promlčení v [anonymizováno] [rok], a žalobní požadavek na náhradu za bezdůvodné obohacení je ohledně této části pozemků nedůvodný. Žalobě proto částečně vyhověl ([částka] s příslušenstvím) a částečně ji zamítl, a s ohledem na přibližně stejnou míru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků rozhodl o nákladech řízení. 5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná. 6. Žalobce brojil odvoláním proti zamítavému výroku rozsudku a na něm závislým nákladovým výrokům, nesouhlase s postupem soudu I. stupně, jehož výsledkem bylo částečné zamítnutí žaloby. Předně namítl, že soud I. stupně rozhodl nepředvídatelným způsobem, když nepřijal žalobcovu argumentaci poukazem na předcházející rozhodnutí v obdobné věci (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), kdy bylo žalobě zcela vyhověno, a že nemůže obstát jeho argument, že věc byla skutkově shodná, avšak právně odlišná, když v té době ještě nebyla účinnou novela vodního zákona, protože rozhodováno sice bylo o období předcházejícím účinnosti nové zákonné úpravy, ale rozhodnutí soudů již byla vydána po účinnosti novely; z toho dovodil, že buď se mýlily všechny soudy rozhodující v předcházející věci (obvodní, odvolací i Nejvyšší), a nebo se novela vodního zákona na předmětnou věc nemá vztahovat, což považuje žalobce za závěr správný. Dále soudu I. stupně vytkl chybné užití zásady lex specialis derogat generali, když soud I. stupně nesprávně kvalifikoval [anonymizována dvě slova] jako vodní dílo, nikoli jako součást pozemní komunikace, s níž byla vybudována; argumentoval tím, že [anonymizováno] byla zbudována výhradně z důvodu potřeby odvádění povrchových vod z pozemní komunikace a jako její součást, přičemž zákon o pozemních komunikacích je speciálním předpisem, který má před obecnou právní úpravou vodního zákona přednost. Konečně namítl také to, že žalovaná uplatnila tvrzení o nutnosti podřídit předmětné pozemky vodnímu zákonu v r. 2021, tedy až po koncentraci řízení, k níž došlo v červenci r. 2017, takže soud k němu vůbec neměl přihlížet (a pokud tak učinil, jednalo se o procesní chybu). Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil tak, že i v tomto rozsahu žalobě vyhoví, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce vyvracela jeho argumentaci jako neopodstatněnou. Předně zdůraznila, že v předcházejícím řízení ([spisová značka]) se žalobce domáhal bezdůvodného obohacení za období 2011 [číslo], přičemž novela vodního zákona nabyla účinnosti až [datum], takže právně byla situace odlišná, což také soud I. stupně v odůvodnění rozsudku správně uvedl a vysvětlil, takže jeho rozhodnutí nebylo překvapivé. Nesouhlasila ani s tím, že by [anonymizována dvě slova] [obec] bylo možno podřadit pod § 12 zákona o pozemních komunikacích a považovat ji za součást komunikace, neboť neslouží výhradně k odvádění povrchových vod z komunikace; v této věci poukázala na posudek znaleckého ústavu [ulice] díla [právnická osoba], který jednoznačně vyjádřil, že [anonymizována dvě slova] [obec] je vodním dílem, a také co je jeho součástí, na čemž nic nemění skutečnost, že toto vodní dílo bylo vybudováno v rámci komplexu staveb vnějšího silničního okruhu [anonymizováno] [část obce] – [část obce]. V této souvislosti namítla, že soud I. stupně, který správně kvalifikoval [anonymizována dvě slova] [obec] jako vodní dílo, nesprávně posoudil jeho rozsah, což rozvedla žalovaná ve svém odvolání. K námitce procesního pochybení pak uvedla, že posouzení věci podle jiného zákona je právní otázkou, pro niž koncentrace neplatí, přičemž o skutkovém stavu mezi účastníky v podstatě sporu nebylo. S tím žádala o potvrzení zamítavého výroku rozsudku. 8. Vlastním odvoláním pak žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku rozsudku a na něm závislým výrokům o nákladech řízení s tím, že soud I. stupně nepřípadně stanovil rozsah pokrytí pozemku parc. [číslo] vodní nádrží v podstatě odhadem podle leteckého snímku ortofotomapy, a kromě toho nevzal v úvahu výsledky dokazování, z něhož se podává, že tento pozemek je dotčen vodním dílem – [anonymizováno] nádrží [obec] – v celém rozsahu. Kromě toho poukázala na to, že ze znaleckého posudku [ulice] díla [právnická osoba], vyplývá rovněž, že i pozemek parc. [číslo] je součástí vodního díla, protože se na něm nachází hráz, bez níž by [anonymizováno] nebyla schopna plnit svou [anonymizováno] funkci. Přestože toto zjištění vyplývá z posudku, jímž byl činěn důkaz, soud I. stupně je nezohlednil, případně – pokud měl pochybnost o správnosti tohoto závěru – nevyslechl jeho zpracovatele k odstranění nejasností. Jeho rozhodnutí je proto v tomto smyslu nepřezkoumatelné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Učinil tak při odvolacím jednání, při němž zopakoval důkaz listinami, jimiž důkaz proveden byl, avšak podle odůvodnění rozsudku z nich soud I. stupně neučinil zjištění relevantní pro posouzení věci. Dos