15 CO 300/2021-213 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. napadeného rozsudku uložil soud prvního stupně žalované, aby žalobci zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,20% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Výrokem II. zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 354/2009. Žalobce nárok na odškodnění imateriální újmy uplatnil u žalované, která však o něm do podání žaloby nerozhodla. Následně v průběhu řízení žalobce odškodnila částkou [částka], když shledala, že posuzované řízení, které trvalo celkem 10 let a 11 měsíců, bylo nepřiměřeně dlouhé. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když na svou obranu uvedla, že zadostiučinění, které žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již poskytla je odpovídající s ohledem na složitost věci, s přihlédnutím k tomu, že žalobce i ostatní účastníci tohoto řízení se na délce řízení podíleli, když jejich právní zástupkyně byla opakovaně vyzývána k odstranění vad žaloby, k jejímu doplnění. Žalobce po svém vstupu do řízení újmu sdílel se svým bratrem, přičemž význam řízení pro něho snižuje i fakt, že byl procesním nástupcem po zemřelé [jméno] [příjmení], a proto se ho předmět řízení přímo nedotýkal a po vstupu do řízení vzal žalobu zpět. 4. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení a provedených důkazů, zejména obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 15 C 354/2009 dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pod body 6. až 9., na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje a jen stručně shrnuje nejpodstatnější skutková zjištění. 5. V posuzovaném řízení byla žaloba podána dne [datum]. Na straně žalobců vystupovalo původně 79 osob, když jejich počet se v průběhu řízení měnil a zvyšoval až na 120 osob, na straně žalovaných 9 osob. Právní předchůdkyně žalobce [jméno] [příjmení] byla žalobkyní [číslo]. Všichni žalobci byli spoluvlastníky pozemků, měli stejné právní zastoupení a předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví. Dne [datum] zaslali žalobci sdělení o změnách v osobě žalobců z důvodu úmrtí, a to včetně žalobkyně [číslo] tedy právní předchůdkyně žalobce. V průběhu řízení došlo usnesením ze dne [datum] k vyloučení věci většiny žalobců a věc byla dále projednávána pod sp. zn. 15 C 153/2014. V posuzovaném řízení zůstala k projednání žaloba tří žalobců včetně právní předchůdkyně žalobce. Dne [datum] bylo rozhodnuto o přerušení řízení do skončení dědického řízení po [jméno] [příjmení] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 928/2009. Soud činil dotazy na stav dědického řízení, přestože dědické řízení již bylo pravomocně skončeno (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 32 D 928/2009–89, ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 32 D 928/2009-107, s právní mocí dne [datum]) ještě předtím, než bylo posuzované řízení do skončení tohoto dědického řízení přerušeno. Dne [datum] zástupkyně žalovaného [číslo] informovala soud, že dědická řízení byla v minulosti již skončena. Dne [datum] soudní komisařka založila do spisu usnesení o dědictví po [jméno] [příjmení]. Dne [datum] soud rozhodl o pokračování řízení ve vztahu k žalobci a Ing. [jméno] [příjmení] jako procesním nástupcům. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Ke zpětvzetí žaloby ze dne [datum] učiněné žalobcem a Ing. [jméno] [příjmení], kteří byli společně zastoupeni, bylo řízení dne [datum] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba ostatních žalobců byla zamítnuta rozsudkem, č. j. 15 C 143/2014-202, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 Co 334, [číslo]. Posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 10 let a 11 měsíců. V řízení se vyskytlo období nedůvodné nečinnosti soudu od [datum] do [datum] (5 let a 4 měsíce), neboť se vyčkávalo výsledku dědického řízení, které však již bylo pravomocně skončené. Žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která jej za celou délku posuzovaného řízení odškodnila částkou [částka]. 6. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ Zákon“), a to dle § 1, §13 odst. 1 a § 31a Zákona. 7. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu, uvedených zákonných ustanovení a judikatury Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délku posuzovaného řízení (takřka 11 let), nelze považovat za přiměřenou, i přesto, že se jednalo o řízení procesně složité. Poukázal na skutečnost, že v řízení byl průtah od [datum] do [datum], kdy soud vyčkával výsledku dědického řízení, které již v té době bylo skončeno. Přestože ojedinělý průtah by byl v zásadě tolerovatelný, délka období nečinnosti je však zcela zásadní, když tvoří takřka polovinu délky řízení. Kromě toho se k této nečinnosti přidávají i další pochybení (vrácení věci bez věcného vyřízení, nedostatek meritorního projednání či nutnost opakovaného doručování) a celková liknavost a nekoncentrovanost postupu soudu. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se nejedná o řízení, s nímž judikatura Evropského soudu pro lidská práva spojuje zvýšený význam, přesto však pro žalobce toto řízení není s nepatrným významem. Celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci. Soud prvního stupně s ohledem na celkovou délku řízení shledal, že adekvátní formou odškodnění je peněžité zadostiučinění, když k odškodnění formou konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistoupit pouze výjimečně. Za přiměřenou základní sazbu s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na jeho Stanovisko, považoval částku [částka] za rok řízení. Částku [částka] ročního základu s polovičním krácením za první dva roky pak považoval za dostatečnou i z pohledu vzrůstající životní úrovně, když v tomto směru přihlédl k argumentaci žalobce. 8. Soud prvního stupně nejprve určil zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za období od [datum] do [datum], tj. za 10 let a 1 měsíc (od podání žaloby do doručení usnesení žalobci o jeho vstupu do řízení). Žalobci náleží zadostiučinění i za toto období, když žalovanou nebylo namítáno, že by se o záležitosti právní předchůdkyně žalobce nestaral, naopak byl žalovanou za toto období též odškodněn a dědický spis svědčí o vztahu zůstavitelky a žalobce jako závětního dědice. Základní částku za tuto„ první fázi řízení“ určil ve výši [částka]. Uzavřel, že řízení bylo velmi procesně složité, v řízení vystupoval enormní počet subjektů (až 120 žalobců proti několika žalovaným), žaloba byla postupně doplňována, rozšiřována, vzata částečně zpět, bylo rozhodováno o procesním nástupnictví, do řízení vstupovali další žalobci, bylo rozhodováno o předběžném opatření, což si vyžádalo i rozhodnutí odvolacího soudu. Pro tuto složitost první fáze řízení snížil zadostiučinění o 25 %. Žalobce se na délce řízení chováním zásadně nepodílel. Mnohá vyjádření a doplnění jsou již dostatečně zohledněna v procesní složitosti řízení, a proto za chování žalobce v první fázi řízení zadostiučinění nijak neupravoval. Postup orgánů veřejné moci se značně podílel na délce řízení. Přestože se pochybení soudu částečně odrazila již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení, s ohledem na jejich závažnost zadostiučinění ještě zvýšil, a to o 40%. Význam řízení pro žalobce hodnotil tak, že posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam, neboť se jednalo o spor o určení spoluvlastnických podílů. Újma všech žalobců jako spoluvlastníků nemovitostí byla pak umenšována tím, že se náklady právního zastoupení strany žalující rozložily mezi velký počet účastníků, kteří věděli, že svá společná vlastnická práva a zájmy nehájí osamoceně, ale naopak jednotně a shodnými úkony. Pro sdílení újmy proto snížil zadostiučinění o 20 %. Žalobce (stejně jako jeho právní předchůdkyně) byl osobou pokročilého věku, pročež pro zvýšený význam řízení z tohoto důvodu zvýšil i samotné zadostiučinění o 10 %. Význam řízení za první fázi řízení se tak projevil na základní částce zadostiučinění snížením o 10 %. Výsledné zadostiučinění po použití uvedených kritérií (-25, + 40, -10) činí částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce vstoupil do řízení jako procesní nástupce zůstavitelky, a to jako jeden ze dvou dědiců a přiznávaná částka by v součtu jednotlivým dědicům neměla převyšovat částku, která by náležela původnímu účastníku řízení, tuto částku snížil o polovinu, tedy na odškodnění ve výši [částka] za