15 CO 387/2021-164 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci (I.) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a (II.) k rukám jeho advokáta k náhradě nákladů řízení částku [částka]. 2. Žalobce se domáhal přisouzeného plnění s tvrzením, že mezi účastníky byla [datum] v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy, jíž prodávající [jméno] [příjmení] prodávala žalobci (kupujícímu) ve smlouvě označené nemovitosti v k. ú. [anonymizována tři slova], uzavřena smlouva o úschově. Nemovitosti byly prodávány za sjednanou kupní cenu [částka], z níž [částka] bylo podle dohody smluvních stran zaplaceno na účet zprostředkovatele, [částka] bylo zaplaceno přímo prodávající a částka [anonymizována tři slova] jí měla být uhrazena za sjednaných podmínek z advokátní úschovy. Smlouva o úschově byla uzavřena s tím, že zaniká mj. také datem [datum] a advokát je povinen prostředky na účtu vrátit schovateli do 5 pracovních dnů, nebyly-li dříve splněny podmínky pro výplatu prostředků prodávající. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě o úschově, podle něhož zaplatil žalovaný na účet prodávající částku [částka]. K ukončení smluvního vztahu tak zůstala na účtu úschovy částky [částka], kterou žalovaný žalobci v rozporu s jejich ujednáním nevrátil, a dnem [datum] se tak ocitl v prodlení s plněním této částky. Dne [datum] byl v návaznosti na dodatek [číslo] ke kupní smlouvě uzavřen dodatek [číslo] k (již zaniklé) smlouvě o úschově, podle něhož žalovaný vyplatil prodávající částku [částka], takže na účtu úschovy zůstalo [částka]. Žalovaný je žalobci vrátil až na výzvu advokáta, a to částkami [částka] dne [datum] a [částka] [datum]. Žalobce se proto domáhal úroků z prodlení z takto vzniklých dlužných částek a dále částky [částka] jako nákladů právní služby za dva úkony spojené s vymáháním pohledávky vůči žalovanému. 3. Žalovaný se žalobě bránil s tím, že peníze na účtu úschovy zůstaly s výslovným souhlasem všech zúčastněných, a to z toho důvodu, že změna vlastnického práva podle kupní smlouvy nebyla vložena do katastru nemovitostí z příčiny na straně prodávající, avšak smluvní strany usilovaly i nadále o realizaci koupě a její dovedení do konce, a za tím účelem byly peněžní prostředky ponechány v advokátní úschově i po datu [datum], neboť bylo předpokládáno jejich využití v souladu s původním ujednáním. Z tohoto důvodu také byly uzavřeny dodatky [číslo] [číslo] ke kupní smlouvě a současně ke smlouvě o úschově, které tuto situaci reflektovaly. Zdůraznil, že žalobce po [datum] nežádal výplatu (vrácení) částky z úschovy, nýbrž požadoval její ponechání na účtu úschovy a vyhotovení dodatků ke kupní smlouvě a ke smlouvě o úschově se změnou ujednání o podmínkách výplaty kupní ceny. Akcentoval, že z prostředků na účtu úschovy neměl žádný profit, neboť úschova cizích prostředků u ČSOB je bezúročná, a požadavek žalobce označil za rozporný s dobrými mravy, zneužití práva a snahu se nezákonně obohatit. 4. Soud I. stupně shledal žalobu důvodnou. Dílčí skutková zjištění, která učinil z provedených důkazů a považoval je za relevantní, popsal v odst. 5 odůvodnění rozsudku, v odst. 6 pak stručně uvedl, že irelevantní zjištění nepopisuje a z jakých důvodů neprovedl navržené důkazy výslechem [jméno] [příjmení] (prodávající) a JUDr. [příjmení] [příjmení] (koncipient žalovaného, který s klienty jednal). Zjištění o skutkovém stavu korespondující dílčím skutkovým zjištěním v jejich souhrnu popsal v odst. 7, a odst. 8 věnoval výčtu právních ustanovení, podle nichž věc posoudil: § 2402 o. z., § 1970 o. z., čl. 1 a 2 usnesení [číslo] představenstva České advokátní komory (dále jen:„ ČAK“) ve znění usnesení představenstva ČAK [číslo] jejichž znění citoval. Na tomto základě uzavřel, že žalovaný měl bez dalšího povinnost vrátit žalobci prostředky, které převzal do úschovy, ve sjednané lhůtě (do [datum]), následujícího dne se proto octl v prodlení, a je tak povinen zaplatit žalobci podle § 1970 o. z., zákonné úroky z prodlení a podle § 2894 odst. 1 o. z., náklady spojené s vymáháním dlužné částky [částka]. S poukazem na § 5 odst. 1 o. z., deklaroval, že požadavek žalobce není v rozporu s dobrými mravy ani nepoctivým jednáním. V této souvislosti zdůraznil, že dodatek ke smlouvě o úschově byl uzavřen téměř rok po jejím skončení a že zbývající částku, která nebyla vyplacena prodávající, musel žalobce vymáhat prostřednictvím advokáta. S ohledem na úplný procesní úspěch přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl, že věc neposoudil ve všech souvislostech, na něž poukázal ku své obraně žalovaný, zejména tedy ke skutečnosti, že kupní smluva a smlouva o úschově spolu úzce souvisely, realizace kupní smlouvy vázla z důvodů nezaviněných účastníky tohoto řízení a smlouva o úschově plnila k ní subsidiární úlohu, čemuž také odpovídala veškerá jednání účastníků. Žalobce byl srozuměn s tím, že peníze zůstanou na účtu úschovy, stalo se tak na jeho pokyn, posléze pak činil kroky ke změně ujednání o způsobu výplaty kupní ceny prodávající. Jedinou chybou bylo, že do dodatku [číslo] ke smlouvě o úschově byla omylem překopírována z dodatku [číslo] klauzule, že ostatní ujednání smlouvy zůstávají v původním znění, což formálně znamenalo zánik smlouvy k datu [datum]; to však úmyslem žalobce – jak je zřejmé z jeho dalšího chování – nebylo. Poukázal na nepochybně projevenou vůli účastníků kupní smlouvy a smlouvy o úschově pokračovat v zahájeném procesu prodeje nemovitostí včetně úhrady podstatné části kupní smlouvy z prostředků složených do advokátní úschovy i po datu [datum], kterou žalovaný respektoval a řídil se jí. S ohledem na tuto skutečnost považuje požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení za rozporný s obecnou povinností každého chovat se v právním styku poctivě (§ 6 o. z.), jehož aplikaci nelze za žádných okolností vyloučit. Pokud jde o náhradu nákladů právní služby v částce [částka], uvedl, že tato částka neodpovídá výši odměny podle advokátního tarifu při zastupování dvou osob (když týž advokát měl zastupovat [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení]), že výzvu k úhradě ze dne [datum] mu zaslali jmenovaní doporučeně s dodejkou, takže další výzva posléze zaslaná advokátem byla nadbytečná a náklady na ni nelze považovat za účelně vynaložené, a kromě toho nebylo doloženo, že by žalobce tyto náklady advokátu zaplatil. Ohradil se také proti stanovené výši náhrady nákladů řízení, v jejímž rámci byla duplicitně přiznána odměna za převzetí věci a přípravu zastoupení (s níž bylo počítáno v náhradě přiznané rozsudkem), nepřípadně přiznána odměna za jednání 7. 3. a [datum], kdy nebylo jednáno, jakož i dvojnásobná odměna za jednání [datum], které však začalo se zpožděním a netrvalo tak déle než dvě hodiny. Kromě toho namítl nepřehlednou formulaci meritorního výroku rozsudku a některé nesprávnosti v jeho odůvodnění. S tím navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal na základě odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Učinil tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, který byl k odvolacímu jednání řádně a včas předvolán, avšak nedostavil se k němu, svou neúčast neomluvil a odročení nepožádal. Po projednání věci se zopakováním dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je (i když ne v plném rozsahu) opodstatněné. 7. Odvolateli je v prvé řadě nutno dát za pravdu v tom, že se soud I. stupně vůbec nezabýval skutečnostmi, které ku své obraně tvrdil žalovaný a žalobce je spornými neučinil, a kromě toho byly dokládány provedenými důkazy (zejména dodatky [číslo] ke kupní smlouvě a smlouvě o úschově a výpovědí svědkyně [příjmení] – nikoli [příjmení], jak je opakovaně chybně uvedeno v napadeném rozsudku). Žalovaný tvrdil, že peníze na účtu úschovy zůstaly s výslovným souhlasem žalobce a prodávající z důvodů, které vznikly na straně prodávající, a že právě to bylo důvodem uzavření Dodatků ke kupní smlouvě a smlouvy o úschově, u níž jen vzhledem k formálnímu pochybení nedošlo k jejímu prodloužení. Tato tvrzení jsou dokládána výše zmíněnými důkazy, které soud I. stupně provedl, avšak podle odůvodnění rozsudku na svou povinnost vypořádat se v úplnosti se zjištěními, která plynou z provedených důkazů, a teprve takto zjištěný skutkový stav podrobit pečlivému právnímu hodnocení, zjevně rezignoval. 8. [příjmení] nebylo o tom, že peníze složené žalobcem na účtu úschovy podle smlouvy o úschově ze dne [datum] ve vazb