15 CO 48/2022-72 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) současně jí uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení, jež žalované vzniklo tím, že si ponechala žalovanou částku, která jí byla vyplacena soudním exekutorem po provedeném exekučním řízení, byť již tuto od žalobkyně obdržela ještě před zahájením [anonymizováno]. Žalobkyně se povinnosti uhradit částku podle pravomocného směnečného platebního rozkazu zprostila její úhradou obchodnímu zástupci žalované [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani co do důvodu ani výše. Vnesla námitku promlčení s tím, že žalobkyně o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, věděla již v roce [rok], kdy podala návrh na zastavení [anonymizováno]. 4. Soud prvního stupně především na podkladě nesporných tvrzení účastníků, která byla podpořena i následně provedenými listinnými důkazy dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pod body 4. až 9., na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje a jen stručně shrnuje nejpodstatnější skutková zjištění. 5. Exekuční řízení k vymožení peněžité pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím bylo zahájeno na základě návrhu žalované (pod tehdejší firmou [právnická osoba]) dne [datum]. Titulem pro exekuci byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované směnečnou sumu [částka] s 6 % úrokem ročně od [datum] do zaplacení a soudní poplatek [částka]. [anonymizováno] byla nařízena usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Provedením [anonymizováno] byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu [obec] Mgr. [jméno] [příjmení], který exekuci vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla zastavení [anonymizováno] s tím, že již před podáním exekučního návrhu (a to dne [datum] a dne [datum]) pohledávku uhradila, převzetí peněz podepsal obchodní zástupce oprávněné [jméno] [příjmení]. Exekuční soud exekuci zastavil dle § 268 odst. 1 písmeno c/ o. s. ř., neboť žalovaná s jejím zastavením souhlasila. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí o zastavení [anonymizováno] odvolala. Uvedla, že návrh na zastavení [anonymizováno] podala ona, po nařízení [anonymizováno] jí byla na základě exekučního příkazu exekutora stržena ze mzdy od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] částka [částka] zahrnující pohledávku oprávněné ve výši [částka], náklady nalézacího řízení [částka] a předběžně vyčíslené náklady [anonymizováno] ve výši [částka] Krajský soud v [obec] odvolání žalobkyně vyhověl a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], napadené usnesení zrušil a věc vrátil exekučnímu soudu k dalšímu řízení. Soudní exekutor vymohl v průběhu [anonymizováno] celkem [částka], a to na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy, ze které byla žalované vyplacena na její účet částka [částka]. V rámci [anonymizováno] vydal pověřený soudní exekutor k vymožení exekuované částky exekuční příkazy, dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] prodejem movitých věcí a dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací] srážkami ze mzdy. [jméno] [příjmení] byl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno 5 slov], jehož se dopustil tím, že jako obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] vylákal mj. od žalobkyně dne [datum] a [datum] hotovostní platby v celkové výši [částka] pod záminkou jejich použití jako splátek půjčky, mimo jiné byl i za tento [anonymizována dvě slova] odsouzen a byl zavázán poškozené společnosti [právnická osoba], nahradit škodu ve výši [částka]. Žalovaná potvrdila, že v průběhu [anonymizováno] jí od roku [rok] až [rok] byla soudním exekutorem vyplacena celkem částka [částka]. 6. Mezi účastníky zůstala spornou pouze otázka promlčení žalobkyní uplatněného nároku, kterou soud prvního stupně po právní stránce posuzoval dle § 2991 odst. 1, odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), dále dle § 621, § 626 o. z., přičemž vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k počátku promlčecí doby v souvislosti se zastavením [anonymizováno], konkrétně z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 7. S ohledem na citovanou judikaturu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně se o tom, že vzniklo bezdůvodné obohacení a že za toto obohacení odpovídá žalovaná se dozvěděla až právní mocí usnesení o zastavení [anonymizováno], k němuž došlo na základě jejího návrhu usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy [anonymizováno] byla zatavena z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Předmětné usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Teprve tímto rozhodnutím bylo postaveno na jisto, zda a kdo se na úkor žalobkyně obohatil. Jestliže žalobkyně podala žalobu dne [datum], nedošlo ke dni jejího podání k uplynutí tříleté promlčecí doby. Žalovaná, která si soudním exekutorem vyplacenou částku ponechala se tak na úkor žalobkyně obohatila, zejména s přihlédnutím k tomu, že odsouzený [jméno] [příjmení] byl zavázán nahradit žalované škodu ve výši [částka], jejíž součástí byla i částka [částka], kterou mu uhradila žalobkyně. 8. Soud prvního stupně proto z výše uvedených důvodů shledal nárok žalobkyně oprávněným a žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. 9. K obraně žalované spočívající v tvrzení, že žalobkyně již v roce [rok], kdy podala návrh na zastavení [anonymizováno], věděla o bezdůvodném obohacení i o tom, kdo za něj odpovídá, soud prvního stupně uvedl, že tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. To, že soudním exekutorem vymožená částka byla skutečně vyplacena žalované, vyplývá až z usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Do té doby žalobkyně nemohla mít povědomost o tom, zda a kdy soudní exekutor vymoženou částku poukázal na účet žalované. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž především namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zrekapitulovala průběh exekučního řízení. Zdůraznila, že poté, kdy Krajský soud v [obec] zrušil usnesení exekučního soudu, jímž byla [anonymizováno] zastavena dle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a věc byla vrácena exekučnímu soudu k dalšímu řízení, se po více než 12 let v exekučním řízení ničeho nedělo, když spis exekučního soudu měl být ztracen. Teprve až usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla [anonymizováno] zastavena a toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná poukázala rovněž na to, e smluvní vztah mezi ní a žalobkyní byl uzavřen za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., podle jehož § 107 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčelo za dva roky ode dne, kdy se oprávněný (žalobkyně) dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo za něj odpovídá, nejpozději se promlčí za tři roky, jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně již v roce [rok] věděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení i o tom, kdo za něj odpovídá, neboť toto popsala v návrhu na zastavení [anonymizováno]. Nic jí tak nebránilo, aby již v tomto okamžiku podala žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, aniž byla nucena vyčkat rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči o zastavení [anonymizováno]. Po dobu nečinnosti tohoto soudu se po celých deset let žalobkyně nezajímala o to, proč dosud o věci nebylo rozhodnuto. Nakonec celou záležitost řešil sám Okresní soud v Třebíči, když začal spis rekonstruovat. Dle žalované nelze tuto naprostou pasivitu žalobkyně vykládat k jejímu prospěchu. Zdůraznila rovněž, že soud prvního stupně sice citoval judikaturu Nejvyššího soudu řešící obdobnou problematiku, avšak zcela rezignoval na opakované upozornění žalované, že tato byla překonána rozhodnutím Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3473/20 a s tímto rozhodnutím se vůbec nevypořádal. S ohledem na poukazované rozhodnutí Ústavního soudu nadále setrvala na svém názoru, že nárok žalobkyně je promlčen a rozsudek je tak nesprávný. Žalovaná z uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalov