17 CO 319/2021-628 — Městský soud v Praze

1. Původní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena trestním řízením, které bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení Městského státního zastupitelství v [obec] o zamítnutí stížnosti proti usnesení Obvodního státního zastupitelství v [obec a číslo], kterým bylo trestní řízení zastaveno, neboť posuzované skutky nejsou trestným činem a není důvod pro postoupení věci jinému orgánu. Z titulu nezákonného rozhodnutí požadoval náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka], ušlý zisk ze závislé činnosti ve výši [částka], ušlý zisk z podhodnoceného prodeje akcií ve výši [částka]. Rovněž žádal náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním trvajícím sedm let a jeden měsíc (od [datum] do [datum]) ve výši [částka]. Nárok uplatnil u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná souhlasila s tím, že nárok u ní byl uplatněn dne [datum], poukazovala na to, že žalobci poskytla na základě mimosoudního jednání [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a [částka] na náhradě škody představující náklady na obhajobu. 3. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení o zaplacení částky [částka] zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. 4. Původní žalobce dne [datum] zemřel. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 14 C 154/2011-97, které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl, že v řízení bude pokračováno se současnými žalobkyněmi, dědičkami původního žalobce. 5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 14 C 154/2011-208 soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním [částka] s příslušenstvím, příslušenství z částky [částka] a [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení [částka] a o zaplacení [částka] zamítl (výrok II. a III.), řízení co do [částka] zastavil (výrok IV.), žalobkyním uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení [částka] (výrok V.). 6. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.2.2017 č.j. 17 Co 249/2016-258 rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích o věci samé II. a III. potvrdil (výrok I.), ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku V. o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). 7. Dovolání žalobkyň proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.2.2017 č.j. 17 Co 249/2016-258 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2018 č.j. 30 Cdo 4684/2017-297, jejich ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum] č.j. III. ÚS 165/19-514. 8. Rozsudkem ze dne 28.8.2019 č.j. 14 C 154/2011-441 soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním [částka] s příslušenstvím, příslušenství z částky [částka] a [částka], vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právního zástupce (výrok III.). 9. Konstatoval, že předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nákladů obhajoby a nárok na náhradu nemajetkové újmy. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že původní žalobce byl trestně stíhán od roku 2001, že trestní stíhání trvající v přípravném řízení téměř 10 let bylo pravomocně skončeno [datum], že trvalo 11 let, následně bylo zastaveno, neboť skutky pro které bylo zahájeno nejsou trestnými činy, že žalobce celkově uhradil na nákladech obhajoby [částka], včetně daně z přidané hodnoty, na základě průběžně vystavených faktur. Popsal zjištění z trestního spisu ohledně úkonů sporovaných žalovanou, s tím, že sporované úkony byly dohledány. 10. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že odpovědnostní titul je dán, že je dána příčinná souvislost mezi náklady obhajoby a nezákonným rozhodnutím, že původnímu žalobci vznikla v souvislosti s vynaložením nákladů na obhajobu škoda. Měl za to, že pokud byly původnímu žalobci vyplaceny náklady obhajoby za jiné, dříve probíhající trestní řízení ve výši trojnásobku odměny advokáta, je na straně žalobkyň legitimní očekávání, že i náklady obhajoby za posuzované řízení budou vyplaceny v trojnásobné výši. 11. Pokud jde o navýšení sazby mimosmluvní odměny obhájce až na trojnásobek dle ust. § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dospěl k závěru, že je ve vztahu ke všem vykonaným úkonům právní služby důvodné, že navýšení odměny je dáno mimořádnou složitostí a náročností trestního řízení, které se týkalo závažné hospodářské kriminality, že se obhajoba musela vyrovnat s náročnou trestněprávní problematikou, která vyžadovala znalost mezinárodního bankovního práva a měla mezinárodní přesah, že se obhajoba musela orientovat v odborných vyjádřeních, znaleckých posudcích, auditorských zprávách, zohlednil mimořádnou složitost, časovou náročnost úkonů obhajoby i celkovou délku řízení (10 let). Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2019 sp.zn. 30 Cdo 4016/2016 ve věci (spoluobviněného původního žalobce) Ing. [příjmení], na skutečnost, že samotné orgány činné v trestním řízení potvrzovaly složitost projednávané trestní věci. S touto argumentací žalobě výrokem I. vyhověl. 12. Žalobu o náhradu nemajetkové újmy výrokem II. zamítl s tím, že nemajetková újma není způsobilá k dědění, je nárokem osobní povahy, který smrtí poškozeného zaniká. 13. K odvolání žalobkyň i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.2.2020 č.j. 17 Co 377/2019-558 rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. potvrdil, ve vyhovujícím výroku I. jej co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy smrtí původního žalobce dne [datum] zanikl, nepřešel na žalobkyně neboť původní žalobce zemřel před [datum], před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále také jen o.z.), tedy podle předcházející právní úpravy. 14. Pokud jde o náhradu majetkové škody – nákladů obhajoby, odvolací soud se zabýval otázkou, zda tento nárok na žalobkyně přešel smrtí jejich právního předchůdce, tedy zda je dána jejich aktivní věcná legitimace, a dospěl k závěru, že tato otázka zatím nebyla soudem I. stupně řešena. Žalobkyně jsou sice dědičkami po zemřelém Ing. [jméno] [příjmení], ale předmětný nárok nebyl v dědickém řízení projednán, tedy není zřejmé, zda všechny, případně která z nich, tuto pohledávku vůči státu nabyla. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 37 D 132/2013-145 bylo určeno, jaký majetek po zůstaviteli patří do dědictví, byla schválena dohoda žalobkyň o vypořádání dědictví, pohledávka vůči státu z titulu náhrady škody však v dědickém rozhodnutí nefiguruje. Soud I. stupně sice usnesením ze dne [datum] rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno s žalobkyněmi, jako dědičkami původního žalobce, ovšem otázkou, který z dědiců podle výsledku dědického řízení převzal právo nebo povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst. 2 o.s.ř.) se nezabýval. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví, k nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem nedochází jen na základě smrti zůstavitele, ale dědictví po každém zůstaviteli musí být projednáno a rozhodnuto soudem, dědicem zůstavitele se rozumí ten, komu soud v usnesení o dědictví potvrdil nabytí dědictví jako jedinému dědici nebo nabytí dědictví podle dědických podílů, popřípadě kdo byl (jako dědic) účastníkem soudem schválené dohody o vypořádání dědictví (rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. 21 Cdo 4110/2014). Usnesení o tom, s kým bude na místě zemřelého účastníka v řízení pokračováno představuje pouze řešení otázky procesního nástupnictví a nepředurčuje věcnou legitimaci při rozhodování o věci samé. Žalobkyně smrtí zůstavitele nabyly dědické právo, ale nenabyly předmětnou pohledávku, neboť o ní nebylo v dědickém řízení rozhodnuto. Jestliže o nároku, který je předmětem tohoto řízení nebylo v dědickém řízení po Ing. [příjmení] rozhodnuto, je na žalobkyních, aby zahájily řízení o doprojednání dědictví, k tomu jim musí být dán prostor. Dále dovodil, že soud I. stupně se neřídil názorem odvolacího soudu vysloveným v předcházejícím rozhodnutí ze dne [datum], neřídil se ani závěry vyslovenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2019 sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, které bylo vydáno v obdobné věci, ačkoliv na toto rozhodnutí opakovaně odkazoval. Zdůraznil, že o zvýšení mimosmluvní odměny za právní služby dle ust. § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nelze rozhodovat paušálně, aniž by byla hodnocena obtížnost a náročnost jednotlivých úkonů právní služby, které byly ze strany obhájců, příp. substitutů v trestním řízení provedeny. Poukázal na úkony právní služby, u nichž důvod pro přiznání trojnásobné odměny zjevně chybí. Neztotožnil se s názorem soudu