17 CO 70/2022-1198 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy, z titulu nezákonného rozhodnutí – nezákonného trestního stíhání ve výši [částka] (za dobu do [datum]) a z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky trestního řízení ve výši [částka], obojí se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Dne [datum] podala žalobkyně žalobu na náhradu nemajetkové újmy z titulu téhož nezákonného rozhodnutí, ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do [datum] – skončení trestního stíhání), řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 178/2020, usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 15 C 248/2018-1090 došlo ke spojení věcí. 2. Žalobkyně tvrdila, že [datum] proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, spáchaný ve formě pomoci, zčásti dokonaný a zčásti ukončený ve stadiu pokusu, její stížnost proti zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce osmi let a šesti měsíců, podala odvolání, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 5 To 56/2016 byla zproštěna obžaloby. Nezákonným rozhodnutím jí byla způsobena nemajetková újma, došlo k zásahu do její morální sféry, ztratila důvěru v orgány činné v trestním řízení, došlo k poškození její dobré pověsti, jako osoby v minulosti nestíhané a bezúhonné, měla obavy o budoucnost svou a své rodiny, její případ byl extrémně medializován, trestní stíhání se negativně podepsalo na jejím zdravotním stavu, způsobilo jí zdravotní a také rodinné komplikace spočívající ve zhoršení vztahů, byla poškozena její pověst jako vysoké státní úřednice, byla negativně ovlivněna její kandidatura do Senátu, nepodařilo se jí najít zaměstnání odpovídající jejím schopnostem a zkušenostem. 3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 15 C 248/2018-528 soud I. stupně žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí trestní věc žalobkyně nebyla pravomocně skončena – nebyla dána existence nezákonného rozhodnutí, když rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byl ve vztahu k žalobkyni zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] a rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 355/2019-554 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť k datu [datum] byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna. 4. Žalovaná souhlasila s tím, že u ní byly dne [datum] a [datum] žalobkyní uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobkyni poskytla omluvu a finanční satisfakci ve výši [částka], kterou měla za přiměřenou okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 5. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], k rukám jejího právního zástupce, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 6. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání žalobkyně, a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zneužití pravomoci úřední osoby, toto usnesení jí bylo doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla podána obžaloba, dne [datum] byla žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v [obec] odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. K dovolání Nejvyššího státního zastupitelství byla ve vztahu k žalobkyni předcházející rozhodnutí zrušena, usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby, podle § 226 písm. b) trestního řádu, rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci. Žalobkyně dosáhla vysokých funkcí zejména v oblasti plynárenství, spolupracovala s energetickými giganty (Gazprom), obdržela řadu vyznamenání (manažerka roku, nejúspěšnější žena, řád královny [jméno], medaile za zásluhy o mezinárodní rozvoj plynárenství, státní vyznamenání od prezidenta republiky). Před zahájením trestního stíhání byla bezúhonná, měla rodinu a přátele, po zahájení trestního stíhání se od ní rodina odvrátila, sestra a matka se s ní přestaly stýkat, resp. styky omezily, styděly se za ni, nevěřily jí, což bylo umocněno jejím odsouzením, okolí se o ni zajímalo, teprve poté co žalobkyně sepsala brožuru a svém stíhání, rodina si uvědomila co se děje. V době trestního stíhání trpěla nespavostí, měla zdravotní problémy způsobené stresem, trpěla bolestí hlavy, omdlévala, byla hospitalizována, opakovaně byla vyšetřena v nemocnici (duben a srpen [rok]). Její trestní věc byla mimořádně medializována, byly o ní šířeny nepravdivé informace, na základě žaloby na ochranu osobnosti proti České televizi jí bylo přiznáno finanční odškodnění. Pracovala jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) až do skončení mandátu v červenci 2017, poté nabízela premiéru [příjmení], že bude pracovat v radě ERÚ, bylo jí řečeno, aby se přihlásila do výběrového řízení, nepřihlásila se, uvedla, že věděla, že nebude úspěšná. Řešila možnost pracovat jako neplacený poradce prezidenta, byla odmítnuta kancléřem [příjmení]. Založila institut [jméno] [příjmení], který se zabývá ochranou lidských práv. Po skončení trestního stíhání nemohla přednášet v prostorách Národního divadla. Napsala knihy Na prahu vězení a Krvavé slunce pod gilotinou, v nich vyjádřila své postoje a své vnímání trestního stíhání. 7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon), odkazoval na obsáhlou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, dospěl k závěru, že za situace, kdy proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání (dne [datum]), které neskončilo pravomocným odsouzením, ale žalobkyně byla obžaloby zproštěna (dne [datum]), je dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zákona). Konstatoval, že v případech náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí je na žalobci – poškozeném, aby nemajetkovou újmu tvrdil a prokázal (nepresumuje se), není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Zabýval se intenzitou, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobkyně. Současně dovodil, že při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, že forma a případně výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, že výše zadostiučinění dle § 31a odst. 2 zákona musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, přičemž je především na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání. Výši odškodnění nelze odvíjet od základní částky za odškodnění za 1 rok trvání řízení. Pokud jde o povahu trestní věci, vyšel z toho, že žalobkyně byla stíhaná pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, hrozil jí trest odnětí svobody v délce [číslo] let, byla nepravomocně odsouzena k přísnému trestu v trvání osm let a šest měsíců, což její újmu prohlubovalo. Délka stíhání 6 let a osm měsíců sice byla značná, nicméně nikoli nepřiměřená, jak dovodil i soud rozhodující o nároku žalobkyně na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, v tomto řízení soud I. stupně k délce trestního stíhání přihlížel z hlediska toho, že žalobkyně byla po tuto dobu vystavena stresu a nejistotě. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobkyně, byly většího rázu, vzal v úvahu, že byla osobou bezúhonnou, měla zdravotní obtíže, odvrátila se od ní rodina. Dovodil, že medializace případu žalobkyně není přičitatelná státu, nebyly prokázány excesivní výroky ze strany orgánů činných v trestním řízení, přičemž žalobkyně uspěla s žalobou na ochranu osobnosti vůči České televizi, která na její věc podávala nepravdivý a zavádějící pohled. Konstatoval, že medializace újmu žalobkyně prohlubovala. Neměl za prokázané, že by hlavní příčinou neúspěchu žalobkyně v senátních volbách bylo trestní stíhání, stejně neměl za prokázané, že by v so