18 CO 348/2022-37 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni na jejich náhradě částku [částka] (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z pohledávek, které na ni postoupili cestující, přičemž se opírala o [anonymizována dvě slova] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále jen [anonymizováno]). Soud I. stupně žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř) a procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], 3 úkonů právní pomoci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) po [částka], 3 režijních paušálů po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. 3. Pouze do nákladového výroku II. podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, když měla za to, že náklady řízení žalobkyně byly stanoveny v nesprávné výši. Žalovaná zastávala názor, že řízení bylo zahájeno žalobou, která naplňuje znaky tzv. formulářové žaloby tak, jak je ve své judikatuře vymezil Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Z žaloby je patrné, že právní argumentace postrádá individualizaci a lze ji bez dalšího aplikovat na jakýkoli obdobný případ, což právní zástupce žalobkyně opakovaně činí, a to tak, že stylizace a formální vyjádření jsou ve všech žalobách týkajících se kompenzace dle [anonymizováno] naprosto totožné a odlišují se pouze co do označení účastníků, základního vylíčení skutkového stavu a případně výše žalované částky (srov. např. věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Žaloba tedy vykazuje znaky tzv. formulářové žaloby. Naplnění znaků formulářové žaloby ve vztahu k návrhu na zahájení řízení ve věci paušální kompenzace cestujících podle [anonymizováno] navíc výslovně potvrdil Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. S ohledem na uvedené je třeba aplikovat § 14b AT. Žalobkyni by rovněž neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za předžalobní výzvu, neboť nedoložila, že tuto výzvu žalované zaslala v zákonem stanovené lhůtě na adresu pro doručování (do datové schránky nebo na adresu zapsanou v obchodním rejstříku). Bez důkazu o doručení, či minimálně odeslání takové výzvy na adresu žalované pro doručování, nelze v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], náhradu nákladů řízení přiznat. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně by měla činit celkem [částka]. Zároveň se žalovaná vymezovala vůči níže uvedenému názoru žalobkyně, že § 14b AT dopadá pouze na spotřebitelské spory. Toto tvrzení žalobkyně opírala o usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti tomuto výkladu se však již v minulosti vymezil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle kterého ačkoliv bylo toto ustanovení primárně určeno k ochraně spotřebitelů, nelze vyloučit jeho aplikaci i v opačných případech. Může se jednat i o případy, kdy stojí naopak velký okruh žalobců zastoupených stejným advokátem, který byl těmto žalobcům zpravidla zprostředkován specializovaným internetovým portálem, proti témuž žalovanému (typicky právě kompenzace za zpoždění letů). Žalovaná poukázala na skutečnost, že Krajský soud v Hradci Králové nepřinesl žádné argumenty pro podložení svého výkladu odlišného od výkladu Ústavního soudu. Odvolací soud by měl proto stanovit náhradu nákladů řízení podle §14b AT, když v opačném případě by se dopustil porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky společně s porušením principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zásady legitimního očekávání. Tvrzení o komplexnosti posuzování jednotlivých věcí měla žalovaná za účelové. Na základě všeho výše uvedeného žalovaná navrhovala odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Zároveň požadovala po žalobkyni zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka]. 4. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem a jeho předmětný výrok II. považuje za správný. Žalobkyně měla za to, že již z výčtu proměnných uznaného žalovanou (označením účastníků, vylíčením skutkového stavu, právním důvodem žaloby, žalovanou částkou) je patrné, že se každá žalovaná věc odlišuje a vyžaduje natolik komplexní právní posouzení a čas, že o formulářovou žalobu nejde. Žalobkyně nesouhlasila ani s názorem, že právní argumentace žalobkyně je v různých věcech totožná. Každá žaloba je z hlediska žalobního tvrzení individuální, odvíjí se od okolností a zejména je odlišuje různorodost problémů spojených s příslušným letem a s tím spojená právní argumentace. S každou žalobou je spojeno různé množství listinných důkazů, které žalobkyně předkládá, a které taktéž jednotlivé žaloby odlišují mezi sebou. Žalobkyně v této souvislosti citovala rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž byla v obdobné věci stejná otázka řešena a kde odvolací soud dal žalobkyni za pravdu a vysvětlil, proč v daném případě nejde o formulářovou žalobu. Odvolací soud zde zastával názor, že §14b AT dopadá na úzce vymezený okruh řízení a extenzivní přístup k jeho aplikaci je nepřípustný. Ustanovení typicky dopadá na spotřebitelské spory, kde je spotřebitelům v jednoduchých typizovaných řízeních ukládána povinnost hradit náklady řízení úspěšnému žalobci. V tamní věci však spotřebitelé postoupili své nároky na žalobce. Nejednalo se tedy o spotřebitelský spor, ale o spor dvou právnických osob, ani se nejednalo o spor charakteristický svojí ustálenou opakovaností, formulační jednoduchostí a právní nenáročností, tak jak jsou tato řízení definována v ustanovení vyhlášky a v judikatuře. Závěrem žalobkyně upozorňovala na to, že pokud by žalovaná řádně plnila své povinnosti ze smluv o přepravě, nebylo by třeba žádných soudních sporů. Proto je důležitá výchovná funkce institutu nákladů řízení, tomu by měla odpovídat i jejich výše. Z výše uvedených důvodů pak žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu výroku o nákladech řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. bez [anonymizováno] jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř.„ účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ Dle § 14b odst. 1 AT„ v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes [částka] do [částka] částku [částka]“ Ustanovení § 14b písm. a) AT popisuje formulářovou žalobu jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Jelikož sám § 14b AT neposkytuje podrobnější vodítka k interpretaci pojmu„ formulářová žaloba“, lze vycházet z názoru soudu Ústavního, který se tímto typem žalob zabýval ještě před existencí §14b a jehož vymezení je aktuální i ve světle účinných předpisů. Bod 28 zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] specifikuje formulářovou žalobu tak, že„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce, anebo jeho advokáta.“ Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Městský soud v Praze nenásledoval žalobkyní předestřený rozsudek č. j. [číslo jednací], jehož závěry není vázán, neboť přistupuje k aplikaci § 14b AT v řízení o nárocích podle [