19 CO 274/2021-327 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodoval o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši [částka] za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). 2. Žalovaná nárok neuznala s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když délka řízení byla přiměřená. 3. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] (I.), zamítl návrh na zaplaceních dalších [částka] (II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (III.). 4. Soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 5. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila dne [datum] s tím, že žalovaná nárok neuznala. Posuzované řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010 bylo zahájeno žalobou dne [datum]. Předmětem řízení byla náhrada škody a nemajetkové újmy způsobená při výkonu veřejné moci. Usnesením ze dne [datum] (správně 2011), potvrzeným odvolacím soudem usnesením ze dne [datum], bylo řízení zastaveno. K dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] obě usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne [datum] bylo žalované uloženo omluvit se žalobkyni a zaplatit jí částku ve výši [částka]. K odvolání obou účastnic odvolací soud rozsudkem ze dne [datum] změnil napadený rozsudek s tím, že žalobu co do částky [částka] zamítl, jinak rozsudek potvrdil. K dovolání obou účastnic Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Rozsudkem ze dne [datum] byl konstatován nesprávný úřední postup správního orgánu, zamítnuta žaloba na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] a na písemnou omluvu. K odvolání žalobkyně byl napadený rozsudek potvrzen rozsudkem ze dne [datum]. Následně žalobkyně vznesla námitku podjatosti, žádost na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Těmto nárokům nebylo vyhověno. Nejvyšší soud poté odmítl její dovolání usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. 6. Soud I. stupně věc právně posoudil dle § 1, § 13 a § 31a OdpŠk. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení především Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 6 let a 6 měsíců, a že předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky správního řízení. Následně se zabýval kritérii ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Dospěl k závěru, že postup orgánů státu byl plynulý, vyjma nečinnosti Nejvyššího soudu od [datum] do [datum], v délce 1 roku a 8 měsíců. Věc byla opakovaně přezkoumávána odvolacím, dovolacím i Ústavním soudem. Ve věci samé bylo rozhodnuto dvakrát na třech stupních soudní soustavy. Věc byla posouzena jako obtížnější po stránce právní i skutkové, neboť Nejvyšší soud dovodil, že nelze aplikovat článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) a závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, což si následně vyžádalo rozsáhlejší dokazování. Dále měl za to, že se žalobkyně na celkové délce řízení žádným výrazným způsobem nepodílela. K významu řízení pro poškozenou uvedl, že se nejedná o věc, s níž je spojován vyšší význam řízení. K tomu odkázal na judikaturu ESLP, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010. Dále vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], který byl vydán v posuzovaném řízení. V odůvodnění bylo uvedeno, že pro žalobkyni stavební řízení nemělo žádný význam, a to zejména z důvodu, že se účastnila stavebního řízení coby osoba oprávněná z věcného břemene váznoucího na sousední nemovitosti, o něž vůbec nešlo. Soud I. stupně tak měl za to, že pokud podkladové stavební řízení nemělo pro žalobkyni žádný význam, nemohlo mít téměř žádný význam ani posuzované kompenzační řízení. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu například rozsudkem sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 však současně přihlédl k vyššímu věku žalobkyně, a proto význam řízení pro žalobkyni shledal standardní. 7. Poté uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když posuzovaná délka kompenzačního řízení byla nepřiměřená, neboť ta by měla být přibližně dvouletá, včetně odvolacího řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3177/2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019). Žalobkyni tak přiznal nárok na nemajetkovou újmu v peněžní formě. Vyšel ze základní částky [částka] [částka] Kč/rok, za první dva roky řízení v poloviční výši. Základní částku stanovil ve výši [částka]. Tuto následně moderoval, když ji ponížil o 40 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a o 20 % z důvodu právní a skutkové složitosti věci. Zadostiučinění stanovil ve výši [částka] Lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím na rozpočtová pravidla žalované. 8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 Tyto stanovil za zaplacený soudní poplatek a jednu paušální náhradu ve výši [částka] dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). 9. Včasným odvoláním napadla zamítavý a nákladový výrok žalobkyně. Nesouhlasila s použitím základní částky za jeden rok řízení ani se snížením zadostiučinění na 40 %. K porovnání odkázala na odškodnění přiznané p. [příjmení] ve výši [částka] s tím, že jí, která vychovala 3 děti, řízení trvalo 11 let, bylo přiznáno jen [částka]. Nesouhlasila se závěry, že stavební řízení pro ni nemělo význam. Měla právo se ho účastnit a vyjádřit se v něm. Zopakovala argumentaci o vydání několika nezákonných rozhodnutí v řízení vedeném Městským úřadem Vsetín a Krajským soudem v [obec]. Má za to, že uvedené nebylo vůbec zohledněno. Dále namítala, že nebylo vyhověno jejím opakovaným žádostem o vstup nejvyššího státního zástupce do řízení dle § 35 odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasila ani s tím, že v řízení byl pouze jeden průtah, když k nečinnosti Nejvyššího soudu došlo i od [datum] do [datum]. Za irelevantní považuje, že Nejvyšší soud měl v posuzované věci jiný právní názor na aplikaci článku 6 Úmluvy. Navrhla zrušit napadený rozsudek, provést přezkum zákonnosti žaloby vedené pod sp. zn. 25 C 88/2010 a sp. zn. 28 C 45/2018, neboť nebyla přizvána k jednání dne [datum] a v roce 2004, přezkum zákonnosti žaloby dle OdpŠk, povolit vstup nejvyššího státní zástupce do řízení, projednat, proč se samosoudkyně nezabývala její diskriminací a přiznat jí nemajetkovou újmu ve výši [částka] za dlouhotrvající posuzované řízení a ve výši [částka] za průtahy soudních řízení a vydání nezákonných rozhodnutí za dobu od vydání zrušujícího rozsudku Krajského soudu [obec] ze dne 12. 2. 2010, č.j. 30 ca [číslo] - 128 do roku 2021. 10. K výzvě odvolacího soudu ve smyslu § 115a o. s. ř. žalobkyně reagovala nesouhlasem, neboť trvala na vstupu nejvyššího státního zástupce do řízení. Následně sdělila, že jí věk a zdravotní stav nedovolují podstoupit tak dlouhou cestu k jednání. Žalovaná se k jednání omluvila s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnost 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání podaného oprávněnou osobou napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. l, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 12. Nejprve odvolací soud konstatuje, že předmětem řízení nebyl věcný přezkum stavebního řízení vedeného Městským úřadem Vsetín pod sp. zn. MUVS- S 3627/2006OV [číslo] ani soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010, ale pouze to, zda v druhém jmenovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu s ohledem na nepřiměřenou délku řízení. Ve shodě se soudem I. stupně se nezabýval tvrzeními týkajícími se nezákonných rozhodnutí či diskriminací žalobkyně v rámci stavebního řízení. 13. K opakovaným návrhům žalobkyně na vstup nejvyššího státního zástupce do řízení odvolací soud odkazuje na § 35 odst. 1 o. s. ř., v němž se stanoví, že v zákonem stanovených případech může státní zastupitelství, popřípadě nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo do občanského soudního řízení vstoupit. Činnost státního zastupitelství se řídí mimo jiné zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen„ ZSZ“). Státní zastupitelst