20 CO 248/2022-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení [částka] a ohledně [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že v postupu soudu neshledala bezdůvodná období nečinnosti a celková délka řízení byla ovlivněna zejména složitostí věci (dokazováním) a četností rozhodování soudů, proto ji lze hodnotit jako přiměřenou daným okolnostem. 2. Soud I. stupně po zjištění průběhu posuzovaného řízení z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] uzavřel s odkazem na §§ 1, 13 odst. 1 a 31a odst. l a 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), judikaturu [název soudu] ([anonymizováno]) a [název soudu] (stanovisko sp.zn. [stanovisko NS], rozhodnutí sp. [značka automobilu] [číslo], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]) shledal délku posuzovaného řízení nepřiměřenou a dovodil, že žalobkyni náleží peněžní zadostiučinění ve výši [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky částka poloviční. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 10 let a 9 měsíců a proto výše základní částky činí [částka], kterou soud I. stupně na podkladě posouzení kritérií uvedených v § 31a odst. 3 náhradového zákona snížil o 50% pro skutkovou složitost věci, projevující se opakovaným rozhodováním soudů dvou stupňů, a zvýšil o 10% s ohledem na„ pochybení, resp. nedůraznost soudu při zpracování znaleckého posudku“. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal standardním a nezjistil, že by její jednání přispělo k prodloužení řízení. Žalobkyni proto přiznal se žalované částky [částka] s úrokem z prodlení, běžícím od uplynutí šestiměsíční lhůty, dané § 15 náhradového zákona k projednání nároku po doručení žádosti žalobkyně dne [datum], a podle § 142 odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) jí přiznal náhradu nákladů řízení. Ohledně zbývající částky žalobního nároku žalobu zamítl. 3. Proti zamítavému výroku rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž polemizovala se soudem I. stupně provedenou modifikací základní částky zadostiučinění. Dovozovala, že soud (I. stupně) zavinil skutkovou složitost posuzovaného řízení nesprávným postupem, neboť ve světle právního názoru odvolacího soudu prováděl nadbytečné důkazy výslechy svědků a taktéž nadbytečně zadal zpracování dalšího znaleckého posudku, k čemuž argumentovala odůvodněním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Snížení zadostiučinění z důvodu skutkové složitosti proto není na místě, naopak je na místě je navýšit pro postup soudu nejméně o 60%, k čemuž s odkazem na judikaturu [název soudu] (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]) žalobkyně poukázala na to, že dvě rozhodnutí o znalečném byla odvolacím soudem zrušena pro nepřezkoumatelnost, čímž došlo k prodloužení řízení o více než 14 měsíců. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a její žalobě zcela vyhověl. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. 4. Z odvolání žalobkyně se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně a odvolání neshledal důvodným. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci a zároveň je celková délka řízení nepřijatelná, tedy působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. l náhradového zákona je třeba považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Ve světle tohoto závěru je na místě soudu I. stupně vytknout, že svůj závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení ve smyslu § 13 odst. 1 náhradového zákona neopírá o žádný úsudek, z něhož by bylo patrno, které z rozhodných okolností se projevily v hodnocení délky řízení jako nepřiměřené (v porovnání s těmi, jež by jinak odůvodňovaly závěr o přiměřenosti délky řízení). Lze mu nicméně dát za pravdu v tom, že postup soudů v posuzovaném řízení nebyl bezchybný, zejména se jeví okolnostem nepřiměřená téměř roční nečinnost mezi předložením věci Vrchnímu soudu v Praze (dne [datum]) k rozhodnutí o odvolání do procesních rozhodnutí (o znalečném) a vydáním jeho rozhodnutí (dne19 [číslo]) s přihlédnutím k tomu, že přezkoumávaná rozhodnutí byla zrušena pro nepřezkoumatelnost. Celkově se tak doba posuzovaného řízení v důsledku vydání nepřezkoumatelných rozhodnutí soudem I. stupně (dne [datum]) a prodlevy odvolacího soudu při jejich přezkoumání zbytečně prodloužila o 14 měsíců, jak správně detekovala žalobkyně. Oproti tomu nelze soudu ani povolanému znalci vytýkat prodlevu při zpracování znaleckého posudku, neboť ta byla způsobena nedostatkem podkladů, pro něž znalec nemohl zadané otázky zodpovědět. Soud v této době nebyl nijak nečinný, v mezidobí konal jednání a aktivně se snažil podklady pro znalce zajistit i uložením povinnosti k jejich vydání třetí, na řízení nezúčastněné osobě ([právnická osoba]). 5. Řízení bylo s ohledem na svůj předmět (provedení užitného uměleckého díla) mimořádně složité po skutkové i právní stránce, neboť soud musel posuzovat, zda dílo bylo dokončeno a předáno a zda je bez vady spolu s posuzováním bezvadnosti dalšího dílo z jiného smluvního vztahu účastníků z důvodu žalobkyni v postavení žalované uplatněnou námitkou započtení pohledávky z titulu odpovědnosti za vady. V rámci toho soud posuzoval po skutkové i právní stránce řadu dílčích otázek (např. význam změny barvy díla, příčinu vady (jiného) díla a odpovědnost za ni). Soudu nelze vytýkat jako vadný postup provádění dokazování, které se teprve na základě odlišného právního názoru odvolacího soudu ukázalo být nadbytečným, neboť nesprávný právní názor soudu nelze hodnotit jako za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 náhradového zákona a zrušení rozhodnutí soudu vyšším soudem pro odlišný právní názor není okolností přičitatelnou státu při posuzování přiměřenosti délky řízení (srov. rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Stejně tak není na místě soudu vytýkat zadání dalšího znaleckého posudku z odlišného oboru, jestliže dosavadní výsledky řízení ukazovaly potřebu takového posouzení a soud nemohl výsledky znaleckého zkoumání a míru jejich použitelnosti pro své rozhodnutí předjímat. Odvolací soud podotýká, že náhradové řízení není k posuzovanému řízení řízením přezkumným a úlohou soudu v tomto řízení není přezkoumávat jednotlivé úkony orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení z hlediska jejich účelnosti. Postup soudu v posuzovaném. řízení je zkoumán zásadně globálně, neboť i jednotlivý neúčelný úkon (stejně jako jednotlivý„ průtah“ v řízení ve smyslu nečinnosti orgánu veřejné moci), nemusí ještě nutně vést k závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z hlediska kritéria, spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci, je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům (srov. rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). V daném případě nebylo žádné vybočení z procesních pravidel, mimo výše uvedené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a prodlevy s rozhodnutím odvolacího soudu, ze strany soudů v posuzovaném řízení zjištěno. V kritériu složitosti řízení se odráží i počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána a řízení ve více instancích obecně zakládá dob