20 CO 396/2021-127 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou mu nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce řízení, vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Požadoval zadostiučinění za část posuzovaného řízení, která byla o jeho ústavní stížnosti vedena u Ústavního soudu, a„ doplatek“ za předchozí již odškodněné části řízení, nárok na nějž dovozoval z odůvodnění soudních rozhodnutí ve věci zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení za předchozí období. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobci již za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení poskytla zadostiučinění ve výši [částka] na základě rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] a doba dalšího trvání řízení od skončení posledního kompenzačního řízení nebyla vzhledem ke specifické pravomoci Ústavního soudu nepřiměřená. 2. Na základě obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] soud I. stupně vycházel z průběhu posuzovaného řízení, popsaného v odstavci 3. rozsudku, jež bylo zahájeno dne [datum] žalobou o náhradu škody na zdraví ve výši 6,3 miliónů korun a skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 938/2019, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce. V jeho průběhu Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], shledal nesprávný úřední postup a za období od [datum] do [datum] přiznal žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (správně [částka]) a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], mu přiznal za období od [datum] do [datum] zadostiučinění ve výši [částka] (správně [částka]). Soud I. stupně s odkazem na § 1, § 5, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), a za použití judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) konstatoval, že po vydání shora uvedených náhradových rozhodnutí posuzované řízení dále trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti, jež je obvykle delší, neboť jde o rozhodnutí vrcholného justičního orgánu, posuzujícího ústavnost rozhodnutí. Shodně s rozhodnutími v předchozích náhradových řízeních dovodil, že celková délka posuzovaného řízení (12 let a 7 měsíců) je nepřiměřená a vycházejíc ze základní částky [částka] za rok (resp. první dva roky) se zvýšením o 15% pro zvýšený význam předmětu řízení a 20% pro postup soudu v dovolacím řízení a snížení o 20% z důvodu složitosti a 30% z důvodu většího počtu soudních soustav při zohlednění skutečnosti, že posuzovaná část řízení se odehrávala pouze před Ústavním soudem dospěl k celkové částce zadostiučinění [částka], která již žalobci byla v celkové dříve přiznané částce [částka] vyplacena. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení. 3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odkazem na odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Namítl, že soud I. stupně nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle níž je nutné vycházet z předpokladu, že poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení nebo požádal-li o ně již za jeho trvání a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně neuznal odškodnění, na něž má žalobce nárok podle předchozích rozhodnutí a podstatně snížil celkovou základní částku o 50% jen z důvodu složitosti řízení, což je nepřiměřené, neboť i řízení u Ústavního soudu bylo stiženo průtahy, když délka řízení v případě odmítnutí ústavní stížnosti se obvykle pohybuje okolo pěti měsíců. Žalobce dovozoval, že postačující je snížení základní částky z důvodu složitosti v rozsahu 20 % a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jeho žalobě vyhověl. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila s jeho závěry. Zdůraznila, že žalobci bylo již na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, vyplaceno [částka], což je dostatečnou kompenzací jeho nemajetkové újmy. Zopakovala názor, že předchozí náhradová rozhodnutí představují překážku věci rozhodnuté a je proto na místě posuzovat přiměřenost délky posuzované řízení jen od doby skončení posledního kompenzačního řízení, přičemž dva měsíce trvání řízení o ústavní stížnosti není dobou nepřiměřenou. 5. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, jež mu předcházelo, v intencích § 212 odst. 1, 5 a § 212a o. s. ř., odvolání však neshledal opodstatněným. Při posouzení vzniku odpovědnosti státu za újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 3 náhradového zákona, je ve smyslu konstantní judikatury nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na postup orgánů veřejné moci s přihlédnutím k demonstrativně jmenovaným kritériím v § 31a odst. 3 náhradového zákona v konkrétním případě nepřiměřená (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě je významné, že za trvání posuzovaného řízení byla nemajetková újma žalobce, vzniklá v období od [datum] do [datum] již na základě shora uvedených rozsudků, vydaných v navazujících náhradových řízeních, kompenzována celkem částkou [částka] Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dovodil, že tzv.„ dožalování“ náhrady újmy za další průběh průtažného řízení zásadně není vyloučeno. Soud rozhodující v dalším odškodňovacím řízení vychází z celkové délky řízení a (dospěje-li k závěru, že je třeba poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích), počítá při stanovení základní částky zadostiučinění i s tou fází řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna; není přitom vázán závěrem soudu v dřívějším odškodňovacím řízení, že průtažné řízení je či není nepřiměřeně dlouhé ani výpočtem částky peněžního zadostiučinění, neboť jde o otázky prejudiciální. Základem jeho rozhodnutí je úvaha, na jakou výši zadostiučinění by měl poškozený nárok za celé průtažné řízení, neboť teprve po skončení posuzovaného řízení lze v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kritérií, a od takto orientačně zjištěné částky je nutno odečíst to, co mu již bylo přiznáno, resp. plněno. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že pokud by průtažné řízení po vydání náhradového rozhodnutí trvalo nevýznamně dlouho či se vyskytly takové okolnosti, pro něž by nebylo spravedlivé poškozenému poskytnout další zadostiučinění, nemusí být výjimečně zadostiučinění za dožalovaný průběh průtažného řízení přiznáno. 6. Posledně uvedený závěr lze vztáhnout i k projednávané věci, neboť nárok žalobce se váže k období od [datum] do [datum], kdy probíhalo pouze řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost byla žalobcem podána [datum]). Z hlediska celkové délky řízení se již nejedná o významně dlouhé období a jak uvedl soud I. stupně, je na místě zohlednit mimořádný charakter této fáze řízení, vedeného před jediným soudem ochrany ústavnosti, u něhož se soustředí ústavní stížnosti z celé republiky. Na dobu trvání řízení o ústavní stížnosti proto nelze klást stejné nároky jako na dobu trvání řízení před obecnými soudy. Odvolací soud nicméně shledává podstatným posouzení nároku žalobce za celou dobu trvání řízení, neboť teprve po jeho úplném skončení má soud k dispozici všechny rozhodné skutečnosti z hlediska míry naplnění jednotlivých kritérií § 31a odst. 3 náhradového zákona. Je nepochybné, že celková délka řízení 12 let a 7 měsíců byla s ohledem na průtažný postup soudu zejména po podání dovolání den [datum] (nesprávné vydání doplňujícího usnesení, jež muselo být zrušeno odvolacím soudem, v důsledku čehož bylo dovolání předloženo nejvyššímu soudu ČR až [datum]) nepřiměřená a žalobci jí vznikla nemajetková újma odčinitelná v penězích. Základní roční částka zadostiučinění v obvykle uvažované výši [částka] za první dva roky a za každý následující rok řízení představuje 173 750 (11 × 15 000 + 7 × [číslo]). Je nepochybné, že předmět řízení (náhrada škody na zdraví) měl pro žalobce typově vyšší význam, a proto je na místě zvýšení základní částky o 15 %, jak to učinily soudy v obou předchozích kompenzačních řízeních. Obdobně lze souhlasit i se zvýšen