21 CO 179/2022-81 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně [anonymizováno] [číslo] (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou vedeného před [anonymizována tři slova] (dále též jen„ [anonymizováno]“ a„ posuzované řízení“). Žalovaná se bránila námitkou promlčení. 3. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] podala [právnická osoba] [právnická osoba] k [anonymizováno] návrh na rozhodnutí sporu, v němž po žalobci požadovala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy. Dne [datum] vydal [anonymizováno] příkaz čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. – [anonymizováno], jenž byl žalobci doručen dne [datum] a proti němuž podal žalobce odpor. Dne [datum] vydal [anonymizováno] rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. - [anonymizováno], kterým návrhu na zaplacení požadovaného peněžitého plnění vyhověl. Dne [datum] nahlížel žalobce do správního spisu a dne [datum] podal rozklad. Dne [datum] rozhodl předseda Rady [anonymizováno], že rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum] čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. – [anonymizováno], se potvrzuje. Dopisem ze dne [datum] sdělila předsedkyně Rady [anonymizováno] žalobci, že obdržela dne [datum] jeho žádost o přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], sdělila mu, že v posuzovaném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, měla však za to, že žalobci újma nevznikla. Rozhodnutí předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum] napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze odmítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který řízení o kasační stížnosti svým usnesením ze dne [datum] zastavil. Žalobce podal žalobu podle části V. o. s. ř., o níž dosud nebylo rozhodnuto. 4. Soud prvního stupně nejprve posuzoval vznesenou námitku promlčení a neshledal ji důvodnou. Měl za to, že šestiměsíční promlčecí lhůta počala běžet dnem právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti [datum] a skončila by [datum], nicméně tento den žalobce uplatnil svůj nárok u [anonymizováno], čímž došlo k jejímu stavění. Lhůta počala znovu běžet po doručení informace, že [anonymizováno] návrhu žalobce nevyhověl, což byla sobota [datum]. Konec lhůty však byl posunut na nejbližší pracovní den tj. [datum], kdy byla podána žaloba, a lhůta tak byla zachována. 5. Dále dovodil, že v posuzovaném řízení nebyly dodrženy zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí a že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tak vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Poukázal na to, že na posuzované řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), zdůraznil však, že žalobce se o posuzovaném řízení dozvěděl až dne [datum], kdy mu byl doručen příkaz [anonymizováno] ze dne [datum], a že vyjma podání odporu a rozkladu a nahlížení do spisu byl po dobu řízení nečinný. Dospěl proto k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný a že přiměřeným zadostiučiněním je konstatování porušení práva. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení námitky promlčení. Namítala, že žalobce v žalobě vymezil nesprávný úřední postup toliko čtyřletými průtahy v řízení a to bylo ukončeno dne [datum]. Také nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně stanovil okamžik, od nějž pokračuje běh promlčecí doby. Měla za to, že pro doručení jejího stanoviska ze dne [datum] není rozhodné datum, kdy se žalobce přihlásil do datové schránky, nýbrž datum, kdy mu stanovisko bylo do datové schránky dodáno. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 7. Žalobce se nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, když ostatně průběh posuzovaného řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný. V podrobnostech proto odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje. 10. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením soudu prvního stupně, že nárok žalobce není promlčen. 11. Na posuzované správní řízení před [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalobce má proto právo na projednání věci v přiměřené době a na posuzovanou věc je nutno aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“) a posuzovat přiměřenost délky řízení, a nikoli jednotlivé průtahy. Obecně sice poškozený může omezit úsek řízení, za nějž požaduje odškodnění, v projednávané věci to však žalobce neučinil. V žalobě sice zdůraznil, že v posuzovaném řízení došlo k průtahům v trvání 4 let, nicméně z jejího obsahu je zřejmé, že se domáhá odškodnění za celou délku posuzovaného řízení, kterou považuje za nepřiměřenou. 12. Podle části III. Stanoviska co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). 13. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že za konec řízení je nutno považovat den [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti, a od tohoto data odvíjet běh promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk. Počátek běhu promlčecí doby tudíž soud prvního stupně posoudil správně a správně posoudil i dobu, po kterou promlčecí lhůta neběžela (§ 35 OdpŠk). 14. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalované, že její stanovisko ze dne [datum] bylo žalobci doručeno již dnem dodání do jeho datové schránky dne [datum]. Orgány veřejné moci mají povinnost doručovat dokumenty prostřednictvím datové schránky vždy, umožňuje-li to povaha dokumentu, povaha věci je přitom nerozhodná. Stanovisko žalované ze dne [datum] tak bylo žalobci doručeno okamžikem, kdy se žalobce přihlásil do datové schránky (srov. § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). 15. Pro úplnost je nutno dodat, že soud prvního stupně správně zvolil i formu zadostiučinění. Ve vztahu k žalobci trvalo posuzované řízení od [datum], kdy mu byl doručen příkaz [anonymizováno] z téhož dne, do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti, celkem 4 roky a 8 měsíců. Předmětem řízení byla úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací, nešlo tedy o složitou věc, žalobce se na délce řízení nepodílel a negativně ji ovlivnil postup orgánů veřejné moci, neboť dobu mezi podáním rozkladu dne [datum] a rozhodnutím o něm dne [datum] je nutno hodnotit jako období nečinnosti. Současně ale je třeba vzít v úvahu, že žalobce se po tuto dobu o řízení nezajímal, což svědčí o nepatrném významu řízení pro žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Lze proto uzavřít, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená složitosti věci a byla zapříčiněna postupem orgánů veřejné moci, a žalobce má právo na přiměřené zadostiučinění. Pro nepatrný význam řízení žalobce však není namístě zadostiučinění v penězích, ale dostatečnou satisfakcí je konstatování porušení práva. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci náklady řízení nevznikly.