21 CO 345/2021-134 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 110/2016 (dále též jen„ posuzované řízení“). Žalovaná namítala, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. 3. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce zahájil posuzované řízení podáním žaloby dne [datum] a domáhal se v něm proti třem žalovaným určení, že žalovaná 1) je vlastnicí blíže označené bytové jednotky v k. ú. [část obce]. Současně podal i návrh na nařízení předběžného opatření, který byl soudem prvního stupně zamítnut, a zamítavé usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno. Žalovaná 1) se ve věci vyjádřila podáním ze dne [datum], žalovaný 3) podáním ze dne [datum], žalované 2) byly písemnosti doručovány do Ruské federace, ale neúspěšně, byl jí ustanoven opatrovník. Dne [datum] se konalo ústní jednání, na kterém vzal žalobce podanou žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná 1) je již v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice bytové jednotky, a soud prvního stupně řízení zastavil. Usnesení soudu prvního stupně, které napadl žalobce odvoláním směřujícím proti výroku o nákladech řízení, odvolací soud potvrdil a nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce žádost o odškodnění, žalovaná jí nevyhověla. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Dovodil, že řízení trvalo od podání žaloby dne [datum] do jeho pravomocného skončení dne [datum], a jeho délka tudíž činila 3 roky a 6 měsíců. Měl za to, že řízení bylo složitější jak po hmotněprávní, tak po procesní stránce, že žalobce se na jeho délce řízení nepodílel a že význam řízení pro žalobce byl standardní. Zaznamenal v něm jeden průtah od [datum] do [datum], který ale nehodnotil jako průtah ve vlastním slova smyslu, navíc i pokud by se o průtah jednalo, byl by ojedinělý a ještě tolerovatelný. Dospěl proto k závěru, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená, k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a žalobci nevznikl nárok na přiměřené zadostiučinění. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Poukázal na to, že období od [datum], kdy soud prvního stupně v posuzovaném řízení vydal usnesení o tlumočném, do [datum], kdy vydal usnesení o ustanovení opatrovníka, bylo obdobím nečinnosti v trvání 19 měsíců, a šlo tedy o závažný průtah, který není tolerovatelný. Zdůraznil, že řízení bylo vedeno výhradně před soudem prvního stupně, v jeho průběhu nedošlo k věcnému projednání žalobcova nároku a bylo ukončeno zpětvzetím žaloby. I když jedné ze žalovaných se nedařilo doručit do Ruské federace, soud prvního stupně na tuto skutečnost reagoval až po více než 32 měsících po zahájení řízení a v jeho činnosti docházelo k vícero průtahům, které neodpovídají složitosti věci. Setrval proto na svém požadavku na finanční odškodnění a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 6. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný. Měla za to, že i kdyby délka řízení nebyla přiměřená, jsou zde okolnosti, které vznik újmy na straně žalobce vylučují. [příjmení] jiné zdůraznila, že již ke dni [datum] existoval v katastru nemovitostí stav, kterého se žalobce v posuzovaném řízení domáhal, takže nejpozději od tohoto data nemohl trpět nejistotou ohledně výsledku řízení. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění v zásadě tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, pouze doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí, který je založen na č. l. 139 posuzovaného spisu a ze kterého vyplývá, že jako vlastník bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa] je zapsána [jméno] [příjmení], [datum narození], tedy žalovaná 1). Podkladem zápisu bylo souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Zápis byl proveden dne [datum]. 9. Soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na závěru, že délka řízení 3 roky a 6 měsíců byla přiměřená. Lze přisvědčit žalobci, že konec řízení soud prvního stupně nesprávně stanovil dnem [datum], ačkoli usnesení o zastavení řízení ze dne [datum] nabylo ve výroku o nákladech řízení právní moci až dne [datum]. Posuzované řízení tedy trvalo od [datum] do [datum], tj. 3 roky 6 měsíců a 4 dny. Uvedená nesprávnost však není právně významná, neboť ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že délku řízení lze považovat za přiměřenou procesní složitosti věci. Šlo totiž o věc s mezinárodním prvkem, který obecně přispívá ke složitosti věci, v tomto případě ke složitosti procesní. Právě nutnost doručit žalované 2) žalobu do Ruské federace délku řízení prodloužila. Současně nelze souhlasit s žalobcem, že období od [datum] do [datum] bylo obdobím nečinnosti, a tedy průtahem ve vlastním slova smyslu. Jak uvedl soud prvního stupně v napadeném rozsudku, v tomto období soud prvního stupně v posuzovaném řízení opakovaně reklamoval (mezinárodní) doručenku, přičemž je evidentní, že k ustanovení opatrovníka mohl přistoupit teprve poté, co bylo postaveno najisto, že žalované 2) není možné žalobu doručit do ciziny, a to ani prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, ani prostřednictvím pošty. K vrácení nedoručených písemností soudu přitom došlo dne [datum] a dne [datum], k ustanovení opatrovníka pak dne [datum], tj. po šesti měsících, a vzhledem k tomu, že šlo o průtah ojedinělý, lze jej považovat za tolerovatelný. 10. Bez ohledu na to, zda délka řízení byla ještě přiměřená či nikoli, však odvolací soud považuje za podstatné zjištění, že dne [datum] žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 žalobu, kterou se domáhal určení, že žalovaná 1) [jméno] [příjmení] je vlastnicí blíže specifikované bytové jednotky, že dne [datum] zapsal katastr nemovitostí její vlastnické právo na podkladě souhlasného prohlášení o odstoupení od smlouvy zpětně ke dni [datum] a že dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu zpět. 11. Podle konstantní judikatury účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a OdpŠk je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. [příjmení] výsledek řízení je pak pro posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tedy i pro případné stanovení odškodnění, nevýznamný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3370/2011). 12. Uvedené závěry lze přiměřeně aplikovat i v projednávané věci. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, cca 7 měsíců po zahájení řízení byl katastru nemovitostí zapsán stav, kterého se žalobce svou žalobou domáhal. Tím byl odstraněn rozpor mezi skutečným a právním stavem, takže po tomto okamžiku už žalobce nemohl být se svou žalobou na určení vlastnického práva úspěšný – jestliže by ji nevzal zpět, byla by zamítnuta. Po tomto okamžiku mu tedy musel být znám negativní výsledek posuzovaného řízení, nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku a nemohlo dojít ke vzniku újmy. 13. Je přitom nerozhodné, že žalobce o zápisu do katastru nemovitostí nevěděl až do doby, kdy byl do posuzovaného spisu založen příslušný výpis z katastru nemovitostí (dne [datum]). Katastr nemovitostí je veřejný seznam a je-li do něj zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje (srov. § 980 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalobci tak nic nebránilo do katastru nemovitostí nahlédnout a zapsaný stav zjistit. Zároveň bylo čistě na jeho rozhodnutí, zda bude pokračovat ve sporu či zda vezme podanou žalobu zpět. 14. Lze proto shrnout, že posuzované řízení sice formálně trvalo 3 roky 6 měsíců a 4 dny, avšak poté, co katastr nemovitostí po 7 měsících po zahájení posuzovaného řízení (tedy po zanedbatelné době) zapsal stav, kterého se žalobce svou žalobou domáhal, bylo další vedení posuzovaného řízení neúčelné a v takovém případě není naplněn předpoklad vzniku nemajetkové újmy. Nebyla-li žalobci způsobena újma porušením práva na projednání věci v přiměřené době, nelze odškodně