22 CO 142/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nájemného v celkové výši [částka] za nájem dopravního prostředku za dobu od [datum] do [datum] a náhrady nákladů spojených s uplatněním těchto pohledávek v částce [částka]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, argumentovala tím, že na dvě ze tří vystavených faktur bylo částečně hrazeno. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním dvou pohledávek ve výši [částka] (výrok II), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná ve výroku II co do nákladů spojených s uplatněním dvou pohledávek ve výši [částka] a ve výroku III ohledně nákladů řízení včasným a přípustným odvoláním. 5. Žalovaná namítá, že pokud jde o uplatnění náhrady nákladů dvou pohledávek v částce [částka], není zřejmé, o jaké úkony se konkrétně jedná, když náklady jsou vyčísleny ve výroku III. Domáhá se proto zrušení výroku II co do uvedené částky. Dále nesouhlasí s vyčíslení nákladů zastoupení advokátem ve výroku III. Žalovaná argumentuje tím, že pohledávka byla uhrazena před soudním jednáním, o čemž právní zástupce žalobkyně věděl, nebyla tedy nutná přítomnost právního zástupce žalobkyně u jednání a je zavádějící, že si účtuje 14 hodin promeškaného času a cestovné za cestu, kterou nebylo nutno vykonat. S ohledem na uvedené žalovaná žádá o snížení nákladů řízení uložených jí k úhradě. 6. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že po vyhlášení rozsudku soud prvního stupně dne [datum] obdržela od žalované úhradu [částka] s popisem úrok z prodlení [číslo], [číslo], další plnění uložené rozsudkem nebylo poskytnuto. Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou příslušenstvím pohledávky dle § 513 o. z. (dle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka]). Náklady byly uplatněny už v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Kdyby žalovaná hradila své závazky řádně a včas náklady by nevznikly. Žalovaná doplatila jistiny pohledávek dva dny před nařízeným jednáním, žalobkyně toto obratem soudu sdělila a navrhovala rozhodnutí bez nařízení jednání, jednání nicméně zrušeno nebylo. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány v souladu se zákonem a žalobkyně na těchto trvává, má za to, že rozsudek je ve všech výrocích věcně správný a naopak odvolání žalované nesplňuje ani zákonné náležitosti. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. 8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku aplikoval relevantní normy objektivního práva a učinil správný závěr o skutkovém stavu, na který odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje. 9. Soud prvního stupně správně shledal, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku, za který měla žalovaná v období od [datum] do [datum] uhradit nájemné. Dlužnou částku [částka] (tj. jistinu, která byla původním předmětem žaloby) však uhradila žalovaná až po podání žaloby. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení již jen příslušenství pohledávky, tj. v daném případě zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení i na náhradu nákladů spojených s uplatněním dvou pohledávek (z dvou faktur) na základě § 513 a § 1970 občanského zákoníku a vyhlášky č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobě (v její zbývající části týkající se příslušenství pohledávky) zcela vyhověl. 10. Odvolací soud k námitce žalované doplňuje, že minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky [částka] je stanovena v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pro případ, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli. Předmětné ustanovení je implementací pravidel vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne [datum] o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tato směrnice v preambuli v bodu 19 uvádí, že k odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka. Podle bodu 20 kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním by měl mít věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky. 11. Z uvedeného plyne, že přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nenahrazuje právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení. Ke shodnému závěru dospěl Krajský soud v Hradci Králové v usnesení č.j. 47 Co 70/2016-2, který dále konstatoval, že ze záměru vyjádřeného ve směrnici vyplývá, že přiznáním práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády nemá být nahrazováno právo věřitele na náhradu nákladů právního zastoupení. Pro přiznání tohoto nároku není třeba předžalobní výzvy, neboť tyto nahrazované náklady představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem. 12. Otázkou nákladů spojených s uplatněním pohledávky se zabýval i Ústavní soud v usnesení IV. ÚS 1763/21 ze dne 19. října 202, kde konstatoval, že v souladu s § 513 občanského zákoníku, jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky ex lege, přičemž jde o náklady paušalizované, jejichž vynaložení není třeba prokazovat, vznikající především v předsoudní fázi při administraci pohledávek. Nárok věřitele na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniká již v okamžiku prodlení dlužníka, a to u každé pohledávky zvlášť, má-li taková pohledávka samostatný právní základ. Nárok na zaplacení fixní částky [částka], tak vzniká věřiteli automaticky, vznikl-li mu nárok na úhradu úroků z prodlení. Nárok na zaplacení paušální náhrady, není podmíněn vymáháním jistiny ani odesláním jakékoliv upomínky, když má krýt především interní náklady, které věřiteli vznikají v důsledku opožděných plateb. Věřitel tak není povinen prokazovat jak výši, tak důvodnost nákladů, neboť tento nárok mu vzniká přímo ze zákona. 13. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud v souladu se závěry soudu prvního stupně shledal, že náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši [částka] byla uplatněna po právu. Jednalo o dluh na nájemném účtovaný za dvě různá období dvěma fakturami. S úhradou obou faktur se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni tedy náleží paušální náhrada spjatá s vymáháním každé z těchto dílčích pohledávek ve výši [částka]. Tento nárok vznikl žalobkyni jakožto věřiteli již v okamžiku prodlení žalované a je odlišný od nároku na náhradu nákladů řízení, ve kterém jsou následně pohledávky vymáhány. 14. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení stanovenou ve výroku III rozsudku soudu prvního stupně, proti které žalovaná brojila, odvolací soud se stran výše náhrady nákladů za zast