22 CO 162/2021-317 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nevrácenou zápůjčku, případně bezdůvodné obohacení. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodu 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodu 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II) a povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu včasným a přípustným odvoláním. 5. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoli paní [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně) uhradila na účet žalované [částka], pohledávka paní [příjmení] vůči žalované nevznikla. Soud prvního stupně vycházel z nesprávného předpokladu, že existuje smlouva mezi žalovanou a panem [jméno] [příjmení] a zároveň smlouva mezi panem [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], z čehož dovodil, že paní [příjmení] (resp. žalobkyně jako její právní nástupkyně) nemá jakýkoli nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalované. Ani jedna z uvedených smluv však uzavřena nebyla, resp. pokud by uzavřena byla, musí být neplatná. Mezi žalovanou a panem [příjmení] žádný smluvní vztah nevznikl. Třebaže pan [příjmení] a žalovaná mohli vést jednání s cílem uzavřít smlouvu, k takovému aktu nepřistoupily projevy vůle obou stran. Dle výpovědi pana [příjmení] se mělo jednat původně o investici, následně však pan [příjmení] (zástupce žalované) řekl, že se vlastně jedná o zápůjčku. Z uvedeného plyne, že si strany na začátku jednání neujasnily podstatné náležitosti smluvního vztahu a smlouva tedy nevznikla. Toto potvrzuje i paní [příjmení], která uvedla, že následně spolupráce mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou ztroskotala a pan [příjmení] jí psal SMS, že peníze vrátí, protože smlouva se nakonec nepodepsala. Skutečnost, že by mělo dojít k uzavření takové smlouvy, nepotvrzuje ani účetnictví žalované, neboť v její rozvaze je hodnota dlouhodobých závazků za rok [rok] a [rok] nulová. I zpráva připojená k jednotlivým úhradám„ vratka nedokončené investice“ dokládá, že žalovaná nepovažovala smlouvu za uzavřenou. Tato specifikace zároveň vylučuje, že by se mělo jednat o zápůjčku, resp. její vrácení. Soud prvního stupně předpokládal existenci takové smlouvy, nezabýval se však jejím předmětem, podstatnými náležitostmi, ani otázkou, zda se shodovaly projevy vůle stran. Pokud by smlouva mezi panem [příjmení] a žalovanou vznikla, musela by být absolutně neplatná, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Pan Kolomý byl (a stále je) v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne [datum], tj. předtím, než paní [příjmení] poskytla žalované peněžní prostředky. Pan Kolomý si tedy byl vědom, že dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešlo na insolvenčního správce a že své výdělky mu musí odvádět. Smlouva uzavřená s cílem investovat do žalované společnosti peněžní prostředky s očekáváním budoucích příjmů tedy musela být vedena s cílem poškození věřitelů v insolvenčním řízení. [jméno] [příjmení] jednal o uzavření smlouvy skrytě, o čemž svědčí i to, že dal pokyn, aby peníze ve výši [částka] odeslala [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] (který jednal jako zástupce žalované) byl také v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne [datum] (předtím než paní [příjmení] poskytla žalované peněžní prostředky). Věděl tedy, s čím je u pana [příjmení] spojeno prohlášení konkurzu, přesto s ním vedl jednání, na základě kterých mu měl umožnit pozici investora. Pan Kovář vystupoval jako zástupce žalované, zároveň však svému insolvenčnímu správci sdělil, že není nikde zaměstnán a žádný vztah s žalovanou ani žádné odměny od žalované ve svém insolvenčním řízení nepřiznal. Žalobkyně se domnívá, že žalovanou společnost skrytě ovládal, o čemž svědčí, že společníkem a jednatelem společnosti byla v dané době paní [jméno] [příjmení], která měla stejné místo bydliště jako pan [příjmení], a tedy to zřejmě byla osoba jemu blízká. Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] existoval nějaký právní vztah týkající se poskytovaných prostředků. Soud prvního stupně vycházel z toho, že se mělo jednat o smlouvu, neboť peněžní prostředky paní [příjmení] zaslala na účet žalované úmyslně a vědomě. Závěr o existenci takové smlouvy však nemá oporu v provedených důkazech. Pan Kolomý v souvislosti s poskytnutými prostředky sdělil, že mezi ním a paní [příjmení] nebyla žádná (písemná) smlouva, bylo to pouze na základě partnerské výpomoci. Na straně pana [příjmení] a paní [příjmení] nebyla vůle učinit mezi sebou jakýkoli závazek. Závěry soudu prvního stupně ohledně existence právního vztahu mezi panem [příjmení] a paní [příjmení] jsou tak nepodložené a v rozporu s procesními zásadami dokazování. Jediným obohaceným ze zúčastněných osob je žalovaná, která obdržela částku [částka] (ze které po částečných úhradách zbývá [částka]). Jediným ochuzeným je pak [jméno] [příjmení], které žalované tuto částku zaslala na její účet. Pan Kolomý prostředky neposkytl, ani nebyly jeho a nemůže být ochuzeným pro neexistenci právních vztahů. Žalovaná se přitom obohatila bez spravedlivého důvodu. Obohacení je důsledkem toho, že žalovaná vylákala (prostřednictvím [jméno] [příjmení]) od [jméno] [příjmení] peněžní prostředky, jejichž část nadále zadržuje. Bylo by v rozporu se základními zásadami občanského práva a dobrými mravy, pokud by soudy dospěly k závěru, že by prostředky měly zůstat žalované. Žalovaná jednala při jejich obstarání protiprávně a z těchto prostředků profitovala. Pokud by měl v kontextu postupu soudu prvního stupně vymáhat uvedené prostředky pan [příjmení], taková možnost je pouze iluzorní. Na jeho majetek je prohlášen konkurz, veškeré jím vymožené prostředky přijdou z jeho pohledu vniveč, protože dispoziční oprávnění k majetkové podstatě má insolvenční správce. A pokud by mu dal pan [příjmení] pokyn, upozornil by tak na své předchozí protiprávní jednání. Žalovaná by takto byla kryta před potenciálním vymáháním dlužné částky, což je v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Obvodní soud nezohlednil skutečnost, že žalovaná původně chtěla svůj dluh paní [příjmení] splatit. V průběhu měsíců května až prosince 2017 takto vrátila částky v souhrnné výši [částka] na účet paní [příjmení], aniž učinila jakoukoli zmínku, že by se tak měl umořovat dluh vůči panu [příjmení]. To uváděla až později v průběhu soudního řízení, kdy přišla s novou verzí skutkového stavu. Pan Kovář zastupující žalovanou komunikoval ohledně dluhu přímo s paní [příjmení], ze vzájemných SMS byla zřejmá vůle vrátit peníze paní [příjmení]. Celý postup žalované je tak nedůvěryhodný a spíše dokládá, že na počátku u ní byla ochota prostředky vrátit a posléze se je rozhodla neoprávněně zadržet. Žalobkyně tedy namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to v rozporu s provedenými důkazy, zejména se svědeckou výpovědí pana [příjmení] a paní [příjmení] a důkazy o přijetí částečné úhrady, v kontextu SMS komunikace. Má za to, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou zde další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny (např. účetní závěrka žalované, údaje z insolvenčního a obchodního rejstříku, které zpochybňují z kontextu vytržené části svědecký výpovědí, které dle soudu prvního stupně mají dokládat existenci smlouvy mezi panem [příjmení] a žalovanou). Nesprávným právním posouzením je zejména závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že předmětem řízení je postoupená pohledávka paní [příjmení] za žalovanou. Taková pohledávka však nemohla být platně postoupena, neboť v době postoupení neexistovala. Neexistoval ani smluvní vztah mezi paní [příjmení] a žalovanou. Vztah žalované byl pouze s panem [příjmení]. Pan Kolomý potvrdil i ve své výpovědi v trestním řízení, že tehdy dal pokyn své přítelkyni (paní [příjmení]), aby zaslala peníze z účtu vedeného na její jméno. Sou