25 CO 41/2022-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, dle níž je žalovaný povinen doručit žalobci opravné vyúčtování záloh na služby za rok 2019, vztahující se k jednotce [číslo] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a uhradit žalobci [částka] (I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II). 2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal vydání – doručení opravného vyúčtování záloh na služby za rok [rok], neboť toto vyúčtování, respektive jeho novou verzi přes upomínky žalovaného nikdy neobdržel. Současně se domáhal zaplacení částky [částka], jež představuje jeho ušlou mzdu za jednu hodinu práce, zahrnující sepisování opakovaných požadavků na dodání vyúčtování a za sepis žaloby. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť není pravdou, že by žalobce vyúčtování i jeho korekci neobdržel. Se zaplacením částky [částka] rovněž nesouhlasil, neboť žalobci na ní nevznikl žádný nárok. 4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování dospěl k závěru, že žalovaný žalobci doručil vyúčtování pravidelných měsíčních plateb za období roku [rok] ze dne [datum], na jehož podkladě byl žalobci vyměřen nedoplatek ve výši [částka]. Rovněž uzavřel, že žalovaný žalobci doručil i opravu tohoto vyúčtování ze dne [datum], když důvodem opravy bylo chybné zanesení koeficientu polohy bytu, což mělo vliv na výpočet položky tepla pro vytápění. Žalobci byl proto nově vyúčtován přeplatek ve výši [částka], který byl žalovaným proplacen na jeho účet. Současně byl žalobce informován o tom, že všechny ostatní položky vyúčtování záloh na služby za rok [rok] zůstaly beze změny. Doručení tohoto opravného vyúčtování pak soud prvního stupně vzal za prokázané na podkladě skutečnosti, že žalovaný může doručovat písemnosti ve smyslu stanov (článek XIV odst. 1) vhozením do poštovní schránky, neboť žalobce má schránku označenou svým jménem a jako svou adresu uvedl adresu předmětného domu a takto také učinil. Nadto doručení tohoto opravného vyúčtování vzal za prokázané i na podkladě protokolu o jednání ze dne [datum] ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 400/2019. Byť při tomto jednání v této specifikované věci žalobce odmítl tuto listinu převzít, soud prvního stupně vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 563/2005), neboť žalobce měl objektivně možnost seznámit se s obsahem doručované opravy vyúčtování, a tedy je namístě doručení takové listiny považovat za účinné. Současně se soud prvního stupně zabýval tím, zda původně doručené vyúčtování pravidelných měsíčních plateb za rok [rok] a jeho oprava představovala řádné doručení vyúčtování záloh za služby za rok [rok] a vyšel z toho, že původní vyúčtování záloh na služby za rok [rok] se stalo řádným a obsahově správným až po opravě položky tepla pro vytápění, tedy až po vydání opravy ze dne [datum] a následně se též stalo i splatným. S ohledem na to, že žalobci ze strany žalovaného, jak vyúčtování záloh na služby za rok [rok], tak jeho oprava, byla doručena, žalobu jako nedůvodnou v tomto ohledu zamítl. 5. Pokud šlo o požadavek žalobce na úhradu částky [částka], představující 1 hodinu práce, během níž žalobce sepisoval opakované žádosti o dodání opravného vyúčtování a předmětnou žalobu, soud prvního stupně neshledal, že by tento požadavek žalobce byl opodstatněný. Konstatoval, že žádný právní předpis, ani smluvní ujednání nestanoví žalovanému povinnost hradit žalobci náhradu ušlé mzdy. Tento nárok by bylo možno považovat pouze za skutečný náklad nezastoupeného účastníka, avšak pouze pro případ procesního úspěchu žalobce ve věci samé. Žalobce však ve věci samé úspěšný nebyl, proto i nárok žalobce na úhradu [částka] jako nedůvodný zamítl. 6. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a žalovanému přiznal náklady řízení, sestávající z nákladů na právní zastoupení, a to 4 úkony právní služby advokáta po [částka], 4 paušální náhrady výdajů po [částka] a DPH ve výši 21 %, celkem ve výši [částka]. 7. Rozsudek soudu prvního stupně včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalobce. Soudu prvního stupně předně vytkl, že nijak nebylo reagováno na jeho stížnosti, které mohly vést k výměně soudce, namítal, že o jím vznesené námitce podjatosti nebylo rozhodnuto. Tím, že tedy došlo k nesprávnému obsazení soudu, bylo rovněž vydáno nesprávné rozhodnutí. Ohradil se dále proti doručování písemností přes aplikaci eDomovník, neboť k ní nemá přístupové údaje. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nezjistil úplně skutkový stav věci, neboť nezohlednil, že při nedoručení opravného vyúčtování žalobce nemohl vědět, že ostatní položky, kromě tepla, se nemění. Nadto žalobci neumožnil jeho účast na jednání, z důvodu, že nezajistil hygienické podmínky v souvislosti s onemocněním Covid-19 a nezabýval se jeho„ omluvenkou“. Rezolutně odmítl, že by opravné vyúčtování převzal, respektive nepřevzal v rámci jiného soudního řízení. Judikaturu, kterou ohledně doručování soud prvního stupně použil, totiž na jeho případ nelze použít. Naopak je nutno vyjít z toho, že opravné vyúčtování mu dodnes nebylo doručeno. Rovněž tak soud prvního stupně nezohlednil žalobcovy opakované žádosti o doručování e-mailem a skutečnost, že žalovaný mu nadále doručuje i přes jeho nesouhlas do poštovní schránky. Namítl, že soud prvního stupně též nevysvětlil dva způsoby doručování vyúčtování ze strany žalovaného. První vyúčtování bylo žalobci doručeno poštou, druhé vhozením do schránky. Žalobce totiž mohl důvodně očekávat, že druhé – opravné vyúčtování mu přijde rovněž poštou. Naopak soud prvního stupně se nesprávně zabýval řešením otázky vtělení vyúčtování do jednoho dokumentu, což žalobce nikdy nepožadoval. Poukázal též na to, že soud prvního stupně se dovolává blíže neurčeného vyúčtování, ale k rozsudku žádná vyúčtování nepřiložil, jedná se tedy o důkaz, který žalobce nemá k dispozici, a proto takový důkaz důkazem být nemůže. Pokud jde o náklady řízení, má za to, že o těchto bylo rozhodnuto neeticky, nebylo zohledněno, že kdyby mu žalovaný opravné vyúčtování, popřípadě jeho kopii zaslal, spor vůbec nemusel vzniknout a probíhat. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud žalovanému uložil vydat mu předmětné vyúčtování, popřípadě, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 9. Žalovaný rozsudek, a to pouze výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (II) napadl též včas podaným a přípustným odvoláním. Nesouhlasil s tím, pokud soud prvního stupně uzavřel, že náklady řízení žalovaného tvoří částka [částka]. Tato výše totiž byla určena nesprávně. Soud prvního stupně zcela pominul, že náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří též další úkon právní služby advokáta, a to dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tj. příprava a převzetí zastoupení. V dané věci se tedy jedná, pokud jde o náklady řízení žalovaného, o 5 úkonů právní služby advokáta, 5 paušálních náhrad a tomu odpovídající 21% DPH, tedy náklady řízení ve výši [částka]. Dále soudu prvního stupně vytkl, že náklady řízení však žalovanému přiznal pouze z žalobcem uplatněného nároku na dodání – doručení opravného vyúčtování záloh na služby za rok [rok], avšak zcela pominul, že žalobce též svojí žalobou uplatnil i druhý nárok, a to na zaplacení částky ve výši [částka]. I ohledně tohoto nároku byl žalovaný plně úspěšný, a proto mu v tomto smyslu náleží též náklady řízení v počtu 5úkonů právní služby advokáta po [částka], 5paušálních náhrad výdajů po [částka], to vše včetně 21% DPH, tj. náklady řízení ve výši [částka]. Celkové náklady řízení žalovaného proto před soudem prvního stupně představují částku ve výši [částka]. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II ohledně výše nákladů řízení žalovaného změnil a žalovanému též přiznal náklady odvolacího řízení. 10. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání dle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalovaného důvodné je. 12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci korektně provedeným řízením a dokazováním a věc posléze správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud se pak plně ztotožňuje s tím, že jde-li o doručení vyúčtování pravidelných měsíčních plateb za období leden až prosinec roku [rok], že toto, jak žalobce sám potvrzuje, bylo žalobci doručeno, přičemž v rámci něho byl žalobci vyměřen nedoplatek ve výši [částka]. Zcela správně pak soud prvního stupně z provedeného dokazování, když žalobce uvedené i sám potvrdil, uzavřel, že žalobce byl informován o tom, že bude vypracována nová verze vyúčtování, neboť v rámci položky tepla pro vytápění došlo k chybně zanesenému koeficientu polohy bytu, což mělo vliv na výpočet této