28 CO 103/2022-242 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok I.). Konstatoval, že nesprávným úředním postupem žalované došlo k porušení práv žalobkyně, když rozhodnutí správního orgánu nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky [částka] z dále specifikovaných náhrad škody a přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak, že a) dojde k odstranění závadného stavu způsobeného v důsledku nesprávného úředního postupu, anebo b) dojde ke konstatování porušení jejích práv, anebo c) jí bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že řízení o její žádosti o přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání podle ustanovení § 69 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, bylo příslušným služebním orgánem vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že o nároku na náhradu škody ve výši [částka] by měl rozhodnout státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí podle zákona o státní službě. Ohledně nemajetkové újmy namítla, že určitá satisfakce již byla žalobkyni poskytnuta, a to konstatováním Veřejné ochránkyně práv v její zprávě, že o žádosti nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě. Vznesla též námitku promlčení v případě přiznání nemajetkové újmy, neboť rozhodnutí o odvolání bylo vydáno dne [datum] a žaloba byla podána u soudu dne [datum]. 4. Soud prvního stupně nejprve dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nebyl promlčen. V tomto ohledu, s přihlédnutím k § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, vzal za rozhodné, že dne [datum] vydal náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutí [číslo jednací], kterým odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum], přičemž v průběhu šestiměsíční promlčecí doby dne [datum] obdrželo Ministerstvo vnitra žádost žalobkyně o náhradu škody ve výši [částka] a o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, čímž došlo k přerušení běhu promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně do šesti měsíců ode dne uplatnění jejího nároku plně neuspokojila, promlčecí doba by skončila dne [datum]. Žalobkyně podala žalobu dne [datum]. 5. S odkazem na § 13 odst. 1, § 22 odst. 1 a § 31a OdpŠk, na čl. 2 odst. 2 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen„ Listina“), § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, § 71 odst. 1, 3, § 88 odst. a § 178 odst. 1, zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na § 69 odst. 1, 2, § 159 odst. 1 písm. e), § 160 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, jakož i na blíže označenou judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za relevantní prokázaný skutkový stav, že řízení o žádosti žalobkyně o přerušení výkonu služby za účelem jejího dalšího vzdělávání bylo zahájeno dne [datum], dne [datum] vydal státní tajemník na Ministerstvu zahraničních věcí rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně zamítl, dne [datum] podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí o odvolání a dne [datum] vydal náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 6. Soud prvního stupně následně dospěl k závěru, že se žalobkyně svého práva na vydání rozhodnutí jak služebním orgánem prvního stupně, tak odvolacím služebním orgánem, domohla až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí, aniž by k nedodržení lhůty pro vydání obou rozhodnutí sama zavdala příčinu. Nemateriální újmu, kterou žalobkyně v příčinné souvislosti s jednáním, resp. nečinností služebních orgánů obou stupňů utrpěla, soud prvního stupně spatřil v nepřiměřené délce řízení s tím, že navíc utrpěla i nemateriální újmy týkající se jejího osobního života, neboť musela vynakládat čas, energii a určité finanční prostředky na vyřízení žádosti o přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání a na opravný prostředek, což mohla využít ve prospěch osobního života. 7. Dále soud prvního stupně vzal v úvahu, že se nejednalo o složitou věc, že žalobkyně poskytla služebnímu orgánu prvního stupně takové podklady, na základě kterých mohl v zákonem stanovené lhůtě bez problémů rozhodnout, přičemž ani služební orgán prvního stupně, ani služební orgán druhého stupně si žádné zvláštní podklady neopatřil a vůči žalobkyni neučinil žádnou výzvu či součinnost, ani nebyly odstraňovány vady správního řízení. Současně přihlédl k tomu, že služební orgán druhého stupně ve svém rozhodnutí ze dne [datum] konstatoval neodůvodněné průtahy v řízení před služebním orgánem prvního stupně. 8. S ohledem na délku posuzovaného řízení soud prvního stupně dospěl k závěru, že postupem žalované (služebních orgánů obou stupňů) bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces tím, že oba služební orgány nerozhodly o její žádosti o přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělávání, resp. o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, v zákonem stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila v části týkající se přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem alternativní petit a soud prvního stupně konstatoval, že k porušení práv žalobkyně došlo, nerozhodoval již o přiměřeném zadostiučinění v penězích. 9. Soud prvního stupně neshledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody v celkové výši [částka]. 10. U náhrady škody ve výši [částka] za nájemné bytu v Lipsku za měsíc listopad 2016 z důvodu, že s ohledem na nedůvodné průtahy byla žalobkyně nucena zůstat v [obec] v rámci setrvání ve služebním poměru a nemohla tak řádně nájemní vztah využít, přičemž tvrdila, že o její žádosti nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, jak předpokládala, a proto si zajistila nájemní vztah nezbytný pro řádný výkon jejího prezenčního doktorského studia i pro měsíc listopad 2016 a nájemné za tento měsíc uhradila pronajímatelce dne [datum], soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně zanedbala prevenční povinnost. V této souvislosti uvedl, že sice řízení o žádosti žalobkyně trvalo po delší dobu než zákon připouští, nicméně žalobkyně měla vyčkat právní moci rozhodnutí a teprve po té řešit ubytování v souvislosti s prezenčním doktorským studiem. Podle soudu prvního stupně bylo pouze věcí a rizikem žalobkyně, že ještě před rozhodnutím služebních orgánů o její žádosti uzavřela v Lipsku s pronajímatelkou bytu nájemní smlouvu a zavázala se uhradit nájemné již za měsíc listopad, aniž by měla v ruce rozhodnutí, jak její žádost byla vyřízena. K tomu dodal, že i kdyby služební orgán rozhodl v zákonem stanovené lhůtě, tj. do [datum], jednalo se o měsíc listopad, na který měla již žalobkyně uzavřenu nájemní smlouvu, tudíž smlouvu o nájmu uzavřela ještě před uplynutím zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí o její žádosti a toto jednání tak jde pouze k její tíži, přičemž nemohla předpokládat výsledek tohoto řízení. Podle názoru soudu prvního stupně tedy mezi jednáním žalované a vznikem škody, kterou žalobkyně tvrdila, nebyla dána příčinná souvislost a žalobkyně si tuto škodu způsobila svým jednáním sama. 11. Navíc soud prvního stupně uvedl, že dne [datum] žalobkyně na účet pronajímatelce paní [příjmení] zaplatila částku [částka], tedy částku odlišnou, než žalobkyně tvrdila v žalobě. Podle soudu prvního stupně žalobkyně tedy neprokázala, jaká byla skutečná výše nájemného za byt v Lipsku. Neprokázala rovněž, zda vůbec nějaká smlouva o nájmu bytu byla mezi ní a paní [příjmení] uzavřena, natož kdy byla uzavřena, na jaké období byla uzavřena a v jaké výši bylo sjednáno nájemné za užívání bytu. V tomto ohledu soud prvního stupně poukázal na výpis z účtu jejího manžela za období od [datum] do [datum], kdy z něj dne [datum] byla na účet paní [příjmení] zaplacena také částka [částka]. Soud prvního stupně v této souvislosti vyjádřil názor, pokud by vyšel z tvrzení žalobkyně, měla uzavřenu nájemní smlouvu i na říjen 2016, tedy v době, kdy teprve dne [datum] podala žádost o přerušení výkonu služby a kdyby bylo pravdou tvrzení žalobkyně, že v listopadu nemohla nájemní vztah využít a pouze za něj zaplatila, neboť musela z důvodu nevydání rozhodnutí služebním orgánem setrvat v [obec], potom by bylo zcela nelogické, proč nájemné za byt v Lipsku bylo žalobkyní placeno i za měsíc říjen 2016. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně smlouvu o nájmu bytu v Lipsku uzavřela, pokud k jejímu uzavření vůbec došlo, což v řízení prokázáno nebylo, bez ohledu na to, jak bude její žádost o přerušení výkonu služby služebními orgán