28 CO 263/2022-189 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ohledně částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalované bylo dále uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měly být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10C 279/2010. Řízení zahájila jeho bývalá manželka žalobou ze dne [datum] a jednalo se o vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo skončeno dne [datum] a trvalo 10 let a 5 měsíců, přičemž tato doba neodpovídala složitosti věci, počtu instancí a postupu soudu, ani chování žalobce či předmětu řízení pro žalobce, v řízení docházelo k průtahům a liknavému postupu soudu. Za jeden rok odškodňovaného řízení žalobce požadoval [částka] a vycházel ze základní částky [částka], kterou požadoval navýšit o 50 % na [částka]. Žalovaná mu poskytla přiměřené zadostiučinění pouze ve výši [částka]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že částka, která již byla žalobci poskytnuta, je odpovídající s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10C 279/2010, z něhož velmi obsáhle citoval a zjištění, která provedl, nejsou mezi účastníky sporná, a proto na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zároveň soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. [spisová značka], týkající se změny výchovy nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], z něhož opět soud citoval a na obsah skutkových zjištění tam uvedených odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce u žalované podal dne [datum] žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení a požadoval částku [částka], avšak žalovaná mu vyplatila částku [částka]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, tato ustanovení citoval stejně jako judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k obdobné problematice. 6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žaloba o vypořádání společného jmění manželů byla žalovanému doručena dne [datum] a tehdy pro něho začalo běžet namítané řízení, které trvalo 10 let a 4 celé měsíce, neboť dne [datum] nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Podle soudu prvního stupně se jednalo o nepřiměřeně dlouhou dobu (124 měsíců), což připustila i žalovaná, došlo tudíž k nesprávnému úřednímu postupu a porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a proto mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. U posuzovaného řízení se sice zjevně nejednalo o extrémní délku řízení, ale o délku značnou, která se významně extrémní délce řízení přibližuje. Soud prvního stupně proto za jeden rok posuzovaného řízení přiznal částku [částka], přičemž za první dva roky řízení přiznal polovinu této částky. Pro srovnání uvedl řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44C 42/2020, ve kterém posuzované řízení bylo rovněž o vypořádání společného jmění manželů, trvalo 8 let a 1 měsíc a za jeden rok řízení byla přiznána částka [částka]. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že v zákonné šestiměsíční lhůtě žalovaná žalobci již vyplatila [částka] a vypočítal základní částku v celkové výši [částka]. 7. Dále se soud prvního stupně zabýval kritérii zakotvenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Věc byla do jisté míry procesně i hmotně právně složitá, neboť se jednalo o vypořádání společného jmění manželů, což je složitější řízení, mělo být rozhodováno o veškerém majetku účastníků, ale v konečné fázi řízení byly vypořádány pouhé dvě položky. Ve věci vypořádání akcií bylo třeba vyslechnout pět svědků, byl vypracován znalecký posudek a byl slyšen znalec. Z hlediska procesního bylo nutno účastníky opakovaně vyzývat k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a oba účastníci žádali o prodloužení soudem poskytnuté lhůty. Soud rozhodoval o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a poté o odejmutí tohoto osvobození, rozhodoval o ustanovení znaleckého ústavu a opakovaně o znalečném. Řízení bylo přerušeno pro nařízenou mediaci na dobu tří měsíců. Z těchto důvodů byla snížena základní částka o 10 %. Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodovaly soudy tří instancí, došlo ke snížení základní částky o dalších 10 %, neboť několik stupňů řízení je hlediskem objektivním. Základní částka byla navýšena o 10 % pro význam řízení pro žalobce, neboť předmětem bylo vypořádání majetkových práv mezi bývalými manžely a měly být vypořádány i akcie společnosti, v níž žalobce působil a jednalo se o jediný zdroj jeho příjmu, když nejprve zde byl zaměstnán a také působil jako člen statutárního orgánu. Z obsahu spisu týkajícího se změny výchovy nezletilých dětí účastníků bylo zjištěno, že dlouhotrvající spor o vypořádání společného jmění manželů vedl k destabilizaci rodinných vztahů. Soud prvního stupně přihlédl rovněž k tomu, že v závěrečném návrhu posuzovaného řízení žalobkyně na vypořádání svého podílu požadovala částku [částka], což jistě pro žalobce nebyla nevýznamná částka. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalované strany, že od počátku namítaného sporu si žalobce musel být jist, díky právnímu rozboru právního zástupce, judikatuře Nejvyššího soudu a důkazům, které měl k dispozici, že předmětem sporu bude pouze vybavení domácnosti v hodnotě [částka] a nikoliv akcie, jak tvrdila protistrana, takže pro něho měl spor význam pouze nepatrný. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je potřeba odškodnit žalobce za úzkost, potíže a nejistotu, které mu v důsledku průtahů v řízení vznikly a odkázal rovněž na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], [číslo] v případu [příjmení] proti České republice. Dále soud prvního stupně hodnotil postup soudu v posuzovaném řízení, a to zejména soudu prvního stupně, který považoval za zcela nekoncentrovaný, neboť jeho první rozsudek byl nepřezkoumatelný a jako takový musel být zrušen, dále akcentoval, že soud nechal nejdříve zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika ohledně sporné společnosti a až poté se zabýval tím, zda akcie společnosti jsou vůbec součástí společného jmění manželů. V posuzovaném řízení byly průtahy, řada soudních jednání byla nařízena pouze formálně a poté odročována, a to i na neurčito. Z těchto důvodů došlo k navýšení základní částky o 30 %. 8. Podle soudu prvního stupně tak žalobci vzniklo právo na zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši dalších [částka], když základní částka odškodnění byla navýšena o 20 %, tedy o [částka] na [částka] a od ní bylo odečteno [částka] s tím, že žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši.