28 CO 453/2021-95 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhal zaplacení částky [částka] jako nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním. Usnesením ze dne [datum] byl Policií České republiky obviněn ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž pro tento trestný čin byla u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podána obžaloba a rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, jež mu sdělila, že konstatuje porušení práva v jeho neprospěch a kromě omluvy mu přiznala finanční satisfakci ve výši [částka], což žalobce nepovažoval za adekvátní s akcentem na zásah jeho do cti, dobré pověsti a soukromého života. Zdůraznil, že byl ohrožen trestní sazbou v délce 1-5 let s možností uložení trestu zákazu činnosti a trestní řízení trvalo 1 rok, 8 měsíců a 7 dní. O případu referovala celoplošná média, která se soustředila na něj jako vysoce postaveného zaměstnance ministerstva dopravy v pozici ředitele odboru provozu silničních vozidel. V relaci České televize státní zástupkyně uvedla, že obžalovaní kryli nelegální obchod s ojetými vozidly ze Španělska. V důsledku trestního stíhání byl zproštěn výkonu služby na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy České republiky ze dne [datum] se snížením platu o 50 %. Manželka žalobce situaci těžce nesla, což vyvrcholilo její sebevraždou dne [datum]. Žalobce namítal tendenční postup orgánů veřejné moci, neboť mu například bylo odepřeno nahlédnout do trestního spisu do doby skončení výslechu všech tří obviněných a důkazy byly shromažďovány jen v jeho neprospěch. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nároku žalobce již dostatečně vyhověla tak, že se mu omluvila a poskytla mu finanční zadostiučinění ve výši [částka] Přečin zneužití pravomoci úřední osoby není trestnou činností, která by měla výrazně dehonestující charakter, vliv délky trestního stíhání byl méně patrný. Do žalobcovy osobnostní sféry bylo zasaženo spíše okrajově a medializace věci je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil skutkový stav zejména z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2T 69/2019, který byl mezi účastníky nesporný. Soud vyslechl rovněž žalobce jako účastníka řízení a provedl další dokazování e-mailovou korespondencí a záznamem České televize, která informovala o trestní věci žalobce. Po právní stránce soud odkázal na § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně uzavřel, že v souzené věci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím a že je dán odpovědnostní titul. Zjištěna byla rovněž existence újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. V dalším se soud prvního stupně zabýval významnými kritérii z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním, tedy délkou trestního stíhání, povahou trestní věci, dopady trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u něj došlo. Žalobcovo trestní stíhání trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy byl rozsudkem okresního soudu ze dne [datum] pravomocně zproštěn obžaloby, tedy trvalo 1 rok a necelých 8 měsíců. Orgány veřejné moci v řízení postupovaly v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe a délka trestního stíhání žalobce tedy byla přiměřená. Žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a byl ohrožen sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci však reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatně snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která mu vznikla. To vyplynulo i z trestního příkazu, kterým byl žalobce dne [datum] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení. Žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do jeho osobnostních práv, zejména práva na ochranu soukromého a pracovního života a zachování osobní cti. Žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Byl postaven po dobu 1 roku a 8 měsíců ([datum] - [datum]) mimo službu a pobíral plat v poloviční výši. V té době se nemohl podílet na činnosti svého odboru a jednalo se o významný zásah do jeho pracovního života, i když doplatek platu mu byl po zproštění později dorovnán. Žalobcova trestní stíhání bylo medializováno, žalobce byl v médiích označován jako vysoký státní úředník, což zvyšovalo atraktivitu informací pro diváky. Jednalo se sice o prostý důsledek zásady veřejnosti řízení, ovšem v Událostech České televize dne [datum] se k věci vyjadřovala intervenující státní zástupkyně tak, že bylo zjištěno, že žalobce a další spoluobvinění kryli nelegální obchod s ojetými vozidly ze Španělska, čímž došlo k porušení zásady presumpce neviny. Žalobce byl osobou bezúhonnou, což jeho nemajetkovou újmu zvyšuje. Manželka žalobce spáchala několik týdnů po zahájení trestního stíhání sebevraždu, to však souviselo s širší situací v rodině a psychickým stavem manželky před zahájením trestního stíhání, a proto nebyla tak prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a smrtí jeho manželky, což připustil i sám žalobce. Žalobce po celou dobu měl podporu své matky a svého bratra. 5. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené okolnosti věci neshledal konstatování nezákonnosti trestního stíhání jako dostačující satisfakci a za přiměřenou částku, které by se žalobci mělo dostat, považoval částku [částka]. S přihlédnutím k tomu, že [částka] mu již bylo vyplaceno, soud prvního stupně mu přiznal dalších [částka] a ve zbytku [částka] žalobu zamítl, po té, co provedl test srovnání s jinými obdobnými případy. Jednalo se o řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12C 73/2014, které bylo u Městského soudu v Praze projednáván pod sp. zn. 14Co 361/2016, v rámci kterého bylo poškozenému přiznána částka [částka], když byl trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci a hrozila mu stejná trestní sazba jako ve věci této, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 11 měsíců, poškozený byl rovněž bezúhonný a byl vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán a byl postaven mimo službu a krácen na platu, což bylo totožné se souzenou věcí. Na rozdíl od žalobce byl poškozený řadovým policistou, věc nebyla medializována a nebyla porušena zásada presumpce neviny. Dále soud prvního stupně věc srovnal s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28C 168/2016, ve které byla poškozenému přiznána částka [částka] a kdy byl stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby v prvním odstavci a hrozila mu tedy stejná trestní sazba, řízení však trvalo 2 roky a 2 měsíce, poškozený byl rovněž bezúhonný a šlo o strážníka Městské policie, přičemž případ byl rovněž medializován v poměrně intenzivním rozsahu, ale nedošlo k porušení presumpce neviny a poškozený v oné věci sám ukončil pracovní poměr u Městské policie. Žalobce jiné srovnatelné případy soudu nepředložil. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.