29 CO 175/2022-157 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na náhradu škody způsobené žalobkyni postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Ostrava, v exekuci tímto exekutorem vedené proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] Soudní exekutor vymožené plnění ve výši [částka] (po odpočtu nákladů exekuce) v rozporu s ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu nevyplatil žalobkyni – oprávněné. Na majetek uvedeného (dnes bývalého) soudního exekutora byl dne [datum] prohlášen konkurs, veškeré finanční prostředky nacházející se na jeho účtu se staly součástí majetkové podstaty. Nástupce soudního exekutora Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M. žalobkyni sdělil, že nedisponuje žádnými vymoženými prostředky, a nemůže jí tudíž ničeho vyplatit. 3. Žalobou uplatněný nárok byl dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. předběžně uplatněn u Ministerstva spravedlnosti dne [datum]; ministerstvo nárok odmítlo uspokojit. 4. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění: Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vedl pod sp. zn. [spisová značka] exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení], a to k vymožení povinnosti uložené povinnému platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně se stala oprávněnou v předmětné exekuci; exekuce dosud skončena nebyla. V exekuci byla vymožena celkem částka [částka], a to postupně v období od [datum] do [datum]. Oprávněné byla vyplacena částka [částka]. [příjmení] [částka], tj. zbylý výtěžek exekuce po odpočtu nákladů exekuce ve výši [částka], oprávněné vyplacena nebyla. Namísto (dnes bývalého) soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] exekuci vede soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M., který vymoženým plněním nedisponoval a nedisponuje (protože bývalý soudní exekutor nevedl oddělený účet pro přijatá plnění v exekučním řízení). Na majetek bývalého soudního exekutora byl prohlášen konkurs (insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]), veškeré finanční prostředky nacházející se na účtu dlužníka - bývalého soudního exekutora ke dni [datum], byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně jako součást majetkové podstaty. Žalobkyně nepřihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek bývalého soudního exekutora svoji pohledávku na náhradu škody (způsobené ztrátou pro ni vymožených finančních prostředků). Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] (povinného). Žalobkyně v tomto insolvenčním řízení přihlásila pohledávku vymáhanou v exekuci vedené Mgr. [jméno] [příjmení] (posléze Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M.) pod sp. zn. [spisová značka] v plné výši, tj. včetně částky [částka], která byla bývalým exekutorem vymožena, avšak oprávněné vyplacena nebyla. Insolvenční soud schválil usnesením ze dne [datum] oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 5. Učiněná zjištění soud I. stupně posoudil dle ust. § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, písm. b), § 4 odst. 1 a 2, § 5 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve spojení s ust. § 32 odst. 1, § 46 odst. 4 a 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 6. Soud I. stupně konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. tím, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] v jím vedené exekuci porušil zákonnou povinnost plynoucí z ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu - nevyplatil oprávněné vymožené částečné plnění převyšující částku [částka] do 30 dnů od doby, kdy takové peněžité plnění obdržel. Zdůraznil, že stát odpovídá ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. za škodu, kterou způsobily fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, že podle ust. § 4 odst. 1 zákona se za výkon státní správy podle ust. § 3 odst. 1, písm. b) zákona považují mimo jiné úkony soudního exekutora při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Ve smyslu ust. § 1 odst. 1 exekučního řádu je soudní exekutor fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, podle odstavce 2 téhož ustanovení pak v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnosti podle tohoto zákona. Stát se nemůže zprostit své povinnosti s odůvodněním, že na straně exekutora došlo k vybočení z plnění jeho povinností, které mu zákon v rámci jeho exekutorské činnosti ukládá; musí tedy nést odpovědnost za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem, a to i tehdy, dojde-li na straně exekutora k vědomému (úmyslnému) porušení zákonné povinnosti představující výkon veřejné moci. Oprávněná vymáhání své pohledávky svěřila do rukou osoby, na kterou stát přenesl výkon veřejné moci, a nemůže být postavena do situace, kdy se již nemůže domoci svého nároku na vyplacení vymoženého plnění proto, že soudní exekutor při výkonu veřejné moci nedodržel, resp. porušil zákonem stanovené povinnosti. Oprávněná nemá povinnost dohlížet na činnost exekutora a sledovat, zda exekutor plní své povinnosti; tuto povinnost má stát dle ust. § 7 exekučního řádu. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, z něhož citoval. Připomněl rovněž, že samostatná odpovědnost exekutora za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti ve smyslu ust. § 32 odst. 1 exekučního řádu nevylučuje odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou soudním exekutorem při exekuční činnosti, tj. že poškozený má možnost uplatnit nárok na náhradu škody buď proti exekutorovi, nebo proti státu, případně proti oběma současně (viz rovněž ust. § 32 odst. 3 exekučního řádu). 7. Po shora učiněných zjištěních však soud I. stupně došel k závěru, že v majetkové sféře žalobkyně dosud nevznikla škoda, a nejsou proto splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žaloba byla proto zamítnuta. 8. Soud I. stupně z dále uvedených důvodů předpokládal, že v posuzovaném případě představuje škodu ztráta možnosti žalobkyně uspokojit svoji pohledávku za dlužníkem [jméno] [příjmení] a zdůraznil, že podle ustálené judikatury lze nárok na náhradu takové škody vůči státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, nemůže-li poškozený (žalobkyně) dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku ([jméno] Honovi), který je povinen mu plnit (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 803/2002, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2601/2010). Stát se tak dostává do pozice tzv. posledního dlužníka a škoda ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je. 9. Soud I. stupně z dále uvedených důvodů uzavřel, že dluh [jméno] [příjmení] vůči žalobkyni v rozsahu vymoženého a exekutorem nevydaného plnění, tj. v rozsahu částky [částka], nezanikl a žalobkyni nadále svědčí pohledávka za [jméno] [příjmení] v uvedené výši, kterou lze uplatňovat v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka/povinného (a která je také žalobkyní i v uvedené výši v insolvenčním řízení přihlášena a uspokojována). Na státu lze tedy náhradu tvrzené škody dle zákona č. 82/1998 Sb. žádat úspěšně až poté, co bude zřejmé, v jakém rozsahu zůstane pohledávka žalobkyně vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] nevymahatelná (tj. zřejmě po skončení insolvenčního řízení). 10. Na klíčovou otázku, zda došlo v rozsahu poskytnutého plnění v exekučním řízení (ve výši [částka]) k zániku dluhu [jméno] [příjmení] vůči žalobkyni, odpověděl soud I. stupně negativně z těchto důvodů: [příjmení] připustil existenci judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3594/2007 a sp. zn. 29 Cdo 2859/2009), podle níž platba soudnímu exekutorovi v rámci nařízené exekuce je plněním vymáhané pohledávky, neboť soudní exekutor vystupuje jako osoba oprávněná plnění jménem věřitelem přijmout, a podle níž zaplacením dluhu dlužníkem na účet exekutora dluh dlužníka vůči věřiteli zaniká a případné prodlení exekutora s předáním vymožené částky oprávněného je věcí vnitřního vztahu mezi oprávněným a soudním exekutorem. Z pravidla obsaženého v ust. § 46 odst. 6 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, a nyní v ust. § 46 odst. 7 exekučního řádu (je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvl