29 CO 261/2014-1257 — Městský soud v Praze

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud I. stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 45/2007-611, zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení, a to žalované 1) k rukám jejího zástupce ve výši [částka] (výrok II.) a žalovanému 2) k rukám jeho zástupce ve výši [částka] (výrok III.). Rozhodl rovněž o tom, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobkyni (výrok IV.). 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. j. 29 Co 261/2014-679 rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (výrok I.) a ve výrocích II. a III. změnil tak, že se žalovaným náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Dále rozhodl, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok III.). 3. Odvolací soud aproboval závěr soudu I. stupně o promlčení žalobou uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Úvahu soudu I. stupně korigoval toliko ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení. Na rozdíl od soudu I. stupně, jenž o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“), tak, že procesně zcela úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů spojených se zastoupením jejich advokáty, přihlédl k tomu, že žalobkyně vystupuje ve specifickém postavení správkyně dědictví. Tato okolnost dle názoru odvolacího soudu představuje důvod zvláštního zřetele hodný pro odepření náhrady vzniklých nákladů řízení postupem podle ustanovení § 150 o. s. ř. úspěšným žalovaným. 4. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 29 Co 261/2014-679, ve výroku II., jímž byl změněn ve výrocích II. a III. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 26 C 45/2007-611 tak, že žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a dále ve výroku III. o nákladech odvolacího řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 5. Dovolatelé zpochybnili existenci důvodů zvláštního zřetele hodných pro užití ust. § 150 o. s. ř., když konkrétně nesouhlasili s konkluzí odvolacího soudu, že správce dědictví není povinen hradit náklady řízení procesně úspěšnému účastníkovi. Nadto vyjádřili přesvědčení, že žalobkyně zneužívá postavení správkyně dědictví a svými podáními se dopouští šikanózního výkonu práva. 6. Dovolací soud dovoláním vymezenou otázku shledal již za vyřešenou, když v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, vydaném ve věci téže žalobkyně, Nejvyšší soud dovodil, že z postavení žalobkyně v řízení coby správkyně dědictví nelze dovozovat, že je nespravedlivé, aby žalovaní, kteří důvodně hájili svá ohrožená práva, obdrželi náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložili. V poměrech projednávané věci se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 7. V dalším dovolací soud shrnul závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle které slouží ustanovení § 150 o. s. ř. k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2567/2014). Citovaná rozhodnutí dále shodně uvádějí, že závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Zvláštní pozornost také musí být věnována náležitému odůvodnění úvah, které vedly soud k závěru ohledně aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Tento náhled přijímá v řadě svých rozhodnutí též Ústavní soud, když opakovaně zdůrazňuje, že i přes široký prostor k úvaze, který občanský soudní řád v otázce nákladů řízení soudům poskytuje (včetně případného uplatnění moderačního práva soudu ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř.), zůstává i zde zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá zákonnosti, jakož i učiněným skutkovým zjištěním (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 323/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, [číslo]). Soud musí své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit, neboť v postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2862/07). <i>8. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že v odvolacím řízení nemusí odvolací soud výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nebo náhradu nákladů odvolacího řízení anebo náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů mimo jiné tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud přitom musí přihlížet zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, jakož i k postojům účastníků v průběhu řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jinými slovy řečeno, odvolací soud se měl zabývat zejména tím, zda majetkové poměry žalobkyně umožňují uhradit náklady řízení žalovaných, aniž by to mělo do poměrů žalobkyně výraznější dopad, než jak by se rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení dotklo majetkových poměrů žalovaných jako oprávněných účastníků, a zda by po žalovaných bylo s ohledem na všechny zjištěné okolnosti případu možno spravedlivě požadovat, aby vynaložené náklady nesli ze svého (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2882/2014, či usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2524/2014). Posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele nemůže být přitom založeno na posouzení soudem izolovaně vybraných okolností, nýbrž vyžaduje zvážení všech okolností sporu a poměrů účastníků, které by mohly být pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. významné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3172/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4601/2014).</i> 9. Odvolací soud podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. opětovně přezkoumal část rozsudku soudu I. stupně, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.). Přihlédl přitom ke všem okolnostem týkajícím se poměrů (majetkových, sociálních, osobních a dalších) účastníků, které mohly rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ovlivnit. 10. Pokud se jedná o žalobkyni, vyšel odvolací soud z úřední činnosti mu známých skutečností týkajících se jejích poměrů, tak jak byly opakovaně zjišťovány v řízeních v rámci posuzování důvodnosti jejích žádosti o osvobození od soudních poplatků a žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. Stalo se tak např. usneseními Nejvyššího soudu ČR, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 3724/2015 – 423 a 28 Cdo 5200/2015 – 421, když předtím co obou pravomocně rozhodl soud I. stupně usneseními č. j. 28 C 401/2009 – 275 a 28 C 401/2009 – 311 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 401/2014 – 350, přičemž žádosti žalobkyně jak o osvobození od soudních poplatků, tak o ustanovení zástupce byly shledány neopodstatněnými. Poté bylo o další žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce rozhodnuto tak, že Odvodní soud pro [část Prahy] tyto žádosti zamítl usnesením č. j. 28 C 401/2009 – 453 ze dne [datum rozhodnutí], avšak odvolací soud usnesením č. j. 70 Co 190/2016 – 476 ze dne 20. 5. 2016 toto rozhodnutí změnil a řízení o těchto otázkách zastavil s odkazem na to, že dřívější rozhodnutí o obou těchto otázkách tvoří pro další rozhodování o tomtéž překážku věci pravomocně rozsouzené, a není tak splněna jedna ze základních podmínek vedení dalšího řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Dále bylo znovu rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 28 C 401/2009 – 486 ze dne [datum rozhodnutí], přičemž odvolací soud uvedené usnesení potvrdil ve výroku o neustanovení zástupce, ve výroku o osvobození od soudních poplatků změnil rozhodnutí tak, že řízení o něm zastavil, a to svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 19/2017 – 511. Kone