30 CO 101/2022-99 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy ve znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [ulice] registr [anonymizováno] se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou; a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal proti žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] a omluvy jako zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ zákon o střetu zájmů“), který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o majetku, příjmech a závazcích žalobce z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře ve smyslu zákona o střetu zájmů, konkrétně žalobce zastával funkci místostarosty obce Moravský Krumlov. Ke vzniku újmy žalobce docházelo až do [anonymizováno] [rok] zveřejněním [anonymizováno] o majetku. Žalobce pochybení žalované spatřoval v aplikaci protiústavního předpisu, který umožnil anonymní přístup komukoliv k shora vyjmenovaným údajům žalobce, čímž docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, které je zaručené čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť je správcem [anonymizována tři slova] a jako takové jí nepříslušelo posuzovat souladnost zákona s ústavou České republiky a pro případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Sporná ustanovení zákona byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 až uplynutím dne [datum], a proto ani po vyhlášení nálezu dne [datum] nelze v publikaci [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] spatřovat protiprávnost jednání žalované. Vznik újmy je nutno dát do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy, nikoliv s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Pokud žalovaná omezila zveřejňování [anonymizováno] od [datum], neznamená to, že by se v předchozí době dopouštěla nesprávného úředního postupu. 4. Soud prvního stupně vyšel z prokázaných skutkových zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne [datum], žalovaná se vyjádřila stanoviskem ze dne [datum]. Na žalobce jako veřejného funkcionáře (místostarosta obce Moravský Krumlov) se vztahovala povinnost podat [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, přičemž žalovaná, která spravovala registr [anonymizováno], plošně zveřejňovala podaná [anonymizováno] žalobce a to konkrétně v období od roku [rok] do [anonymizováno] [rok]. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů [datum], Ústavní soud zrušil ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] [rok] Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum]. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaná omezila od [datum] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v [anonymizováno] byly dostupné pouze na základě individuální žádosti. 5. Soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), když k újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. Ve vztahu k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, pak připomněl, že o jeho vykonatelnosti rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením čl. 89 odst. 1 Ústavy tak, že předmětná právní úprava byla zrušena až ke dni [datum]. S odkazem na ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soud prvního stupně konstatoval, že účinky nálezu nastávají ex nunc, z čehož následně plyne, že i po dobu odkladu vykonatelnosti je třeba na napadenou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a takto ji také v právní praxi aplikovat. 6. Obvodní soud žalobcem vymezené období, tj. rok [rok] až [anonymizováno] [rok], kdy byly informace o majetku žalobce žalovanou zveřejněny, rozdělil na dvě období: 1) období od roku [rok] do data vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], kterým byla protiústavnost uvedených zákonných ustanovení zákona o střetu zájmů deklarována a 2) období od [datum], tedy od data vydání předmětného nálezu, do [anonymizováno] [rok], kdy bylo ze strany žalované ukončeno předmětné zveřejňování. 7. Pokud jde o prvé období, soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě nemohlo jít o nesprávný úřední postup žalované, neboť v uvedeném období ještě nebyla protiústavnost § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů Ústavním soudem deklarována. V tomto období tak žalovaná postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a z toho důvodu nelze její postup považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Pokud jde o druhé období, tj. od [datum] do [anonymizováno] [rok], měl soud prvního stupně za to, že postup žalované byl správný, a to z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Postup žalované nebyl ani v případě druhého období nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla v uvedeném období povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona. Ústavní soud odložil vykonatelnost svého nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. 38/ [rok], až do [datum]. Až tímto dnem tak bylo protiústavní ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů zrušeno. Postupovala-li tak žalovaná až do [anonymizováno] [rok] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, naplňovala tím hlavní cíl zákona, kterým je veřejná kontrola ve vztahu k možnému střetu zájmů. Proto ani v druhém období neshledal soud prvního stupně, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za jeden úkon po [částka]. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. V prvé řadě žalobce namítal, že není přípustné, aby pod záminkou různých interpretací tzv. norem jednoduchého práva byla ústavně zaručená práva žalobce, jichž se žalobce žalobou dovolává, oslabena nebo dokonce vypnuta, jak se tomu stalo v tomto případě. Připomněl, že do září [rok] byla úprava zákona o střetu zájmů odlišná, kdy teprve novelou zákona [číslo] [rok] byl zřízen [ulice] registr [anonymizováno], v němž byly plošně a přímým způsobem (tak, že k informacím měl přístup kdokoli a kdykoli) zveřejňovány informace soukromé povahy (citlivé osobní údaje) o žalobci. Proti novele se zdvihl masivní odpor představitelů menších měst a obcí, kdy řadou z nich bylo podání [anonymizováno] bojkotováno, současně tato novela zapříčinila odchod tisíců funkcionářů z komunální politiky a úbytek zájmu o veřejnou funkci. V konečném důsledku byla tato právní úprava shledána jako protiústavní nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, dle kterého plošným zveřejněním údajů dochází k porušení práva jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům, přičemž dotčená osoba může zásah pociťovat tím intenzivněji, čím širší okruh osob se může s jejími majetkovými poměry seznámit; plošné zveřejnění (oproti režimu poskytování údajů na žádost) přitom vylučuje možné záruky související s dalším nakládáním s poskytnutými údaji. Zvolený způsob plošného zveřejňování údajů proto nebyl Ústavním soudem shledán pro dosažení sledovaného legitimního cíle, kterým je kontrola veřejnosti, potřebným. Žalovaná nenakládala s podanými oznámeními v [anonymizována tři slova] s respektem k ústavnímu právu žalobce na ochranu soukromí a osobních údajů. Dle žalobce právo na soukromí zakotvené v ustanovení čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod není právem, které by bylo možno uplatňovat toliko v rámci konkrétní zákonné úpravy, citovaných ustanovení se proto l