33 C 31/2021-153 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaní jsou povinni vyklidit bytovou jednotku (číslo) o velikosti (anonymizováno) + (anonymizováno) s příslušenstvím v (anonymizováno) nadzemním podlaží v domě (adresa) v (anonymizováno) ulici, zapsanou na (list vlastnictví) pro (katastrální uzemí), u (anonymizována čtyři slova) (část [obec]) a vyklizenou předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a že jsou povinni zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 18 890 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce (příjmení) (jméno) (příjmení) (výrok II.). 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky (číslo) v (katastrální uzemí), v budově (adresa) - bytový dům, zapsané na (list vlastnictví), na základě členství v družstvu a vlastnictví členského podílu podle dohody o převodu členských práv a povinností ze dne (datum), kterou uzavřel se svými rodiči, a posléze uzavřel se Stavebním bytovým družstvem (obec) dne (datum) smlouvu o převodu družstevního bytu a příslušného spoluvlastnického podílu. Žalovaní byt užívali se svolením předchozích členů družstva, rodičů žalobce a 1. žalované, za užívání bytu nic nehradili, (obec) (celé jméno žalobce) poskytuje žalobci částku 4 000 Kč měsíčně za žalované. Žalovaní byli vyzváni k vyklizení bytu s tím, že jej užívají bez jeho souhlasu a bez nájemní smlouvy, což odmítli, byt nevyklidili a žalobci nepředali. 3. Po právní stránce posoudil věc dle § 1042 o.z. a dovodil, že došlo k řádnému nabytí vlastnického práva žalobce, když rodiče na něj vědomě převedli členství v bytovém družstvu, neboť vede řádný život a poskytuje jim náležitou péči, a následně byl byt převeden do osobního vlastnictví. Žalovaní se snažili zvrátit rozhodnutí poukazem na svou tíživou sociální a zdravotní situaci, kterou soud I. stupně nezpochybnil, avšak nelze připustit, aby ochrana sociálně slabších žalovaných vedla k popření či byla na úkor vlastnického práva žalobce. Mezi žalobcem a žalovanými nebyla uzavřena žádná dohoda o užívání bytu, žalovaní sami ani neprováděli žádné úhrady. Žalovaní svoji povinnost vyklidit byt nesplnili ani k výzvě a užívají jej bez právního titulu. K vyklizení stanovil lhůtu 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní si dlouhodobě museli být vědomi, že jim žádné užívací právo k bytu nesvědčí, a měli dostatek času situaci řešit. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Neshledal důvodnou aplikaci § 150 o. s. ř. ze stejných důvodů jako při stanovení lhůty pro vyklizení, nadto žalobce byl vyloučen z užívání nemovitosti po delší dobu a již tím došlo k zásahu do jeho majetkové sféry. 4. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání, navrhli rozsudek změnit a žalobu zamítnout, když soud I. stupně nevzal v úvahu specifické okolnosti případu spočívající v tom, že žalobce a 1. žalovaná jsou sourozenci, žalovaní v bytě bydlí desítky let se souhlasem předchozích vlastníků - rodičů. Nacházejí se v tíživé sociální a finanční situaci a všichni mají zásadní zdravotní problémy a jsou odkázáni pouze na příjem druhého žalovaného ve výši 14 485 Kč jakožto invalidního důchodu II. stupně a podpory v nezaměstnanosti. Vytýkají soudu I. stupně, že ačkoli přihlédl k jejich situaci při rozhodování o osvobození od soudních poplatků, nezohlednil ji při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalovaní se snaží získat sociální bydlení, avšak dosud nebyli úspěšní. Rodiče 1. žalované hradí náklady spojené s bydlením ve výši 4 000 Kč měsíčně a žalobce odmítl v této rodinné podpoře pokračovat, ačkoli sám má kde bydlet. 5. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit, zcela se ztotožňuje se zjištěními soudu I. stupně, jakož i s právními závěry včetně lhůty k plnění. Zopakoval dosavadní argumentaci a zdůraznil, že žalovaní nikdy nic nehradili a bytovou jednotku jen záměrně poškozují. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. 7. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vychází, a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud se s argumentací soudu I. stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje. 8. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 9. V souzené věci soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, když po převodu členského podílu v bytovém družstvu byl předmětný byt převeden do jeho vlastnictví podle smlouvy uzavřené se Stavebním bytovým družstvem dne (datum). Se žalovanými, kteří byt obývali již dříve, neuzavřel žádnou dohodu o užívání bytu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní neplatí žádné úhrady spojené s užíváním bytu. Správný je závěr soudu I. stupně, že žalovaní obývají byt bez právního důvodu, a proto jsou povinni jej vyklidit dle § 1042 o.z. Okolnost, zda žalobce má kde bydlet, není pro věc relevantní, neboť užíváním bytu bez právního důvodu žalovaní omezují vlastnické právo žalobce, jak přiléhavě konstatoval již soud I. stupně, který též správně dovodil, že tato situace již trvá dlouhou dobu, a proto je namístě poskytnout lhůtu pro vyklizení 15 dnů dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (jméno) okolnost, že žalovaní jsou v tíživé sociální a zdravotní situaci, může sice mít vliv na délku lhůty pro vyklizení, avšak v tomto konkrétním případě odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal důvod pro prodloužení pariční lhůty, když řízení bylo zahájeno před více než rokem, a žalovaní tak měli dostatečný čas pro řešení bytové situace. Nerozhodným je, že se snaží (zatím) bezúspěšně získat sociální bydlení. 10. Správně soud I. stupně se shodným odůvodněním rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž výši správně vyčíslil. Ani odvolací soud neshledal v poměrech souzené věci důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalovaní tvrdí tíživou sociální situaci, avšak 1. a 3. žalovaná jsou v produktivním věku, podle obsahu spisu jsou obě vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání (3. žalovaná od (datum), 1. žalovaná pak od (datum)), z obsahu spisu se podává, že pouze 2. žalovanému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, jehož výše činila 9 392 Kč a dále mu byla vyplácena částka 4 791 Kč, jakožto podpora v nezaměstnanosti. Při posouzení aplikace ust. § 150 o. s. ř. jsou významné i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, povaha a okolnosti sporu. Soud I. stupně přiléhavě vysvětlil, že se jedná o ochranu vlastnického práva žalobce, přiléhavě dovodil, že žalovaní měli dostatek času situaci řešit a nemohou se spoléhat na morální dobrodiní vycházejícího ze sourozeneckého vztahu za situace, kdy žalobce již odmítá tolerovat, že byt obývají bez jakékoli úhrady. 11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. 12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci náleží náklady odvolacího řízení za právní zastoupení ve výši 3 600 Kč spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. Částku 3 600 Kč odvolací soud uložil zaplatit žalovaným ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.