35 CO 212/2022-86 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala z titulu odpovědnosti za škodu způsobené při výkonu veřejné moci náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] prováděla výstavbu a následný prodej čtyř řadových rodinných domů s osmi jednotkami v [obec] u [obec]. Po dokončení výstavby žalobkyně, dle pokynu pracovníka stavebního úřadu [titul]. [jméno] [příjmení], podala dne [datum] žádost o územní souhlas/územní rozhodnutí za účelem výstavby protihlukové stěny na pozemcích parc. [číslo] za jednotlivými domy [adresa] [číslo]. K žádosti žalobkyně musela doložit stanovisko k protihlukové stěně vystavené Městským úřadem v Říčanech – odborem životního prostředí (žádost podána [datum], stanovisko vydáno dne [datum]) a stanovisko vystavené Městským úřadem v Říčanech – odborem územního plánování (žádost podána [datum], stanovisko vydáno [datum]). Jak vyplývá ze zaznamenaných dat, obě stanoviska byla vydána opožděně, konkrétně ve lhůtě 92 dnů, resp. 118 dnů po podání žádosti, namísto 30 dnů. Žádost o územní souhlas měla být dle sdělení pracovníka stavebního úřadu vyřízena ve lhůtě 30 dnů, v rozporu s touto informací však stavební úřad územní souhlas nevydal a zahájil územní řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodnutí o umístění stavby, které žalobkyně obdržela dne [datum]. Prodlení s vydáním stanovisek a územního rozhodnutí žalobkyně považuje za nesprávný úřední postup, s nímž jí v příčinné souvislosti vznikla škoda. Ta spočívá v zaplacených smluvních pokutách sjednaných v dohodách o narovnání uzavřených s manžely [příjmení] (dne [datum]), [titul]. [jméno] [příjmení] (dne [datum]), p. [příjmení] (dne [datum]) a MVDr. [jméno] [příjmení] a MVDr. [jméno] [příjmení] (dne [datum]) pro případ porušení povinnosti zajistit výstavbu protihlukového valu ve lhůtě 12 měsíců od podpisu dohod. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody uplatnila u žalované svým podáním ze dne [datum], jehož přijetí žalovaná dne [datum] potvrdila s tím, že bude žalobkyni informovat o vyřízení této žádosti ve lhůtě šesti měsíců od doručení žádosti. Nárok žalobkyně nebyl ve stanovené lhůtě vyřízen, žalobkyně obdržela odpověď dne [datum]. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že příčinou škody na straně žalobkyně nebyl nesprávný úřední postup stavebního úřadu, ale smluvní vztah uzavřený mezi žalobkyní a vlastníky bytových jednotek, který uvedenou smluvní pokutu a její výši založil. Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou je přerušena smluvním vztahem žalobkyně k vlastníkům bytových jednotek, od kterého, nikoli od nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, je třeba vzniklou škodu odvozovat. Navíc, žalobkyně se zavázala odstranit navýšení původního protihlukového opatření do [datum], přičemž tato povinnost byla skutečně splněna nejpozději dne [datum], čímž se žalobkyně dostala do prodlení nezávisle na konání, resp. nekonání stavebního úřadu. Ze všech těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout. 4. Soud I. stupně rozhodl na základě provedeného dokazování a s odkazem na zákonná ustanovení uvedená v písemném odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že v posuzované věci žalobkyně odvíjí škodu od povinnosti vyplývající ze soukromoprávního ujednání (dohod o narovnání) uzavřených mezi ní a jednotlivými budoucími kupujícími. Existence těchto dohod ani jejich ujednání nebyla žalované (či Městskému úřadu Říčany) známa, žalobkyně uvedené ostatně ani netvrdila. V souladu s právní teorií adekvátní příčinné souvislosti byl soud I. stupně přesvědčen, že škoda vyplývající z dohod o narovnání je škodou nepředvídatelnou, neboť žalovaná nemohla její existenci při běžném chodu věcí předpokládat, a jako taková není v příčinné souvislosti s tvrzeným porušením povinnosti žalované, resp. jí podřízených orgánů. Jelikož existence příčinné souvislosti mezi škodou a porušením povinnosti je esenciální podmínkou vzniku odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, v situaci, kdy tato není prokázána, není možné náhradu škody přiznat. 5. S ohledem na uvedené závěry proto soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by blíže zkoumal tvrzená porušení správních předpisů, tedy zejména, zda bylo porušením právní povinnosti, že stavební úřad zahájil územní řízení a nevydal územní souhlas, zda v rámci tohoto územního řízení došlo k neodůvodněným průtahům či zda k průtahům došlo při vydání stanovisek odboru územního plánování a odboru životního prostředí. Důkazy navržené k prokázání těchto skutečností pak v částečném rozsahu z důvodu nadbytečnosti zamítl (např. nahrávka – zvukový záznam z jednání s odpovědným pracovníkem stavebního úřadu [titul]. [příjmení]). 6. Pro úplnost věci pak soud I. stupně doplnil, že i v případě, kdyby dospěl k závěru, že škoda vzniklá z titulu dohod o narovnání je v příčinné souvislosti s prokázanými průtahy ve správním řízení, žalobkyně by stejně ve věci nemohla být zplna úspěšná. Je tomu tak proto, že v dohodách o narovnání se žalobkyně zavázala, pod hrozbou smluvní pokuty, nejen zajistit vydání územního rozhodnutí, ale též ve stejné lhůtě 12 měsíců od podpisu dohody odstranit navýšení původního protihlukového valu, přičemž tato povinnost byla splněna až po výstavbě nového protihlukového opatření městem Říčany (nikoli však toho, ke kterému se zavázala žalobkyně) cca v polovině měsíce února 2019, tedy cca 3,5 měsíce po lhůtě stanovené v dohodách o narovnání. 7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání, které se konalo dne [datum], účast na jednání dne [datum]). 8. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c/, e/, g/ o. s. ř. namítala, že si lze představit užití adekvátní teorie na vztahy vznikající v rámci práva závazkového, nikoliv však na vztahy vznikající z titulu výkonu státní správy, když stát, resp. správní orgán, stavební úřad jsou v pozici nadřazenosti, resp. silnějšího, tj. toho, kdo rozhoduje o konkrétních právech a povinnostech určitého subjektu. Jejich odpovědnost a zejména obezřetnost by měla být při výkonu státní správy chápána v nejširším rozsahu. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05 ze dne [datum]. Stát a podřízené orgány jsou obeznámeni s tím, že v případě vzniku škody z důvodu nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, za tuto škodu odpovídají. 9. Z provedeného dokazování je nepochybné, že stavební úřad porušil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, a to o 10 měsíců. Dále je nepochybné, že žalobkyni v důsledku porušení této povinnosti vznikla škoda. Jednání žalované je tedy v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť kdyby stavební úřad vydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nedošlo by na straně žalobkyně k prodlení s plněním jejích povinností a k následnému vzniku škody v podobě zmenšení jejího majetku, a to v důsledku povinnosti hradit smluvní pokutu vlastníkům jednotlivých jednotek. Pokud by žalovaná vydala rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, žalobkyně by dostála všem svým závazkům, plynoucím z jednotlivých dohod o narovnání, tj. při běžném chodu věcí by ke vzniku škody nedošlo. Žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nebýt postupu stavebního úřadu, ke škodě by nedošlo, neboť žalobkyni by nevznikla povinnost k úhradě smluvních pokut z důvodu porušení svých povinností (do určitého termínu zajistit příslušné rozhodnutí stavebního úřadu ke stavbě protihlukové stěny, odstranit původní zemní val a provést terénní úpravy na pozemcích za domy). Soud I. stupně se v této souvislosti nezabýval tím, zda z hlediska příčinné souvislosti, zda nečinnost stavebního úřadu byla podstatnou a rozhodující příčinou toho, že žalobkyně nebyla schopna splnit své povinnosti řádně a včas. 10. Podle žalobkyně předvídatelnost škody lze uplatnit pouze v obchodních vztazích, případně v právu závazkovém, kdy původ vzniku škody je spatřován v