35 CO 247/2022-49 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky (výrok III.). Rozhodl tak o žalobním požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“); celková doba trvání řízení činila 7 let a 9 měsíců, žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka] je nepřiměřené, mělo být vycházeno ze základní částky [částka] za rok, neboť posuzované řízení se vedlo ohledně újmy na zdraví; mělo pro něho enormní význam. Žalovaná ve svém zamítavém stanovisku měla jí poskytnuté odškodnění ve výši [částka] za přiměřené a akcentovala, že posuzované řízení bylo vedeno před třemi stupni soudu i Ústavním soudem, po stránce skutkové a procesní bylo složité, vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první 2 roky v poloviční výši, dále přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy, a za zvýšený význam pro žalobce jej navýšila o 5 %. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění tak, jak jsou zachycena v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku, na která lze pro stručnost odkázat. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne [datum] a k jeho projednání došlo [datum]. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti státu za škodu (dále jen OdpŠk) a po citaci jeho § 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a a s poukazem na stanovisko NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uzavřel, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy podal žalobu, do [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti, tj. 7 let a 9 měsíců. Jednalo se o žalobu o náhradu škody na zdraví ve výši [částka] proti [právnická osoba] (odškodnění po dopravní nehodě za ušlý výdělek, přilepšení stravy, ošetřování a výpomoc v domácnosti). V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Posuzované řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup, a jednalo se v řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Shledal v řízení průtah v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum]. Nejedná se o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, k čemuž dospěla i žalovaná. Při určení výše peněžitého zadostiučinění vycházel z částky [částka] za první 2 roky a z částky [částka] za každý další rok řízení. Délka namítaného řízení jako celek překračuje dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak nešlo o řízení extrémně dlouhé. S poukazem na konkrétní soudní rozhodnutí nepřisvědčil požadavku žalobce na stanovení základní částky [částka] za 1 rok řízení. Posuzované řízení poté hodnotil jako skutkově složitější, když se jednalo o řízení o náhradu škody na zdraví zahrnující několik nároků, bylo prováděno znalecké zkoumání, výslech znalce, výslechy svědků, žaloba byla opakovaně rozšiřována. Z toho důvodu základní výměrou ponížil o 15 %, přičemž hmotněprávní a procesní složitost shledal jako standardní. Dále zohlednil, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a dále před Ústavním soudem. Z toho důvodu základní výměru ponížil o 15 % a k argumentu žalobce, že by nejvyšší Ústavní soud měl rozhodovat ve lhůtě tří měsíců jako ostatní orgány veřejné moci, poukázal na to, že Ústavní soud je specializovaná soudní instituce, v případě Nejvyššího soudu je třeba zohlednit procesní kroky, které dovolací soud za účelem přípravy věci k rozhodnutí konal i skutečnost, že na jeho činnost nelze pohlížet jako na rozhodování obecných soudů, jeho úkolem je sjednocovat dosavadní soudní praxi, proto na ně nelze klást stejné časové nároky jako na obecné soudy. Jednání poškozeného se na základní částce zadostiučinění neprojevilo. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, seznal v posuzovaném řízení průtah od [datum], kdy bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě, do [datum], kdy bylo nařízeno jednání, a v období od [datum], kdy bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, [datum], kdy soud ustanovil znalce. Posuzované řízení bylo dále do určité míry nekoncentrované, když např. soud vyzýval žalobce k odstranění vad žaloby až 9 měsíců po jejím podání, či opakovaně odročoval jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci. Význam posuzovaného řízení pro žalobce hodnotil jako zvýšený, neboť se týkalo zdraví (typové hledisko), proto základní výměru z tohoto hlediska navýšil o 10 %. Dospěl k celkové částce [částka], a protože žalovaná již žalobci poskytla [částka], vyhověl žalobě co do částky [částka] a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. O úrocích z prodlení rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, počátek prodlení stanovil od následujícího dne po podání žaloby, tj. od [datum]. Výši příslušenství stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku žalobce i žalovaná podali v zákonné lhůtě odvolání. 5. Odvolání žalované směřovalo do vyhovujícího výroku o věci samé I. co do příslušenství pohledávky, resp. počátku prodlení. Namítla, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil podle § 14 OdpŠk, teprve marným uplynutím této lhůty ocitá se stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Jelikož žádost žalobce byla žalované doručena dne [datum], náleží mu, případně úrok z prodlení až od [datum]. Navrhla, aby v tomto směru byl napadený rozsudek změněn. 6. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované toto odvolání označil za porušení zásady hospodárnosti, když žalovaná se odvolává v podstatě do částky [částka], což je částka ve srovnání s náklady, které si podání takového odvolání vyžádá, zcela marginální. 7. Žalobce ve svém odvolání směřujícím do zamítavého výroku o věci samé nesouhlasil s hodnocením kritéria významu posuzovaného řízení pro žalobce. Jednalo se o případ těžkého [anonymizována dvě slova], a proto bylo namístě vycházet z horní hranice [částka] za rok trvání řízení. Nebyly zohledněny trvalé psychické následky, které [anonymizována dvě slova] žalobce stále provází. Poukázal na případ, že v podobné věci těžkého zranění byla žalobkyni přiznána částka [částka] roční náhrady, když její řízení trvalo nakonec 24 let; žalobcovo řízení trvalo třetinu, měl by tedy mít nárok na [částka]. Na závěr poukázal na trvale chybnou praxi žalované, která stanoví záměrně nízké náhrady, čímž vznikají další zbytečné soudní spory. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu. 8. Z podnětu a v mezích podaných odvolání odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání shledal zásadně důvodnými. 9. Byť se lze přiklonit k proklamaci žalobce o neúčelnosti, respektive neefektivnosti odvolání žalované, je nutno mu přisvědčit, neboť soud prvního stupně počátek prodlení žalované, potažmo přiznání příslušenství pohledávky stanovil nesprávně.. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se lze domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud nárok není plně uspokojen do šesti měsíců ode dne uplatnění. V souzené věci žalobce uplatnil u žalované nárok dne [datum], jeho nárok nebyl plně uspokojen, šestiměsíční lhůta tak marně uplynula dnem [datum], v prodlení se žalovaná ocitla od následujícího dne, tedy až od [datum]. Žalobní požadavek na zaplacení příslušenství od [datum] a do [datum] tedy není důvodný, odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu v této části změnil a žalobu zamítl. 10. Soud prvního stupně trvající dospěl ke správnému rozhodnutí, že za za řízení trvající 7 let a 9 měsíců je namístě stanovit odškodnění ve výši [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první 2 roky v poloviční výši, tedy že základní výměra činí [částka]. Nejednalo se o extrémní délku řízení odůvodňující přiznání odškodnění na jeho samotné horní hranici [částka] za rok řízení, čehož se domáhal žalobce. Předmětem posuzovaného řízení sice byly nároky vyplývající z náhrady škody na zdraví, avšak typ tohoto řízení byl zohledněn při hodnocení významu řízení pro poškozeného. S