35 CO 323/2022-105 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku III). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně se v uvedené věci domáhala zaplacení částky [částka], jakožto náhrady škody vzniklé jí v důsledku vedení exekuce na její majetek. Řízení ve vztahu k žalobkyni skončilo po 9 letech a cca 9 měsících, které provázely značné náklady řízení. Pro žalobkyni mělo řízení poměrně zásadní význam, vzhledem k tomu, že usilovala o jasnou deklaraci, jestli nárok na náhradu škody má nebo nemá. Žalobkyně vytýkala soudu, že opakovaně prováděl dokazování a prodlužoval tím řízení. [jméno] žalobkyně se nepodílela na délce řízení, a proto považuje za adekvátní odškodnění částku [částka] ([částka] za rok). Dne [datum] žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované, která fakticky uznala částku [částka] a přislíbila její vyplacení, z tohoto důvodu je předmětem žaloby pouze částka [částka] Vedle tohoto se žalobkyně domáhala uhrazení úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. plynoucích od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila dne [datum]. Žádost byla žalovanou projednána dne [datum] a žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka]. Ke snížení výše žádaného zadostiučinění došlo z důvodu složitosti řízení, četnosti rozhodování soudů a podílu žalobkyně na délce řízení. Žalovaná na tomto stanovisku setrvala, a proto navrhla žalobu zamítnout. 4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a žalovaná dne [datum] vydala stanovisko, na základě kterého žalobkyni vyplatila částku [částka]. 5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná ustanovení [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ zákon“) a judikaturu Nejvyššího soudu ČR v rozsudku citovanou uzavřel, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (doručení žaloby soudu) do [datum] (usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti), tj. 9 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Konstantní judikatura přitom pro poměry [země] považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až [částka], ve kterém představuje částka [částka] částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. [ulice] než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud I. stupně proto určil základní částku ročního odškodnění u řízení trvajícího 9 let a 9 měsíců ve výši [částka] a celkovou nemodifikovanou částku finančního zadostiučinění ve výši [částka]. 6. Soud I. stupně hodnotil řízení jako složitější po stránce skutkové, právní i procesní, a proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 30 % (z toho o 10 % pro právní složitost, o 10 % pro procesní a o 10 % pro skutkovou). Složitost věci byla dána charakterem sporu, jednalo o spor o náhradu škody z nedůvodně vedené exekuce, kdy spory o náhradu škody jsou svou povahou složitější a vyžádají si širší dokazování, o čemž svědčil i průběh posuzovaného řízení. V řízení byl vypracován znalecký posudek, který byl rovněž doplňován, a to za účelem posouzení, zda na straně žalobkyně došlo v důsledku žalovanou podaného návrhu na nařízení exekuce ke zmenšení majetku. Soud opakovaně poskytoval účastníkům prostor k mimosoudnímu řešení věci, z tohoto důvodu bylo řízení třikrát odročeno. Soud řešil také otázku věcné příslušnosti soudu. Před soudem I. stupně proběhlo 16 jednání, bylo provedeno dokazování zejména prostřednictvím znaleckých posudků, výslechu znalce a listinnými důkazy. V průběhu řízení bylo ve věci podáno dvakrát odvolání, jednou dovolání a ústavní stížnost. Pro počet soudních instancí soud I. stupně základní částku ponížil o dalších 15 %. 7. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení podílela tím, že její žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, o jehož nepříslušnosti rozhodl až následně vrchní soud. Dále žalobkyně dvakrát nezaplatila soudní poplatek, v důsledku čehož bylo řízení vždy zastaveno a po následném doplacení bylo rozhodnutí o zastavení opět rušeno. Žalobkyně opakovaně podávala návrhy na doplnění dokazování a jednou musela být k podání svého vyjádření urgována. Dále žalobkyně podala nepřípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby. Uvedené rozhodování o odmítnutí dovolání nese rovněž časovou náročnost takovéhoto rozhodování, když sice nelze klást k tíži žalobkyně, že ta využívá jí zákonem daných možností, nicméně nelze toto přičítat ani k tíži státu, a jelikož se uvedené fakticky na délce řízení promítlo, soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 10 %. 8. Při posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud I. stupně shledal v postupu soudů průtahy v období od [datum], kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, do [datum], kdy bylo rozhodnuto, a v období od [datum] do [datum], kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu a kdy o ní bylo rozhodnuto. Celkově tak průtahy činily 2 roky a 9 měsíců. Dalším z důvodů zjevného prodloužení řízení bylo zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Podle soudu I. stupně tyto skutečnosti významně přispěly k celkově nepřiměřené délce řízení, proto základní částku navýšil o 30 %. 9. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud I. stupně uvedl, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci náhrady majetkové škody mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobkyně zásadní význam řízení spatřovala v tom, že potřebovala vědět, zda je její nárok po právu či nikoliv, a v tom, že jí byla uložena povinnost nahradit protistraně vysoké náklady řízení. Žalobkyně tak po nepřiměřeně dlouhou dobu trpěla nejistotou ohledně výsledku. Soud I. stupně v uvedeném nespatřoval zvýšený význam řízení, nejistota ohledně výsledku řízení je odškodněna již tím, že žalobkyni bylo přiznáno finanční odškodnění. Soud I. stupně pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. 10. K námitkám žalobkyně ohledně postupu soudů a jeho rozhodovací činnosti v posuzovaném řízení soud I. stupně uvedl, že v rámci posouzení žalobou uplatněného nároku mu nepřísluší posuzovat samostatnou rozhodovací činnosti soudu. 11. Základní odškodnění je po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala dne [datum] finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši [částka], které následně žalobkyni vyplatila, soud I. stupně žalobkyni přiznal nárok v rozdílu těchto částek, a to ve výši [částka]. Ve zbývající