35 CO 417/2021-127 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení zde specifikovaným (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím od [datum] (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III.). Rozhodl tak o žalobním požadavku na náhradu nemajetkové újmy a náhrady škody z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce odůvodněném tím, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu poškození věřitele, spáchaného v jednočinném souběhu se zločinem podvodu a pro spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Proti usnesení podal stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta, na základě obžaloby byl postaven před soud a po provedeném hlavním líčení, v rámci kterého se konalo 7 jednání, byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] obžaloby v celém rozsahu zproštěn, k odvolání státního zástupce byl uvedený rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, následným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] byl opětovně obžaloby v celém rozsahu zproštěn, k odvolání státního zástupce byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, který rozsudkem ze dne [datum] uznal jej vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a/, 3 písm. a/ tr. zák., za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zkušební dobou 24 měsíců s tím, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu, a peněžitý trest [částka] s náhradní trestem odnětí svobody čtyř měsíců a dále mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému částku [částka], když ve zbytku byl poškozený odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, dále byl zproštěn obžaloby pro zločin podvodu. K odvolání státního zástupce a k jeho odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a obžaloby byl zproštěn, neboť skutek nebyl trestným činem. Trestní stíhání tak trvalo 3 roky. Trestní řízení bylo vedeno už v rámci úkonů předcházejících vlastnímu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, když v procesním postavení podezřelého byly činěny úkony podle § 158 tr. ř. a zejména byla provedena zcela bezvýsledná domovní prohlídka dne [datum], jíž byla přítomna i jeho manželka. Tím došlo k citelnému zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí. Celé trestní řízení proti jeho osobě tak činilo více než 3 roky 8 měsíců. Požadoval náhradu nemajetkové újmy [částka]. Dále uplatnil nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby ve výši [částka]. 2. Dopisem ze dne [datum] žalobce u žalované uplatnil uvedené nároky, o kterých žalovaná v šestiměsíční lhůtě uplynuvší dne [datum] nerozhodla. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že k projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a žalobci poskytla odškodnění ve výši [částka] za náklady obhajného včetně cestovného, uvedené konstatování považovala za dostatečnou satisfakci s tím, že žalobce neprokázal dostatečně tvrzenou nemajetkovou újmu. Žalobci dále poskytla omluvu za porušení jeho práva. Po následném částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky [částka] zastaveno. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění shrnutých v bodech 10 až 13 odůvodnění svého rozhodnutí a po skutkové stránce uzavřel, že trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], kdy byl obžaloby pravomocně zproštěn. 4. Po citaci §§ 1, 5, 8, 13, 31a soud prvního stupně konstatoval, že žalobce se nedostavil k nařízenému jednání soudu, proto mu soud nemohl dát poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že není dostatečně prokázán nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou je třeba nejenom tvrdit, ale i prokázat, přičemž žalobce toliko povšechně tvrdil, že k nemajetkové újmě na jeho straně došlo. Dále bylo na žalobce, aby v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 provedl srovnání v tom směru, že aby zadostiučinění bylo možno považovat za nepřiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Dále soud prvního stupně konstatoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a posléze jeho zproštění viny je třeba posuzovat jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, přičemž nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem odpovědnosti státu podle zák. č. 82/1998 Sb. 5. Soud prvního stupně uzavřel, že v případě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nutno tvrdit a prokazovat. Je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostát. Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy, na jejichž základě by bylo možno posoudit vznik, rozsah nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tvrzenou újmou. Žalobce však ničeho ke vzniku nemajetkové újmy neprokázal. Pouze tvrdil, že v souvislosti se svým trestním stíháním pro tři trestné činy reálně očekával odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, kdy byl ohrožován sazbou odnětí svobody až na 8 let, přičemž jeho trestní stíhání dopadlo i na jeho manželku, na psychiku a do rodinného života. Zdůraznil, že před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání byla u něho provedena domovní prohlídka. 6. Pokud jde o nemajetkovou újmu, soud prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Dovodil, že žalobce byl trestně stíhán nejpřísněji pro zločin podvodu, za nějž je stanovena trestní sazba do 8 let, avšak dle jeho názoru uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci hrozit nemohlo s ohledem na jeho trestní bezúhonnost. Délka trestního stíhání činila 3 roky, což není doba nepřiměřená, věc byla vedena v přípravném řízení před policejním orgánem, následně 3× před soudem prvního stupně a 3× před soudem odvolacím. Následky a zásahy do rodinné sféry či pracovní sféry žalobce nebyly prokázány. Domovní prohlídka se konala před samotným zahájením trestního stíhání a nebyla pro nezákonnost zrušena, nelze tak v té souvislosti možnost shledat odpovědnostní titul. Vzhledem k okolnostem případu pak žalovanou provedené konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva jsou dostatečným zadostiučiněním za porušení práva žalobce. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání směřující do výroků II. a III. Namítl v něm, že pouhé konstatování porušení práva je v daném případě již z povahy řízení, kterým došlo k výraznému zásahu do jeho osobních práv, tj. řízení trestního, zcela nedostatečné a v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Trestní řízení má vždy pro účastníky zvýšený význam a pouhé konstatování porušení práva by mělo přicházet v úvahu pouze u výjimečných případů, kterým daná věc rozhodně není. Obdobnou újmu v důsledku zásahu do těchto osobnostních práv by utrpěl kterýkoliv jiný občan, jedná se o tzv. notorietu, kterou podle jeho názoru více dokazovat netřeba a reálně ani nelze. O druhu konkrétního trestu a o jeho výši rozhoduje vždy a pouze soud v trestním řízení, a proto úvahy soudu o tom, zda by mu byl uložen podmíněný či nepodmíněný trest odnětí svobody nepřísluší soudu v občanskoprávním řízení. Osobně s hrozbou uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žil po celou dobu trestního stíhání a tuto hrozbu by musel pociťovat opět každý občan. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno. 8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 9. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v nepřítomnosti účastníků řízení (§§ 212, 212a odst. 1, 5 a 214 odst. 3 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí k tvrzení žalobce opatřil úplná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání a náhrady věcné škody. Náhrada nákladů obhajoby zůstala mimo přezkumnou činnost odvolacího soudu, neboť o ní bylo pravomocně