36 CO 1/2022-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyní částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II), žalované pak uložil povinnost zaplati žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. 1 Cm 311/2005 (dále též„ posuzované řízení“). Žalovaná z tohoto titulu uhradila v rámci předběžného projednání nároku žalobkyni částku [částka] ještě v průběhu šestiměsíční lhůty běžící od uplatnění nároku u žalované, když tuto částku považovala za dostačující. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka]. Pro tuto částku soud prvního stupně řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 66/2021-82, zastavil. 3. Soud prvního stupně činil svá skutková zjištění především ze spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. 1 Cm 311/2005, která podrobně popsal v bodě 4. napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění odkazuje. Podstatná skutková zjištěné ještě zrekapituloval v rámci právního hodnocení, jak bude uvedeno dále. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Odkázal též na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, především na její čl. 6 odst. 1. Délku posuzovaného řízení vzhledem ke všem okolnostem případu považoval již za nepřiměřenou. Počátek řízení stanovil do okamžiku, kdy se právní zástupce žalobkyně (žalované v posuzovaném řízení) dozvěděl o tom, že je proti žalobkyni vedeno řízení, neboť usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno zde [datum], od této doby si tedy žalobkyně byla vědoma toho, že je proti ní vedeno řízení. Posuzované řízení pak bylo ukončeno schválením soudního smíru s právní mocí usnesení o schválení smíru dnem [datum]. Soud prvního stupně shodně jako žalobkyně, do tohoto období nepočítal délku 7 měsíců, kdy bylo řízení přerušeno. Celkovou délku řízení pak stanovil na 13 let a 11 měsíců. Vyšel tedy ze zjištění, že řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, a to před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Předmětem řízení byl návrh na úhradu vypořádacího podílu, kdy žalobkyně ani v původní žalobě jasným a konkrétním způsobem neuvedla, jaká konkrétní částka by měla být předmětem posuzovaného řízení. Soud v posuzovaném řízení, aniž by tyto vady odstraňoval, v řízení dál pokračoval, nařizoval jednání ve věci, v řízení byl také ustanoven znalec. Soud prvního stupně v posuzovaném řízení ve věci rozhodl rozsudkem, kterým žalobu zamítl, tento rozsudek však byl k odvolání zrušen. Věc byla vrácena ze strany Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího k dalšímu řízení. Ve věci byly vypracovány znalecké posudky, byly prováděny listinné důkazy. Jednání soudu v posuzovaném řízení byla mnohdy zbytečná a jednalo se pouze o to, že soud předvolal právní zástupce účastníků, a aniž by se na jednání cokoli stalo, jednání zase odročil za účelem zvážení, zda bude vypracován znalecký posudek, kdy pak, aniž by o tomto rozhodl, nařídil další jednání, toto opět odročil za účelem zvážení toho, zda bude vypracován znalecký posudek a následně toto usnesení bez jednání zamítl (nepřistoupil k ustanovení znalce) apod. Celková délka řízení v tomto směru byl dle soudu prvního stupně naprosto nepřiměřená. Soud prvního stupně stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že se jednalo o řízení, které bylo opravdu dlouhé, nejednalo se však o řízení, které by bylo extrémně dlouhé tak, aby soud počítal s částkou [částka] za jeden rok trvání řízení. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3370/2011. Základní částku proto stanovil na [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky pak počítal částku poloviční. Tuto částku modifikoval parametry § 31a odst. 3 OdpŠk následovně. Z důvodu, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, neshledal důvod základní částku moderovat. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, tento shledal standardní. Uvedl, že se nejedná se o řízení, se kterým by Evropský soud pro lidská práva nebo vnitrostátní judikatura spojovaly zvýšený význam tohoto typu řízení pro účastníky. Žalobkyně sice namítala vyšší význam řízení z toho důvodu, že jí předběžným opatřením bylo zakázáno nakládat s celou společností, kdy však toto se týkalo pouze právě situace, že musí být podána žaloba do dne [datum] a následně již tak předběžné opatření ze zákona nemohlo nadále působit. Ani z tohoto důvodu zvýšený význam řízení tedy neshledal. Nehledě na konstantní judikaturu o tom, že předběžné opatření není ve smyslu § 8 OdpŠk nezákonným rozhodnutím. Pokud jde o postupu orgánů státu, zde shledal nutným navýšit tuto částku o 10 %, neboť postup státu byl naprosto nekoncentrovaný, byly zde několikaleté průtahy zejména na počátku řízení, kdy po úhradě soudního poplatku a vyjádření žalovaného, soud nařídil jednání až po dlouhé době, to navíc následně odročil. Stejně tak i další jednání, byť proběhla, byla neefektivní a soud na nich pouze zopakoval průběh řízení, dotázal se zástupců účastníků na návrhy na další postup a jednání opět odročil. Dvakrát odročil jednání za účelem zvážení vypracování znaleckého posudku, aniž by se však v průběhu tohoto období cokoliv v dané věci změnilo. Stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a závažné vady. Další postup soudu prvního stupně po tomto zrušujícím rozhodnutí byl též neefektivní a nekoncentrovaný. Co se týká postupu účastníků ve věci, na jednu stranu to byl právní zástupce žalobce v posuzovaném řízení, který žádal opakovaně o odročení jednání, kdy jeho žádosti bylo vždy vyhověno a jednání odročována byla, několikrát také žádal právní zástupce žalované, avšak v míře daleko menší. Soud prvního stupně současně poukázal na to, že právní zástupce žalované v posuzovaném řízení upozorňoval na liknavost a zbytečnost návrhu žalobce k vypracování znaleckého posudku. Na délce posuzovaného řízení se pak podílel svými žádostmi právní zástupce žalobce, k prodlužování posuzovaného řízení ze strany právního zástupce žalované (žalobkyně v tomto řízení) nedocházelo. Co se týká složitosti řízení, řízení bylo složitější zejména po stránce procesní, kdy soud prvního stupně řešil vypracovávání znaleckých posudků, doplňků ke znaleckým posudkům, řešil opakované žádosti právního zástupce původního žalobce o odročení jednání a musel ještě vypořádávat s právním nástupnictvím. Ve věci bylo prováděno taktéž dokazování. Z těchto důvodů soud prvního stupně snížil základní částku o 5 % Celkem tak dospěl k částce [částka] s tím, že ze strany žalované byla uhrazena částka [částka], k doplacení tak zbývá částka [částka]. Co do částky [částka] proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K úroku z prodlení uvedl, že soud (správně žalobkyně) požadovala původně zákonný úrok z prodlení z celé požadované částky od [datum], když však v mezidobí již částka [částka] byla uhrazena. Žalobkyně však žalobu, co do zákonného úroku z prodlení z této částky zpět nevzala. Úrok ani nezačal fakticky žalobkyni běžet, neboť žalovaná se nedostala vůbec do prodlení, když vypořádala svůj nárok v této částce [částka]. Nicméně předmětem řízení v rámci žalobního petitu byl tento požadavek žalobkyně. Soud prvního stupně proto o něm rozhodl. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to do výroku II a III napadeného rozsudku. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, především ve vztahu k určení částky přiměřeného zadostiučinění. Trvala na tom, že celková délka posuzovaného řízení by měla být počítána od jeho počátku, tedy od [datum]. Dle žalobkyně nebyla žádná překážka pro to, aby žalobkyni byla žaloba doručena dříve, než se skutečně stalo, a takto vzniklý průtah by neměl být přičítán k tíži žalobkyně. Dále soudu prvního stupně vytkla, že ačkoli v napadeném rozsudku konstatoval, že délka posuzovaného řízení byla opravdu dlouhá a postup soudu v posuzovaném řízení byl zcela nekoncentrovaný a navíc rozsudek soudu prvního stupně vydaný v posuzovaném řízení byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a procesní vady, přesto navýšil základní částku o 5 % pro pro