36 CO 20/2022-133 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobce (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobce byl účastníkem posuzovaného řízení týkajícího se žaloby o neplatnost veřejné dražby nedobrovolné a uvedl, že pan [jméno] [příjmení] podal dne [datum] žalobu na neplatnost dražby konané dne [datum]. Posuzované řízení trvalo 7 let a 16 dní nebylo skutkově ani právně složité, bylo zatíženo průtahy u jednotlivých stupňů soudní soustavy, význam předmětu posuzovaného řízení byl [anonymizováno] žalobce vysoký, když žalobce se účastnil zmíněné dražby a vydražil nemovitosti s tím, že dojde ke spojení takto vydražených nemovitostí s jeho přímo sousedícími nemovitostmi. Průběhem posuzovaného řízení došlo k výraznému zásahu do majetkového a vlastnického práva žalobce, který nebyl vůbec schopen vydražené nemovitosti po dobu několika let užívat, nemohl do vydražených nemovitostí investovat ani je opravovat. Proti žalobě se žalovaná bránila tím, že sporovala existenci nesprávného úředního postupu jakož i vznik nemajetkové újmy na straně žalobce. Považovala celkovou délku řízení za přiměřenou okolnostem zejména co do právní složitosti a četnosti rozhodování soudů. 3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 3. – 5. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se [anonymizováno] stručnost odkazuje. 4. V rovině právního posouzení dospěl soud prvního stupně na základě kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, řízení bylo zatíženo průtahy nejméně v období od [datum], kdy byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu do [datum], kdy bylo [anonymizováno] věci rozhodnuto, když Nejvyšší soud také dne [datum] vrátil spis zpět soudu prvního stupně z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany prvé žalované. Byl tak shledán jednak chaotický postup soudu prvního stupně při vybírání soudního poplatku a následně déletrvající časový úsek do následného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Naopak soud prvního stupně neshledal důvody na straně jednání poškozeného, [anonymizováno] něž by bylo možno délku řízení akceptovat, ani význam předmětu řízení nebyl marginálním. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, v důsledku toho vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. Jako odškodnitelnou délku řízení posuzoval soud prvního stupně dobu trvání posuzovaného řízení od [datum], kdy byla žalobci (v řízení jako žalovanému) doručena žaloba do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum]. 5. Výši přiměřeného zadostiučinění stanovil soud prvního stupně postupem podle stanoviska Nejvyššího sp. zn. [stanovisko NS], základní částku odškodnění posuzovaného řízení, určil částkou [částka] za každý další rok řízení (a za každý z prvních dvou let řízení její polovinou). Do celkové délky řízení soud prvního stupně nezapočítával navazující délku dovolacího řízení, které skončilo odmítnutím dovolání a také o ústavní stížnosti, která byla odmítnuta. Soud prvního stupně uzavřel, že takto stanovenou délku posuzovaného řízení nelze považovat za extrémní, a proto soud vycházel ze základní sazby [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Následně základní částku odškodnění soud prvního stupně modifikoval na základě kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení [anonymizováno] poškozeného. Přitom dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo do jisté míry složité z hlediska procesního i důkazního, soud rozhodl o ustanovení advokáta, opakovaně o osvobození od soudních poplatků, dále o opravných prostředcích, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, jednání byla opakovaně odročována k žádostem účastníků, kteří také požádali o poskytnutí lhůty k mimosoudnímu vyřešení celé věci. Soud prvního stupně z hlediska složitosti posuzovaného řízení snížil základní částku odškodnění o 20 %. Dále soud prvního stupně uvedl, že složitost řízení byla dána i počtem stupňů soudní soustavy (třemi stupni), na nichž se řízení odehrávalo, včetně dovolacího soudu, který rozhodoval [anonymizováno] věci opakovaně, pročež soud prvního stupně základní částku snížil o dalších 20 %. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení soud prvního stupně základní částku odškodnění ani nesnižoval, ani nezvyšoval, když přihlédl ke skutečnosti, že„ postup soudů v posuzovaném řízení je zohledněn tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.“ Rovněž z hlediska podílení se žalobce na délce posuzovaného řízení soud prvního stupně základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval, když žalobce se na délce posuzovaného řízení nepodílel. Při posouzení kritéria významu řízení [anonymizováno] poškozeného vycházel soud prvního stupně v intenci citované judikatury z toho, co bylo [anonymizováno] účastníka„ v sázce“, přičemž uzavřel, že význam řízení [anonymizováno] žalobce byl běžný a z tohoto důvodu základní částku nezvyšoval, ani nesnižoval. Argumentaci žalobce, že nebyl schopen vydražené nemovitosti po dobu několika let užívat tak, jak by je za normálních okolností užíval a nemohl do nich investovat ani je opravovat, nepředstavuje okolnost zvyšující standardní význam řízení. Celkově tedy soud prvního stupně základní částku odškodnění snížil o 40 % a uzavřel, že výsledná částka [částka] představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. O nákladech řízení rozhodl dle výsledku podle úspěchu [anonymizováno] věci, výši náhradové povinnosti určil částkou [částka] (viz bod 22 odůvodnění napadeného rozsudku). 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná, žalobce v rozsahu výroku II, jímž byla žaloba v části zamítnuta a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení, žalovaná pak v rozsahu výroků I a III, jimiž bylo žalobci vyhověno a přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 7. Žalobce [anonymizováno] svém odvolání namítal, že soud prvního stupně pochybil, když posuzoval délku řízení jen za období od [datum], kdy byla žalobci v posuzovaném řízení jako žalovanému doručena žaloba do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] (tj. 4 roky a 4 měsíce) a nezapočítal dobu od podání žaloby, kdy již byl žalobce účastníkem posuzovaného řízení, jakož ani délku dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti, přičemž žalobce nebyl tím, kdo řízení o neúspěšných opravných prostředcích zahajoval. Žalobce tedy namítal, že posuzované řízení vůči němu [anonymizováno] skutečnosti trvalo od podání žaloby dne [datum] do [datum], kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti, tedy zhruba 6 let a 7 měsíců. Dále žalobce namítal nesprávnost stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soudem prvního stupně a posuzování jednotlivých kritérií, na jejichž základě soud prvního stupně snižoval odškodnění žalobce, poukazoval, že nutnost projednání věci na více stupních soudní soustavy byla dána nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pročež Nejvyšší soud rušil jeho rozhodnutí a vracel věc k dalšímu řízení; dále namítal, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil nesprávný postup soudů, jakož i zvýšený význam řízení [anonymizováno] žalobce, když jím bylo významně zasaženo do jeho vlastnického práva k vydražené nemovitosti a podstupoval nejistotu, zda jej nebude zbaven. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený roz