36 CO 247/2022-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ posuzované řízení“), které bylo zahájeno dne [datum], kdy byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, a v době vydání napadeného rozsudku nebylo skončeno. Předmětem posuzovaného řízení byla náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky správního řízení vedeného Ministerstvem životního prostředí a u Městského soudu v Praze ve správním soudnictví pod spisovou značkou [spisová značka], [číslo jednací] a [spisová značka]. 3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 3. – 6. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. 4. V rovině právního posouzení dospěl soud prvního stupně na základě kritérií uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ k závěru, že celková délka řízení činící 6 let a 1 měsíc byla zcela zjevně nepřiměřená i s ohledem na skutečnost, že šlo o kompenzační řízení a byla ovlivněna průtahy v délce 8 měsíců. Nesprávný úřední postup byl dále shledán v dovolacím řízení a následně v odvolacím řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Samotné konstatování porušení práva se soudu prvního stupně nejevilo s ohledem na délku posuzovaného řízení jako dostatečné a proto požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal co do základu oprávněným. Při stanovení výše odškodnění soud prvního stupně postupoval dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], vyšel ze základní částky odškodnění [částka] za každý rok trvání řízení a za první dva roky polovinou této částky, a dospěl k základní částce odškodnění ve výši [částka]. [jméno] následně moderoval dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, zvýšil základní částku o 10 % z důvodu, že žalobce se aktivně pokoušel odstranit průtahy ve věci stížností adresovanou vedení Nejvyššího soudu, na druhou stranu přihlédl k složitosti řízení, pro niž snížil základní částku odškodnění o 20% z důvodu procesní složitosti věci, která se projevila v tom, že věc byla projednávána na všech stupních obecné soudní soustavy a Nejvyšší soud v posuzovaném řízení řešil otázku, která doposud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena (zda správní řízení o autorizaci k provádění posouzení podle § 45 i) zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jakožto předpokladu výkonu pracovní činnosti, je řízením, na něž je aplikovatelný článek 6 Úmluvy). Význam řízení pro žalobce byl standardní. Důvody pro jinou úpravu základní částky podle § 31a odst. 3 náhradového zákona zdejší soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně takto dospěl k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]; oprávněným shledal i nárok na zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] ve výši 8,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o. z. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná, žalobce v rozsahu výroku II, jímž byla žaloba v části zamítnuta a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení, žalovaná pak v rozsahu výroků I a III, jimiž bylo žalobci vyhověno a přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 6. Žalobce ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil co do výše přiměřeného zadostiučinění, snížení základní částky o 20 % za složitost spočívající v instančnosti řízení nepovažoval za správné, když žalobce byl úspěšným uplatňovatelem práva a instančnost nezpůsobil a s opravnými prostředky uspěl. Naopak soud prvního stupně nedostatečně hodnotil průtahy v řízení, pro něž zvýšil odškodnění pouze o 10 %, a to v kontextu snížení základní částky o 20% za instančnost, která nebyla žalobcem způsobena. Podle žalobce průtahy v řízení zatížily řízení stejnou měrou řízení, jako postup státního orgánu v rámci instančnosti. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal žalobci další odškodnění (tak aby odpovídalo přiměřenému zadostiučinění) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti nákladovému výroku namítal žalobce, že soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne [datum], ačkoliv šlo o účelný úkon právní služby. 7. Žalovaná ve svém odvolání nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že celková délka posuzovaného soudního řízení v rozsahu 6 let a 1 měsíce byla nepřiměřená s ohledem na skutečnost, že šlo o kompenzační řízení. Nepovažovala za důvodné ani 5 % zvýšení za postup soudů, jelikož postup soudů je již zohledněn v závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení, jakož ani o dalších 5 % za stížnost žalobce Nejvyššímu soudu pro nečinnost. Skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností na ně, automaticky neznamená, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. Dle názoru žalované naopak mělo být zohledněno projednání věci před soudy třech stupňů, kdy přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. Soud prvního stupně dále nesprávně určil počátek posuzovaného řízení, když žalobce uplatnil své právo u žalované dne [datum], a správně tedy mělo být stanoveno 6 měsíců ode dne uplatnění, tj. ode dne [datum]. Rovněž i výrok o nákladech řízení byl nesprávný, jelikož žalobce neměl ve věci plný úspěch. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 8. Žalobce se následně k odvolání žalované ještě vyjádřil a vyvracel její odvolací argumentaci. 9. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z části důvodné, naopak odvolání žalované důvodným neshledal. 10. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného soudního řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný, spornou zůstala pouze otázka, zda v posuzovaném řízení vzhledem k jeho okolnostem došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv, a dále otázka stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. 11. Jde-li o první otázku, zda v předmětném řízení vůbec došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, odvolací soud shledává rozhodnutí soudu prvního stupně správným. Z provedeného dokazování vyplývá, že v řízení došlo k několikerým průtahům v řízení, popsaným soudem prvního stupně, ať už v bezdůvodné nečinnosti soudu, či v nekoncentrovaném procesním postupu – v tomto se odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně (jež odpovídají provedenému dokazování soudním spisem vedeném v rámci posuzovaného řízení), podle nichž řízení bylo zatíženo bezdůvodnými průtahy v délce 8 měsíců vzniklých z důvodu nepřipojení spisů naříkaného řízení, jež se nacházely u odvolacího soudu a nebyly včas zapůjčeny procesnímu soudu, dále pak ve fázi po zahájení řízení o dovolání, v souvislosti se zrušením usnesení o uložení zaplacení soudního poplatku za dovolání, jímž byly způsobeny neodůvodněné průtahy v řízení tak, že věc po více než 6 měsících dne [datum] vrácena soudu prvního stupně k rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. K dalším průtahům pak došlo rovněž v době po zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], kdy věc byla dne [datum] předložena Městskému soudu v Praze a další jednání bylo nařízeno až na den [datum]. Uvedené skutečnosti nelze hodnotit jinak než okolnost zakládající bezdůvodné prodloužení řízení a tedy nesprávný úřední postup soudu. 12. Je-li shledán nesprávný úřední postup, poskytuje se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobená nepřiměřenou délkou řízení jako celku, nikoliv jen období, o něž nesprávný úřední postup (průtah v řízení) dobu řízení prodloužil. To plyne z ustanovení § 13 odst. 1, věta první a třetí, OdpŠk, jakož i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu a stanoviska Nejvyššího sp. zn. [stanovisko