36 CO 291/2022-141 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyni v období od [datum] do [datum] svědčilo nájemní právo k bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] a to do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že byla v období od [datum] do [datum] nájemkyní bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ byt“), a to v důsledku výměny bytu za byt [číslo] v ulici [ulice a číslo], [část obce], [obec a číslo], kde do té doby bydlela se svojí matkou. Výměna bytu proběhla na Úřadu městské části [obec a číslo], byly sepsány nové nájemní smlouvy a dohoda o směně bytů. Nájemní právo žalobkyně k předmětnému bytu vzniklo dne [datum] uzavřením nájemní smlouvy se žalovanou; žalobkyně mezi lety [rok] až [rok] hradila žalované měsíční nájemné ve výši [částka], byt obývala, měla od něj klíče. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně spatřovala v tom, že by měla možnost účastnit se privatizace bytu, k níž došlo v roce [rok] uzavřením kupní smlouvy mezi žalovanou a bratrem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy měl být byt nabídnut ke koupi žalobkyni jakožto nájemkyni. Žalovaná se proti žalobě bránila námitkou nedostatku své pasivní věcné legitimace, neboť žalobkyně se domáhá určení nájemního práva k bytu, který není ve vlastnictví ani správě žalované, ani k němu žalovaná nemá žádný jiný právní vztah. Výlučným vlastníkem bytu (nyní bytové jednotky [číslo] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]) je bratr žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který vlastnictví k bytové jednotce od žalované nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum], zapsané do katastru nemovitostí dne [datum], s účinky zápisu ke dni [datum]. Jestliže žalobkyně tvrdí, že před převodem bytové jednotky jí svědčilo k bytové jednotce nájemní právo, které nezaniklo, pak dle ust. [ustanovení pr. předpisu]“), platí, že změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Dále žalovaná namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť ani případné vyhovění žalobě by nevedlo k žádné změně poměrů mezi účastníky a nezaložilo žádná práva žalobkyně vůči žalované. 3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkového stavu věci (v podrobnostech viz body 3., 5. a 6. odůvodnění napadeného rozsudku), který shrnul v rozhodný skutkový závěr, podle něhož předmětný byt (nyní bytová jednotka [číslo] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]), je ve vlastnictví Ing. [jméno] [příjmení]. V pravomocně ukončených řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 se žalobkyně neúspěšně domáhala vůči žalované určení existence svého nájemního práva k bytové jednotce [číslo] v katastrálním území Střížkov, ulice [ulice a číslo] (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]) a vůči žalované a Ing. [jméno] [příjmení] určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), přičemž v obou řízeních žalobkyně neprokázala svůj naléhavý právní zájem na určení. 4. Po právní stránce uzavřel soud prvního stupně, že u žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť ani případný úspěch ohledně takového určení nezaloží žádné nájemní ani užívací právo žalobkyně k předmětnému bytu. S odkazem na ustanovení [ustanovení pr. předpisu], vyslovil soud prvního stupně, že se změnou vlastnictví k předmětnému bytu (bytové jednotce) přešla na nového vlastníka Ing. [jméno] [příjmení] práva a povinnosti z tvrzeného nájemního práva žalobkyně k bytu, avšak Ing. [jméno] [příjmení] není účastníkem řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že požadované určení nemůže na právních poměrech žalované ničeho změnit a bez tohoto určení její právo nebude nijak ohroženo ani se její právní postavení nestane nejistým. Soud prvního stupně poukázal na to, že i z dalších sporů žalobkyně vedených před zdejším soudem vůči žalované plyne, že sama žalobkyně si není jista, ke kterému z obou dotčených bytů jí nájemní právo svědčilo. Ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně neúspěšně domáhala vůči téže žalované určení nájemního práva k bytové jednotce [číslo] v katastrálním území Střížkov, žaloba byla pravomocně zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu. Ve věci vedené týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně domáhala vůči žalované a Ing. [jméno] [příjmení] určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] a žaloba byla pravomocně zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu. Soud prvního stupně dále vyslovil, že důvodem pro zamítnutí žaloby v projednávané věci je zároveň i nedostatek pasivní legitimace žalované, která není v současné době vlastníkem předmětného bytu (bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce]). [příjmení] je Ing. [jméno] [příjmení], jehož vlastnické právo nebylo ani rozhodnutím ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] otřeseno. V intenci ustanovení [ustanovení pr. předpisu] přešla práva z případných nájemních vztahů k předmětnému bytu (bytové jednotce) na nového vlastníka a žalovaná tak není nositelkou žádných povinností z nájemních vztahů plynoucích. Soud prvního stupně uzavřel, že požadované určení nemůže žalobkyni přinést žádnou změnu jejích právních poměrů, ani ve vztahu k užívání předmětného bytu, poskytnutí bytové náhrady z důvodu skončení nájmu či účasti na privatizaci bytu. 5. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala zrušení napadeného rozsudku a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně v odvolání uvedla, že žádá určení, že jí svědčilo nájemní právo k předmětnému bytu [číslo] v období od [datum] do [datum], neboť dne [datum] byla uzavřena smlouva o koupi bytu mezi žalovanou a bratrem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], avšak nájemní právo v době, kdy mu byl byt nabídnut k odkupu, jemu nesvědčilo, nýbrž žalobkyni. Proto žalovaná postupovala při privatizaci bytu nesprávně, když byt k odkupu nenabídla žalobkyni. Žalobkyně v daném období byt obývala a řádně platila nájemné straně žalované; byt žalobkyně obývá dodnes. Žalobkyně tak žije v právní nejistotě ohledně dalšího setrvání v bytě, žalobkyni je 70 let a má právo na zajištění důstojného stáří a na uspokojení své bytové potřeby, neboť žádné jiné bydlení žalobkyně nemá. Žalobkyně by tedy v případě úspěchu s požadovaným určením dosáhla potvrzení svého právního postavení k datu privatizace bytu. Nejenže by její nájemní právo dále trvalo, ale rovněž by bylo postaveno na jisto, že žalovaná měla k odkupu byt nabídnout i žalobkyni, že jí tak poškodila protiprávním jednáním a žalobkyně by mohla žádat o úhradu vzniklé škody po žalované či o uspokojení své bytové potřeby zprostředkováním bytové náhrady z bytového fondu strany žalované. Právní nejistotu žalobkyně zavinila žalovaná svým opomenutím, když ji i přes uzavření nájemní smlouvy vedla jen jako osobu vedoucí společnou domácnost s [jméno] [příjmení] a nikoliv jako nájemkyni předmětného bytu. Toto však žalobkyně nemohla v řízení prokázat, když soud vedl dokazování pouze v omezeném rozsahu co do prokázání naléhavého právního zájmu a pasivní žalobní legitimace ve věci. Současné právní postavení žalobkyně je tedy nejisté a žalobkyně se snaží dosáhnout vydání soudního rozhodnutí, které její právní postavení jednoznačně určí. Takového rozhodnutí ovšem žalobkyně nemůže dosáhnout, když v žádném z řízení soud nedovolí, aby věc prošla korektivem naléhavého právního zájmu, žádný ze soudů se dosud k úplnému dokazování nedostal a žalobkyně byla vždy rozhodnutím soudů seznámena s tím, že na určení jejího právního postavení není naléhavý právní zájem. To žalobkyně považuje za projev přepjatého formalismu a právního cynismu, který použil soud prvního stupně i v napadeném rozsudku, když za použití ustanovení § 13 o. z. argumentuje tím, že když soud v obdobné věci žalobu zamítl s tím, že žalobkyni na určení právního vztahu nesvědčí naléhavý právní zájem, je tedy na místě v tomto řízení postupovat stejně – přitom však šlo o jiný byt a jiný právní základ žaloby. Žalobkyně dále nesouhlasila s právním posouzením soudu, že žalované ve věci nesvědčí pasivní žalobní legitimace. Žalobkyně se domáhá určení nájemního práva pro období, před uzavřením kupní smlouvy mezi žalovanou a Ing. [jméno] [příjmení], kdy byla vlastníkem bytu žalovaná. Žalovaná je tedy osobou pasivně žalobně legitimovanou a je zároveň tím, kdo trvající protiprávní stav způsobil. Konečně žalovaná napadla i výrok II napadeného rozsudku o nákladech řízení, nesouhlasila s tím, že jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši stanovené dle advokátního tarifu. Poukázala, že žalovaná byla zastoupena advokáte