36 CO 331/2022-118 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši [částka] (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor ochuzeného [jméno] [příjmení], který svou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupil žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Bezdůvodné obohacení žalované (obohacené) na úkor ochuzeného postupitele vzniklo tak, že žalovaná jako úvěrující uzavřela s ochuzeným (postupitelem) jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná poskytla postupiteli částku [částka] za poplatek [částka], tj. celková částka splatná postupitelem měla být [částka] ve 30 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 148,15% ročně a [anonymizováno] činilo [anonymizováno]; úvěrová smlouva byla nadto provázena řadou smluvních sankcí. Postupitel se dostal do prodlení s plněním závazků z úvěrové smlouvy, pročež byla vůči němu vedena exekuce Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], pod sp. zn. [spisová značka], na základě rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu. Exekuční řízení bylo vůči postupiteli následně pravomocně zastaveno ke dni [datum], a to usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, tj. z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. V exekuci do doby jejího skončení bylo na postupiteli coby povinném vymoženo [částka] na jistině, úrocích a smluvních pokutách, z vymožené částky soudní exekutor vyplatil žalované jakožto oprávněné částku [částka], výše bezdůvodného žalované na úkor ochuzeného postupitele je pak tvořena rozdílem mezi plněním vyplaceným žalované ve výši [částka] a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat, tj. úvěrovou jistinou [částka] včetně částky [částka] představující zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně ode dne [datum] do [datum]. 3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění jsou v podrobnostech popsána v bodech 3. – 28. odůvodnění, na něž se odkazuje), který posoudil tak, že předmětná úvěrová smlouva ze dne [datum] a na ni navazující rozhodčí smlouva byly absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. V těchto závěrech soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce (usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), jež se přímo týká projednávané věci, jakož i z další soudní judikatury (viz body 34. – 41. odůvodnění napadeného rozsudku). Námitku promlčení vůči žalobnímu nároku vznesenou žalovanou posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou s tím, že nedošlo k promlčení žalobního nároku, když subjektivní tříletá promlčecí doba počala běžet až od okamžiku nabytí právní moci usnesení exekučního soudu o zastavení exekuce pro nezpůsobilý exekuční titul, tj. od [datum], když teprve tímto okamžikem mohl ochuzený postupitel vědět nezpochybnitelně, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Žaloba pak byla podána dne [datum], tj. v tříleté promlčecí lhůtě (viz body 42. – 44. odůvodnění napadeného rozsudku); námitku promlčení soud prvního stupně nadto posoudil jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy, kdy nemravnost jednání žalované spatřoval v okolnostech uzavření neplatné úvěrové a rozhodčí smlouvy, postupu žalované v rozhodčím a exekučním řízení, v důsledku provázání osob žalované, rozhodce a soudního exekutora. (viz body 45. – 47. odůvodnění napadeného rozsudku). 4. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná namítala, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen a veškeré přijaté plnění podle něj jsou plněním přijatým na základě platného právního titulu a jejich přijetím nevzniká bezdůvodné obohacení. Ze zastavení exekuce nelze vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek jím přiznaný, přičemž dle platné judikatury ani exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu. Poukázala současně na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž byla řešena obdobná situace s tím, že judikaturu dopadající výlučně na exekuční řízení zde nelze aplikovat, neboť její závěry řeší pouze přípustnost výkonu rozhodnutí, ale nikoliv existenci pravomocného rozhodčího nálezu. Žalovaná se znovu dovolala promlčení nároku s tím, že podle judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, tedy i u vymoženého plnění plyne tříletá promlčecí doba od data uskutečnění tohoto plnění. Žalovaná zdůraznila, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Převážnou část plateb z exekuce vedené proti právnímu předchůdci žalobce obdržela žalovaná více než tři roky před podáním žaloby. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty je důležitá znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámení s právní kvalifikací. Tedy zda ochuzený měl k dispozici údaje a informace, které mu umožňují podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně dovozoval neplatnost smlouvy o úvěru z výše úroků a smluvních pokut, tak je zřejmé, že skutkově o všem věděl. Pokud nebyl exekuční titul způsobilý, mohl právní předchůdce žalobkyně vymáhat vymožené plnění zpátky ihned a nic mu nebánilo podat žalobu. Svých práv se tak mohl právní předchůdce žalobkyně domoci už v průběhu exekuce – pokud zde nebyl řádný exekuční titul a plnění nemělo hmotněprávní základ, mohl se bezdůvodného obohacení domáhat kdykoliv. Konečně žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, zdůraznila, že pohledávku nevymáhá spotřebitel, ale společnost s ručením omezeným, podnikatel, který zjevně nabyl žalobní pohledávku za účelem zisku. Závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, je založena pouze na blíže nekonkretizovaných argumentech k úvěrové a rozhodčí smlouvě a k rozhodčímu řízení. Judikatura však říká, že aby námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, musel by žalovaný právního předchůdce žalobce nějakým způsobem ujišťovat, že mu něco uhradí, že dojde k dohodě, až by se nárok promlčel. Žalovaná nijak na právní předchůdkyni žalobkyně nepůsobila v tom smyslu, že by svým jednáním přispěla k promlčení nároku. 5. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhovala jeho potvrzení. K námitce žalované, že ve věci je vydán dosud nezrušený rozhodčí nález a jedná se tak o věc pravomocně rozhodnutou, uvedla, že se sama žalovaná tímto neřídí a podává soudům žaloby ve věcech, v nichž byla exekuce zastavena a nebyla dosud vymožena ani jistina z úvěru, aniž by se snažila o zrušení rozhodčího nálezu. Odkázala na platnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž pokud vydal rozhodčí nález rozhodce, aniž by k tomuto měl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Navíc rozhodčí nález dle žalobkyně ani nevydal rozhodčí smlouvou stanovený rozhodce, ale fakticky Rozhodčí společnost [právnická osoba] Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], kterého se dovolala žalovaná, označila žalobkyně za exces, který bude napraven dovolacím soudem. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že počátek běhu promlčecí lhůty je třeba ztotožnit se dnem pravomocného zastavení exekuce, neboť k odpadnutí právního důvodu k plnění došlo až zastavením exekuce. Do té doby mohla žalovaná důvodně přijímat plnění. Nelze si podle ní představit, že by žalovaná na jednu stranu vedla exekuci a vymáhala peníze a současně právní předchůdce žalobkyně mohl úspěšně v exekuci vymožené peníze vymáhat jako bezdůvodné obohacení. Právní pře