36 CO 399/2021-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I) a dále jim uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky představující náhradu nákladů řízení, kterou žalobkyně žalovaným uhradila na základě rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 14/2017-111, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 407/2017-166. Uvedené rozsudky byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Cdo 3805/2018-190, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně proto požádala žalované o vrácení uhrazené náhrady nákladů řízení, avšak žalovaní toto odmítli. 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, která ostatně nebyla ani mezi stranami sporná, a to, že žalobkyně žalovaným uhradila žalovanou částku na základě výše uvedených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 14/2017-111, a Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 407/2017-166 Tyto rozsudky byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Cdo 3805/2018-190, který je v právní moci. V řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 14/2017 bylo již soudem prvního stupně opakovaně rozhodnuto dne [datum rozhodnutí], rozsudkem č. j. 14 C 14/2017-230, a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Ohledně tohoto rozhodnutí probíhá nyní odvolací řízení. 4. Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ definujícím bezdůvodné obohacení, který citoval. Konstatoval, že okamžikem právní moci zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Cdo 3805/2018-190, odpadl právní důvod, na jehož základě byla žalovaným žalobkyní plněna žalovaná částka. Výroky soudu o uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení jsou totiž výroky svou povahou konstitutivní, na jejichž základě povinnost tuto náhradu plnit teprve vzniká, ačkoliv samotné náklady řízení vznikly účastníkovi řízení již dříve. Bez existence pravomocného rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady řízení tak není ani právního titulu k tomu, aby na straně žalovaných bylo toto dříve přijaté plnění nadále drženo. Na jejich straně jde o držení plnění přijatého na základě právního důvodu, který odpadl, tedy o bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno v § 2991 odst. 2 o. z. Toto jsou pak žalovaní povinni vrátit v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. Uzavřel proto, že žaloba je důvodná a uložil žalovaným žalovanou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši dle § 1802 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když bylo prokázáno, že žalovaní byli k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzváni se stanovenou lhůtou do [datum], následujícího dne pak se pak žalovaní ocitli v prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dle zásady úspěchu ve věci. 5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítali nesprávné právní posouzení věci. Uvedli, že ze strany Nejvyššího soudu nebyla rozhodnutí nižších soudů zrušena pro nesprávnost, nýbrž z formálních důvodů. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6, sp. zn. 14 C 14/2017, bylo po doplnění odvolání opětovně rozhodnuto shodně, tedy žaloba byla zamítnuta a žalovaným byla opětovně přiznána náhrada nákladů řízení. Je jen otázkou času, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. Žalobkyně tak nemá vůči žalovaným žádnou pohledávku a žalovaní tak nejsou ve věci pasivně legitimování. Žalovaní dále namítali, že soud prvního stupně pochybil, pokud řízení nepřerušil do doby, kdy rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 14/2017 bude v právní moci. Opětovně tedy v rámci řízení odvolacího navrhli přerušení řízení. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, navrhli, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Nesouhlasila s argumentací žalovaných, že náklady řízení jim již vznikly, proto není důvod žalovanou částku žalobkyni vracet. Setrvala na stanovisku, že za situace, kdy rozhodnutí o těchto nákladech byla zrušena, odpadl tím důvod pro plnění těchto nákladů, bez ohledu na výsledek dalšího řízení ve věci sp. zn. 14 C 14/2017. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným. 8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na něj odkazuje. Tento skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil. 9. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení ve věci sp. zn. 28 Cdo 3617/2016:„ Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se bezdůvodným obohacením může stát i plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost. Kasací tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz [příjmení], J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo], dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3033/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 496/2011, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 661/2013). Ověřování existence hmotněprávního důvodu pro dané plnění však nemá významu v situacích, v nichž došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí konstitutivní povahy, neboť jím byla vytvořena nová (do té doby neexistující) povinnost. Jako příklad popsaného rozhodnutí je možné uvést výroky o náhradě nákladů řízení (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 488/2009, dále pak rovněž [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006, str. 676), pročež majetková hodnota, jež byla na základě řečeného rozhodnutí uhrazena, se v takovém případě vždy stává bezdůvodným obohacením z právního důvodu, který odpadl (srovnej [jméno], J., [příjmení], L., [příjmení], H., Bezdůvodné obohacení. [obec]: [právnická osoba], 2016, str. 38).“ 10. Odvolací soud tedy nemá důvod odchylovat se od závěru, že rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním a pokud bylo následně Nejvyšším soudem zrušeno, jako tomu je v posuzovaném případě, odpadl i právní důvod k plnění, a to bez ohledu na to, že byly tyto náklady říízení vynaloženy. Na tomto závěru nemůže ani ničeho změnit skutečnost, že ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 14/2017 bylo opakovaně soudem prvního stupně rozhodnuto a žalobkyni opětovně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a to ještě ve vyšší výši s ohledem na délku řízení a počet vynaložených úkonů. [příjmení] rozhodnutí o nákladech řízení, nabude-li právní moci, bude novým konstitutivním titulem pro jejich platbu. To však nemění ničeho na tom, že na základě předchozího konstitutivního rozhodnutí o nákladech řízení, které však bylo zrušeno, bylo plněno z právního důvodu, který odpadl. Žalovaní tedy jsou v tomto řízení pasivně legitimováni a není zde ani důvod pro přerušení tohoto řízení. Je pak naprosto irelevantní, z jakého důvodu byla předchozí rozhodnutí zrušena. 11. Z uvedených důvodů ani odvolací soud nepřistoupil k přerušení řízení a tento návrh žalovaných zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Ve skutečnosti, že řízení nepřerušil ani soud prvního stupně, pak odvolací soud neshledává vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 12. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně věcně správného výroku o nákladech řízení. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v jednom účelném úkonu právní služby v sazbě [částka] za úkon a jedné paušální náhradě nákladů po [částka], a to za vyjádření k odvolání, dle §