39 CO 276/2021-95 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok I), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalobkyni z tohoto titulu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala předmětné částky jako náhrady škody. Uvedla, že je developerem projektu„ Bytové domy [ulice]“ a na vlastních pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen pozemky žalobkyně) měla záměr realizovat stavby. Žalovaná je vlastníkem parc. [číslo] v témže katastrálním území (dále jen pozemky žalované). Žalovaná podala odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] o umístění stavby ze dne [datum], č. j. MCP 6107318/2019 (dále jen rozhodnutí o umístění stavby). Magistrát hlavního města Prahy odvolání žalované zamítl rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. MHMP 370065 (dále jen rozhodnutí o odvolání). Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná k Městskému soudu v Praze správní žalobu, podle žalobkyně ani odvoláním do rozhodnutí o umístění stavby ani správní žalobou nesledovala oprávněný zájem, nýbrž se snažila přimět žalobkyni, aby od ní odkoupila za nepřiměřeně vysokou cenu její pozemky. V důsledku podání těchto opravných prostředků došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, spočívající v uhrazených nákladech na další financování developerského projektu žalobkyně a souvisejících nákladech uhrazených právních služeb. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že jako účastník územního řízení měla právo využít opravných prostředků. Hájila pouze své zájmy dotčené zamýšlenou stavbou včetně poukazu na porušení právních předpisů a veřejných zájmů. Nesouhlasila ani s tím, že by na straně žalobkyně vznikla škoda. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané vlastnictví pozemků oběma účastníky včetně toho, že jsou od sebe odděleny komunikací pozemku parc. [číslo] v témže katastrálním území. 4. Z územního rozhodnutí stavebního úřadu Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum], č. j. MCP6 107318/2019, zjistil, že bylo rozhodnuto o umístění stavby developerského projektu žalobkyně„ Bytové domy [ulice]“, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] O odvolání žalované Magistrát hlavního města Prahy dne [datum] pod č. j. MHMP 370065/2020 rozhodl zamítavě. Žalovaná se správní žalobou ze dne [datum] domáhá zrušení rozhodnutí o odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9A 75/2020-79, nepřiznal správní žalobě odkladný účinek. 5. Žalobkyně žalovanou dne [datum] vyzvala k zaplacení žalované částky, když předtím dne [datum] žalovaná učinila žalobkyni nabídku k prodeji svých pozemků za [částka]. Žalovaná úhradu žalované částky odmítla. 6. Soud prvního stupně další důkazy, směřující k prokázání výše tvrzené škody neprováděl, neboť dospěl k závěru, že žaloba nemůže být úspěšná. Další z provedených důkazů nehodnotil (vyjádření žalobkyně ke správní žalobě žalované či telefonický hovor mezi zástupci účastníků). Neprovedl důkaz znaleckým posudkem k ohodnocení tržní ceny pozemků žalované. Skutkově uzavřel, že rozhodnutím o umístění stavby bylo rozhodnuto o umístění developerského projektu žalobkyně„ Bytové domy [ulice]“, proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná neúspěšné odvolání a nyní se proti rozhodnutí o odvolání brání správní žalobou, které soud nepřiznal odkladný účinek. 7. Právně postupoval dle § 2909 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a seznal, že žalovaná využila v rámci správního řízení práva podat odvolání a dále i podat správní žalobu. Žalobkyni nabídla pozemky k odkupu za [částka]. Soud se proto zabýval tím, zda je takové jednání možno považovat za rozporné s dobrými mravy. 8. Shrnul, že žádné z těchto jednání samo o sobě nelze hodnotit jako v rozporu s dobrými mravy, neboť ani využití opravných prostředků ani otevřenou nabídku na odkup za nemravnou považovat nelze. [příjmení] bylo možno toto jednání takto posoudit, bylo by třeba z jejich vzájemné souvislosti dovodit novou kvalitu, která by dosáhla úrovně odporující dobrým mravům. V dané věci však k tomuto závěru dospět nelze. Obsah odvolání žalované není nijak excesivní ani nevybočoval z běžné argumentace účastníka řízení, brojícího proti bytové výstavbě na pozemku, jež je plánovaná na pozemku oddělující komunikaci. Námitkami žalované se stavební úřad včetně odvolacího orgánu věcně zabýval a nelze tak mít za šikanózní, když žalovaná kromě poukazu na porušení veřejného zájmu a právních předpisů brojila proti umístění stavby z důvodu přímého ohrožení vlastních pozemků. Navíc podané správní žalobě nebyl přiznán odkladný účinek a žalobkyni z tohoto titulu nemohla ani žádná škoda vzniknout, neboť rozhodnutí o umístění stavby je pravomocné a nebylo podáním správní žaloby dotčeno. K návrhu na odkup pozemků uvedl, že nemá za prokázané, že nabídka byla datována dnem [datum] po právní moci rozhodnutí o umístění stavby a rovněž po rozhodnutí Městského soudu v Praze o nepřiznání odkladného účinku žalobě. Ani tato časová souslednost nesvědčí pro tvrzení žalobkyně a úmyslu jednat pouze s cílem žalobkyni poškodit. V době podání nabídky žalované totiž žalobkyni nic nebránilo jednat dle pravomocného rozhodnutí o umístění stavby. Nebyl shledán ze strany žalované ani žádný nepřiměřený nátlak, z něhož by soud mohl dovodit rozpor s dobrými mravy, o tom nesvědčí ani obsah přepisu zvukového záznamu, jenž dle soudu není možno s ohledem na formu považovat za způsobilý důkaz k prokázání, že se hovor tohoto obsahu udál. Datace telefonického hovoru je po právní moci rozhodnutí o umístění stavby. 9. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebyly zjištěny takové okolnosti, na základě nichž by mohlo být uzavřeno, že žalovaná postupovala v rozporu s dobrými mravy. Proto žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) dle procesního úspěchu žalované v řízení. Žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, spočívající v odměně právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po [částka] za přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] a dvakrát účast na ústních jednáních soudu ve dnech 8. 4. a [datum] včetně čtyř režijních paušálů po [částka], náhrady 21 % DPH, v celkové výši [částka]. Tuto náhradu uložil žalobkyni zaplatit žalované v třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám její právní zástupkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázala na to, že žalovaná žalobkyni svým jednáním úmyslně způsobila škodu. Bezdůvodně uplatnila opravné prostředky proti kladnému rozhodnutí o stavebním záměru žalobkyně, a to aniž by hájila jakékoli vlastní zájmy, ale pouze za účelem poškození a vytvoření nátlaku na žalobkyni. Ta byla nucena refinancovat svůj stavební projekt, a tím došlo k navýšení nákladů. Tyto prostředky by žalobkyně nemusela vynaložit, kdyby žalovaná nepodnikala škodní jednání. Navíc po tomto škodním jednání žalobkyni nabídla k prodeji své nepoužitelné pozemky v blízkosti projektu žalobkyně za trojnásobek jejich tržní ceny. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně toto jednání neshledal jako rozporné s dobrými mravy. Žalované neupírá zákonné právo na uplatnění opravných prostředků v rámci správního řízení či správního soudnictví, takové opravné prostředky však nesmí sledovat jediný cíl, jímž je poškození zájmu žalobkyně. Žalovaná neuplatnila obranu žádného svého subjektivního práva. Uvedené potvrzuje jak rozhodnutí odvolacího orgánu, tak i to, že soud správní žalobě nepřiznal odkladný účinek. Ze shromážděných důkazů jednoznačně vyplývá, že opravné prostředky uplatnila pouze za účelem poškození žalobkyně a vytvoření nátlaku na ni. Jednala tak šikanózně a v rozporu s dobrými mravy, poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 306/2016 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1567/2004. Odkázala i na § 8 o. z. Potvrzením rozsudku by došlo ke zlegalizování jednání, které žalovaná učinila, a nesloužilo k ochraně jejích oprávněných zájmů. Zdůraznila i to, že z logiky věci ten, kdo zjevně zneužívá výkon subjektivního práva, na první pohled toto právo jen vykonává a nikoli zneužívá, v tomto smyslu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 895/2020. Ke správní žalobě uvedla, že účelem jejího podání nebylo hájení vlastních zájmů, ale domoci se přiznání odkladného účinku. Později svoje odvolání doplnila a znovu poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 895/2001, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. IV. ÚS 3542/20-1. Poukázala i na základní práva svobody, jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobkyně vykonává-li někdo subjektivní právo v rozporu s jeho účel