39 CO 316/2022-83 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení (výrok I.). Vyslovil současně, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka]. Tvrdila, že měla s žalovanou uzavřenou smlouvu o bankovních službách jako fyzická osoba – spotřebitel. Ve smlouvě byla uvedena její kontaktní adresa trvalého pobytu. Adresa na odevzdání ostatních zásilek byla dohodnuta v obchodním místě [právnická osoba], na adrese [adresa]. V rámci služby nebyly dojednány typy zásilek, které se doručují na adresu trvalého pobytu, a které zůstávají na pobočce banky. Dne [datum] zadala na proplacení příkaz k úhradě na svém obchodním místě, tento nebyl ze strany banky proplacený z důvodu, že podpis na převodním příkaze není podpisem klienta, který má banka uložený jako podpisový vzor. Nezpracování příkazu žalovaná oznámila formou dopisu doručeného na pobočku klienta v [obec] O neproplacení převodního příkazu se dozvěděla až z usnesení Nejvyššího soudu České republiky, který zastavil soudní řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Teprve poté se měla možnost seznámit s přípisem centrály o nezpracování převodního příkazu, a to dne [datum], kdy jí byl zaslán e-mail a následně byl jeho obsah doručen i poštou. [příjmení] tak porušila prevenční povinnost ve smyslu ust. § 2900 o. z., a svým neodborným postupem jí způsobila škodu. S odkazem na ust. § 2913 odst. 1 o. z. se domáhala náhrady škody, když ani opravné prostředky, které podala u Nejvyššího soudu, nevedly k prominutí zmeškání lhůty na zaplacení soudního poplatku. Další škodou byl soudní poplatek zaplacený v rámci zastaveného řízení. Zdůraznila současně své postavení tichého společníka ve [právnická osoba], s. r. o., na základě smlouvy o tichém společenství ze dne [datum]. 3. Žalovaná návrh žalobkyně neuznala. Uvedla, že v řízení před Nejvyšším soudem ČR, vedeném pod sp. zn. [číslo], zastaveném pro nezaplacení soudního poplatku [částka], nebyla žalobkyně účastníkem. Účastníky byla [právnická osoba], s. r. o., jako žalobce a dovolatel, a společnost [právnická osoba], jako žalovaný. Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla dovolateli, tedy [právnická osoba], s. r. o. Žalobkyni žádná poplatková povinnost za dovolání nestíhala, nebyla jí ani nikým uložena, nemohla jí tak v důsledku uvedeného vzniknout žádná škoda. Žalobkyně ani neprokazovala, o co se v konkrétním řízení jednalo, uvedla pouze, že předmětem byl jakýsi zbytek nároku na náhradu škody, který nebyl dovolateli přiznán v nalézacím řízení s tím, že je údajně tichým společníkem dovolatele. Dovozovala dále, že předjímat rozhodnutí dovolacího soudu nelze, když nadto je smlouva o tichém společenství s ohledem na uvedené údaje neplatná (ust. § 2747 o. z.). Zdůraznila, že nikterak nepochybila, když platební příkaz žalobkyně na částku [částka] neprovedla, neboť byl podepsán podpisem, který se neshodoval s podpisovým vzorem. Z originálu platebního příkazu bylo vidět, že před samotným podpisem se nacházejí ještě dva znaky – tahy perem, které v podpisovém vzoru žalobkyně chybí. Dne [datum], tedy den po podepsání platebního příkazu, vyhotovila oznámení o neprovedení tohoto příkazu, které bylo v souladu se smlouvou o bankovních službách a článkem 8.7. všeobecných obchodních podmínek, doručeno žalobkyni na adresu obchodního místa, a to na adresu [adresa], [obec]. 4. Na základě provedeného dokazování, s odkazem na ust. § 2913 o. z., soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Shrnul, že žalobkyně, jako fyzická osoba, nebyla účastníkem řízení před dovolacím soudem, kde nebyl zaplacen soudní poplatek [částka], jak zadala příkaz ve vztahu k žalované. Dovodil, že již z uvedeného vyplývá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v dané věci. Pokud uváděla, že byla tichým společníkem účastníka řízení v nastíněné věci, zůstala její tvrzení v rovině úvah. V této věci, je pouze na úrovni tvrzení, že žádná smlouva o tichém společenství doložena nebyla, ani žádné podstatnější údaje o této smlouvě. Z rozsudku Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. [spisová značka], a následného rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], jednoznačně vyplynulo, že žalobkyni aktivní legitimace, pokud by vůbec mohlo dojít k nějaké škodě, nevznikla. 5. Soud prvního stupně uzavřel, že předpokladem práva na náhradu škody jsou tři okolnosti, a to protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, když v dané věci se nedá dovodit ani jedna. Protiprávní postup žalované prokázán nebyl, znalecký posudek vypracovaný k podpisu je zcela irelevantní, protože není podstatné, zda žalobkyně příkaz k úhradě podepsala nebo ne, podstatné je, že výsledek, tedy její podpis, neodpovídal podpisovému vzoru. Protiprávnost postupu žalované tak nebylo možné dovodit, stejně jako vznik škody. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za dva úkony nezastoupeného účastníka po [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala předně, že věcná aktivní legitimace se neodvozuje od zaplacení nebo nezaplacení zadaného příkazu k úhradě („ prevodný príkaz“), ale od uzavření smluvního vztahu mezi klientem, fyzickou osobou a bankou. Poté, co rekapitulovala závěry soudu prvního stupně, zdůraznila, že pochybení žalované spočívalo v jejím neoznámení neproplacení příkazu k úhradě. Smlouva o tichém společenství byla soudu prvního stupně zaslána spolu s vyjádřením ze dne [datum]. Byla uzavřena mezi její osobou a podnikatelským subjektem [právnická osoba], ve kterém předtím namísto tichého společníka působila jako statutární orgán a„ vlastník“. Konstatovala, že tichý společník uzavřel smlouvu o tichém společenství s podnikatelským subjektem za účelem zhodnocení svých finančních prostředků. K tomu mělo dojít právě díky soudnímu procesu, ve kterém podnikatelskému subjektu měla být vyplacena náhrada škody z pravomocného mezitímního rozsudku, který přiznával [právnická osoba], s. r. o. právo na náhradu škody. Dovozovala, že listinnými důkazy prokázala porušení smluvní povinnosti ze strany banky, která oznámení o nezrealizování příkazu k úhradě neposlala na adresu trvalého pobytu klienta, ale na místní pobočku, kde zůstala založená v její papírové složce. [příjmení] nesplnila ani svoji prevenční povinnost, kdy nekontaktovala klienta formou e-mailu, byť ho měla k dispozici, nevyužila ani telefonický kontakt, který byl součástí smlouvy o běžném účtu. Velmi podrobně rozvedla, že je povinností banky v případě jakýchkoliv nesrovnalostí, požádat klienta o vysvětlení či informaci. Dovozovala, že se uzavřením smlouvy o tichém společenství„ dostala do smluvního vztahu s podnikatelským subjektem, kterému neproplacením soudního poplatku způsobila škodu značného rozsahu, tj. ve výši nárokovaného žalobou“. Zároveň byla ve smluvním vztahu s bankou, která jí porušením smluvní povinnosti způsobila nárokovanou škodu. Příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem její škody, spočívala v nesprávném jednání žalované, která porušila smluvní povinnost ze smlouvy o běžném účtu, zapříčinila vznik z jejího vztahu s podnikatelským subjektem o tichém společenství. Podle jejího názoru, znalecký posudek prokazuje porušení smluvní povinnosti žalované, která neopodstatněně a neoprávněně odmítla vykonat úhradu příkazu k úhradě. V konečném důsledku se vyjádřila, že JUDr. [jméno] [jméno] není advokátem a nemá oprávnění na proplacení nákladů řízení, když zastupoval v rámci„ pracovněprávního vztahu“, kdy jeho náplní práce je i zatupování zaměstnavatele před soudem. Navrhovala, aby odvolací soud žalobě vyhověl, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 9. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. 10. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobkyně, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě je možné pouze zrekapitulovat, že žalobkyně se v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne [datum] o bankovních službách domáhala náhrady škody ve výši [částka], když argumentovala tím, že jí vznikla neproplace