39 CO 319/2022-202 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem ve výši 15,41 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem III. opatrovnici žalovaného přiznal odměnu ve výši [částka], která jí bude vyplacena po právní moci tohoto rozsudku. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalovaném domáhala s tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba], dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, sjednaný úrok činil 15,41 %. Protože žalovaný úvěr přestal splácet, [právnická osoba], úvěr [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, ke dni postoupení [datum] činil dluh na jistině [částka], na smluvním úroku [částka] a [částka] na úroku z prodlení. 3. Žalovaný prostřednictvím opatrovnice namítal, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, že nebyla dostatečně ověřena úvěruschopnost žalovaného a že nebylo prokázáno postoupení pohledávky žalobkyni. 4. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž mu poskytla úvěr [částka], splatný v měsíčních splátkách po [částka], celý úvěr měl být splacen do [datum]. Dodatek smlouvy o úvěru z [datum], kterým žalovaný uznal, že dluží [částka] na jistině a dosud nevyúčtované úroky a zavázel se dluh uhradit v měsíčních splátkách po [částka], žalovaný vlastnoručně podepsal. Podepsal i dodatek z [datum], kterým se strany dohodly na zrušení pojištění schopnosti splácet úvěr. Dne [datum] byl žalovaný [právnická osoba], vyzván k okamžitému splacení celého dluhu. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný podáním z [datum] [právnická osoba], informován s tím, že dluh ke dni postoupení činil [částka]. 5. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl s odkazem na ust. § [číslo], § 2399 o. z. k závěru, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž převzal finanční prostředky, které měl i s úroky vrátit. Protože svůj závazek splácet nesplnil, původní věřitelka jej zesplatnila. Námitky žalovaného shledal nedůvodnými. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla řádně uzavřena, obsah dohody je zachycen v písemné podobě. [právnická osoba], před uzavřením dohody neověřovala totožnost osoby, které finanční prostředky poskytuje, považoval za nepravděpodobné. Navíc žalovaný následně svůj závazek uznal, což stvrdil vlastnoručním podpisem. V řízení bylo prokázáno, že došlo k řádnému postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou uzavřenou dle § 1879 o. z. Soud prvního stupně dále uvedl, že není důvodnou námitka, že nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného, neboť ust. § 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, je účinné až od [datum]. Z těchto důvodů žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust.„ § 142 odst. 2“ o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, a to, ve výši [částka] za úkon právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, doplnění žaloby, návrh na opravné usnesení 2x, účast u jednání 3x, vyjádření k odvolání žalovaného), náhradu hotových výdajů ke každému úkonu po [částka], DPH z uvedených částek a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Opatrovnici přiznal odměnu ve výši [částka] za 1 úkon dle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), ke každému náhradu hotových výdajů po [částka], za 5 úkonů (převzetí a příprava, podání odvolání, podání vyjádření ve věci samé, účast u jednání 2x) s DPH jde o [částka]. 7. Proti všem výrokům rozsudku podal žalovaný prostřednictvím své opatrovnice odvolání, nejprve blanketní, později doplněné, kterým se domáhal změny rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta a byl změněn i výrok o výši odměny opatrovníka. Trval na tom, že úvěruschopnost žalovaného byla [právnická osoba], posouzena nedostatečně, v důsledku toho je smlouva neplatná a žalobkyně mohla požadovat pouze přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní posouzení soudem prvního stupně považoval za nesprávné, neboť neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení úvěruschopnosti upravoval § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku svého nesprávného právního závěru se soud prvního stupně touto otázkou nezabýval. K výroku o náhradě nákladů řízení uvedl, že odměna a náhrada hotových výdajů byla přiznána za vyjádření k odvolání, ač v předchozím odvolacím řízení nebyla žalobkyně úspěšná. Odměna neměla být přiznána ani za dva návrhy na vydání opravného usnesení. K odměně opatrovníka uvedl, že ust. § 9 odst. 5 a. t. bylo rozhodnutím Ústavního soudu sp. z. Pl. ÚS 4/19 zrušeno dnem [datum]. Požadoval proto odměnu za 9 úkonů z částky [částka]. 8. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku a žádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, odkázala na své vyjádření z [datum]. Trvala na tom, že jí náhrada nákladů řízení v plné výši náleží, námitky žalovaného považovala za nedůvodné. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku, některé důkazy zopakoval (§ 213 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k níže uvedeným závěrům. 10. Nejprve je třeba uvést, že jde o věc s tzv. cizím prvkem, neboť žalovaný je občanem Slovenské republiky, jehož aktuální skutečné bydliště není známo. Bylo proto třeba zabývat se tím, zda jsou soudy České republiky k projednání a rozhodnutí věci příslušné. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Článek 17 tohoto nařízení, upravující příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv, na věc nedopadá, neboť se nejednalo o koupi movité věci na splátky, úvěr nebyl poskytnut na koupi movité věci, ale bez uvedení účelu, nelze ani dovodit, že se [právnická osoba], zaměřovala na klienty ze Slovenska, když podle smlouvy v době jejího uzavření měl žalovaný bydliště v České republice. Za této situace lze dovodit příslušnost z článku 7 uvedeného nařízení, neboť (bydlel-li žalovaný v době zahájení řízení na Slovensku), služby byly poskytnuty v České republice. Pokud v době zahájení řízení bydlel žalovaný v České republice, je dána příslušnost dle článku 4. Navíc v průběhu řízení nebyla vznesena námitka nedostatku pravomoci českých soudů, tudíž příslušnost je dána i dle čl. 26 uvedeného nařízení. Smlouva, v níž na žádnou právní úpravu účastníci neodkázali, se řídí právem České republiky, neboť služba (úvěr) zde byla poskytnuta (čl. 4 bod 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008). 11. Žalobkyně ve svém podání z [datum] tvrdila, že [právnická osoba], úvěruschopnost žalovaného dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. prověřila, a to na základě informací získaných od žalovaného, kdy byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poukázala na vyjádření [právnická osoba], podle něhož byl úvěr poskytnut přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. [příjmení] byla napočtena na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a na základě příchozích transakcí na účet klient. [příjmení] byla napočtena na příjmu [částka]. Klient deklaroval příjem [částka]. Podle výpisu z účtu výše nápočtu odpovídala příchozí mzdě. Klient v žádosti nedeklaroval žádné výdaje. [příjmení] stanovila životní výdaje klienta podle svého interního ekonomického modelu na [částka]. Klient v žádosti nedeklaroval splátky mimo ČR. [příjmení] ověřila splátky klienta na základě dat z CCB a interních systémů. Klient měl v době žádosti splátky z úvěru ve výši [částka], kreditní kartu s limitem [částka], kontokorentní úvěr [částka], splátka nového úvěru činila [částka]. K tomu založila souhrnné informace z CCB a výpisy z účtu žalovaného. Z karty CCB vyplývají tvrzené údaje. Z výpisů z osobního účtu žalovaného vyplývá, že před poskytnutím úvěru měl pravidelný příjem od společnosti [právnická osoba] ([datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka]). 12. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena s