39 CO 86/2022-229 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit každé z žalobkyň a), b) a c) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I., II. a III.), dále povinnost žalované zaplatit žalobkyni d) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). Současně žalobu žalobkyně a), b), c), d) o zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve vztahu ke každé z žalobkyň zamítl (výrok V., VI., VII, VII.), dále zamítl žalobu žalobce e) o zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok IX.). Uložil žalované zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení, a to žalobkyni a) částku ve výši [částka], žalobkyni b) částku ve výši [částka], žalobkyni c) částku ve výši [částka] a žalobkyni d) částku ve výši [částka], k rukám jejich právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.). Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XI.). Uložil žalované povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XII.) a současně žalobci e) povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XIII.) Naposledy pak uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XIV.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně a), b), c) domáhaly po žalované zaplacení částky [částka] pro každou z žalobkyň, zaplacení částky [částka] pro žalobkyni d) a zaplacení částky [částka] pro žalobce e), to vše z důvodu nemajetkové újmy za duševní útrapy žalobců, jakožto pozůstalých (sestry a syn) po [jméno] [příjmení], narozené [datum] (dále také jen„ poškozená“), zemřelé dne [datum] na následky poranění vzniklých při dopravní nehodě dne [datum], ke které došlo na silnici III. třídy [číslo] v 8,369 km, v ulici [ulice] před budovou vlakového nádraží v obci [obec] (dále také jen„ nehoda“) a kterou zavinil řidič autobusu značky KAROSA, r. z. UHI [číslo] (dále také jen„ autobus“) [jméno] [příjmení], narozen [datum], přičemž autobus byl z titulu odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěn u žalované. Nárok na odškodněné žalobci uplatnili u žalované, která šetření pojistné události ukončila v případě žalobkyň a) až d) dopisem ze dne [datum] a v případě žalobce e) dopisem ze dne [datum] a vyplatila žalobcům následující pojistné plnění: žalobkyni a) až c) každé částku ve výši [částka], žalobkyni d) částku ve výši [částka] a žalobci e) částku ve výši [částka]. Žalobci s uvedenými částkami nesouhlasili a opakovaně žalovanou vyzývali k doplacení částky ve výši [částka] žalobkyním a) až c), částky ve výši [částka] žalobkyni d) a částky ve výši [částka] žalobci e) s odůvodněním, že poskytnuté plnění je zcela neadekvátní a neodpovídá způsobené imateriální újmě, neboť vztahy žalobkyň s jejich sestrou byly daleko intenzivnější, než tomu standardně bývá mezi dospělými sourozenci v jejich věku a žalobce e) měl se svojí matkou velmi blízký vztah. 3. Žalovaná potvrdila úhradu uvedených částek z důvodu duševního strádání žalobců, jakožto pozůstalých po zemřelé [jméno] [příjmení] a navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že poskytnuté zadostiučinění je dostatečné a vztahy žalobců nelze považovat za významně intenzivní, nýbrž se jednalo o vztahy obvyklé, srovnatelné s ostatními fungujícími vztahy mezi pokrevními příbuznými. 4. Soud I. stupně vzhledem k tomu, že žalobkyně je slovenskou státní příslušnictví, uzavřel s odkazem na § 1, 2 zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. a), s čl. 13 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis) a čl. 4 odst. 1 a 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), že je nadán pravomocí ve věci rozhodnout a také, že rozhodným právem v této věci je právo české. 5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], účastníků řízení, listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků, vyšel ze zjištění, že dne [datum] v době kolem 14:55 hodin došlo na ulici [ulice] v obci [obec] před budovou vlakového nádraží na přechodu pro chodce ke střetu přední části autobusu Karosa C 934, r. z. UHI [číslo], řízeného [jméno] [příjmení], narozeným [datum], s chodci [jméno] [příjmení], narozeným [datum] a poškozenou [jméno] [příjmení], kteří přecházeli uvedenou ulici v jeho směru jízdy (směrem od železničního přejezdu k dopravnímu terminálu) zleva doprava, přičemž poškozená v důsledku toho utrpěla zranění, kterým dne [datum] v nemocnici podlehla. Řidič autobusu [jméno] [příjmení] byl odsouzen za přečin usmrcení z nedbalosti podle ust. § 143 odst. 1 a 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Uvedený rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť proti němu bylo podáno odvolání. [jméno] [příjmení] v trestním řízení uvedl, že po nehodě zasílal omluvné dopisy pozůstalým. Žalovaná nesporovala, že předmětnou nehodu zavinil výlučně řidič [jméno] [příjmení] (tj. poškozená se na dopravní nehodě svým jednáním, nepodílela). Dále soud I. stupně zkonstatoval, že v době dopravní nehody byl autobus řízený [jméno] [příjmení] pojištěn u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně a) až d) jsou sestry poškozené a žalobce e) je synem poškozené. Vztah poškozené a žalobkyně a) posoudil soud I. stupně jako výborný s tím, že se vídaly 2x do týdne, dále na narozeninách, oslavách, chodily na procházky se psy, vzájemně si pomáhaly. Po smrti poškozené se žalobkyně a) cítila osamělá, zoufalá, podrážděná, stranila se společnosti. Psychické problémy, kterými žalobkyně a) trpí, však nevznikly v souvislosti se smrtí poškozené, tyto měla již dříve, před úmrtím poškozené. Vztah žalobkyně b) a poškozené hodnotil soud I. stupně jako dobrý, vídaly se při různých příležitostech (oslavy, narozeniny, návštěvy hřbitova), chodily spolu na vycházky se psy nebo si jen popovídat. Vídaly se 2x až 3x měsíčně, navštěvovaly se i doma. Ze smrti poškozené byla žalobkyně b) zoufalá, často pláče, nemůže se s tím smířit, neboť jí sestra velmi chybí. Vztah žalobkyně c) se zemřelou byl výborný, standardní jako v každé normální rodině. Se sestrou se vídaly 3x až 4x za čtvrt roku při příležitostech – oslavy, narozeniny, návštěvy hřbitova. Smrt sestry jí velmi zasáhla, psychické problémy však v důsledku úmrtí poškozené neměla. Vztah žalobce e) a zemřelé posoudil soud I. stupně jako velmi dobrý, ale ne nadstandardní. Se zemřelou sdíleli rodinou domácnost, byli v každodenním kontaktu, podíleli se na nákladech společné domácnosti. Smrt poškozené byla pro žalobce e) šokem, nemohl spát, měsíc nechodil do práce. Psychické problémy neměl. Vyrovnat se se smrtí poškozené mu pomáhaly žalobkyně. Existenčně závislý na poškozené nebyl. Žalobci jako pozůstalí uplatnili u žalované nárok na peněžitou náhradu za duševní útrapy vzniklé v důsledku smrti poškozené. Žalovaná mimosoudně vyplatila žalobkyním a) až c) částku [částka], žalobkyni d) částku [částka] a žalobci e) částku [částka]. Naposledy pak soud I. stupně vyšel ze zjištění, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství činila za rok 2017 v České republice částku [částka]. 6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle § 3 odst. 1, § 6 odst. 2 a § 9 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jen„ zákon“) ve spojení s § [číslo], § 22 odst. 1 a § 2918 zák. č. 89/202 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.“). Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že podaná žaloba je opodstatněná, neboť žalobci, kteří jsou osobami blízké poškozené, utrpěli v důsledku její smrti újmu, a proto mají právo na odškodnění vzniklých duševních útrap (ust. § 2959 o. z.), a to i vůči žalované, která je pojistitelem vozidla (autobusu) řízeného viníkem nehody [jméno] [příjmení]. V řízení pak podle soudu I. stupně nebylo tvrzeno a tedy ani zjištěno, že by se na smrti poškozené podílelo i její vlastní jednání nebo okolnosti, které se poškozené přičítají (ust. § 2918 o. z.). Při stanovení výše odškodnění za duševní útrapy vycházel soud I. stupně z ustálené soudní praxe (nález Ústavního soudu ze dne [datum]