55 CO 1/2022-204 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaslání písemné omluvy žalovanou jemu, předsedovi Městského soudu v Praze, předsedovi Nejvyššího správního soudu v Brně a předsedovi Ústavního soudu v [obec], a o [částka], z důvodu poškození jeho jména. 2. Žalobce nárok odůvodnil poškozením svého jména rozhodnutím Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 16 KSS 2/2013, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 14 Co 460/2015, kterými měl být bezdůvodně hrubě uražen, znevážen a pomluven. V odůvodnění rozsudku městského soudu bylo uvedeno, že podstatnou část řízení byl ve vazbě, před vyhlášením rozsudku se svévolně vzdálil, ani se neomluvil a hrozil mu vysoký trest. Tato tvrzení se na pravdě nezakládají. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když nesporným učinila uplatnění nároku žalobcem dne [datum] na poskytnutí zadostiučinění v penězích z důvodů v žalobě uvedených. Žádosti nevyhověla, neboť neshledala nárok na nemajetkovou újmou důvodným. Poukázala na to, že žalobce napadá rozhodnutí soudu, není možné tak uvažovat o nesprávném úředním postupu, ale pouze o nezákonném rozhodnutí jako odpovědnostním titulu. Nezákonné rozhodnutí však vydáno nebylo, neboť nebylo zrušeno, a žalovaná nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí soudů. Hodnocení soudu provedenými důkazy činí soudy na základě zásady volného hodnocení důkazů. Odpovědnostní titul státu tedy neexistuje. 4. Soud prvního stupně provedl důkaz rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací], kterým byl JUDr. [příjmení] zproštěn kárného obvinění. Dále žalobce poučil dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a jejich prokázání, že došlo ke zrušení nebo ke změně rozsudku Městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Co 460/2015-123, a na základě jakého opravného prostředku. Žalobce na výzvu reagoval tak, že o zrušení nebo změně rozhodnutí neví, sám si nepamatuje, že by podával mimořádný opravný prostředek. To dle žalobce nic nemění na skutečnosti, že městský soud uváděl o něm nepravdivé informace, a není zřejmé, z jakých zdrojů čerpal. 5. Po provedeném dokazování citací žalobcem označených rozsudků, soud odkázal na právní úpravu zákona č. 82/1998 Sb., a uzavřel, že pravomocná rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu ČR nebyla pro svou nezákonnost změněna ani zrušena. Nemůže se tak jednat o rozhodnutí nezákonná. V řízení o náhradě škody soud nemůže přezkoumávat správnost v namítaném řízení vydaného rozhodnutí, neboť nejde o žádné revizní řízení. Doplňkově soud uvedl, že zákon rozeznává dva odpovědností tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 38/2000 k otázce nesprávného úředního postupu provedeného např. v odůvodnění rozhodnutí. Nesprávnosti či vady úkonu úředního postupu přímo směřujících k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu (typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazu) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. [jméno] o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou, a v tomto soud odkázal na odbornou literaturu. Dále uzavřel, že ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR žalobce není aktivně legitimován, neboť dle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., může požadovat náhradu škody jen účastník, s nímž nebylo v řízení jednáno, ačkoliv s ním jednáno mělo být, což se netýká případu žalobce. Po právu nebyl ani uplatněný nárok s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť žalobce proti němu nebrojil opravným prostředkem, neboť tímto není pouze dovolání, které v souzené věci nebylo přípustné. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kterou přiznal procesně úspěšné žalované. 7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání a namítl, že napadený rozsudek znamená, že lze naprosto beztrestně a veřejně urážet a pomlouvat kohokoliv podle vlastní libosti zjevně smyšlenými a nepravdivými skutečnostmi (ryzími pomluvami). Je bezesporu symptomatické, výmluvné a velmi symbolické, že se těchto výroků dopustili písemně a ve veřejně šířené listině soudci, kterým byla ochrana a výkon práva a spravedlnost svěřena. Někteří z nich jsou dnes soudci Nejvyššího či dokonce Ústavního soudu ČR. Společenská nebezpečnost takovéhoto jednání je pochopitelně daleko vyšší než běžné pomluvy, kterých se dopustí např. běžný novinář. Nelze rozhodně přehlédnout pohnutky, které dotyčné k tomuto jednání vedly (vyloučí-li se pominutí mysli), a které jsou nízké, ubohé a jednoznačně zavrženíhodné a spočívaly výhradně ve snaze ochránit před spravedlivým trestem nebezpečného psychopata jenom proto, že je to taky soudce. Jestliže se rozsudek odvolává na jakýsi„ právní rámec“, který takové jednání umožňuje, znamená to, že tento právní rámec je zcela zavrženíhodný a zvrácený, protože umožňuje, ba podporuje bezdůvodné a ničím nevyprovokované útoky státu a jeho zaměstnanců na občany. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 8. V rámci podaného odvolání vznesl žalobce námitku podjatosti proti členům senátu 55 Co Městského soudu v Praze, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j Nco [číslo], kterým rozhodl, že soudci tohoto senátu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci souzené pod sp. zn. 55 Co 1/2022 u Městského soudu v Praze. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212a o. s. ř.), odvolání neshledal důvodným. 10. Žalobce při odvolacím jednání poukázal na to, že v tomto státě nemohou soudy rozhodovat v rámci podřízenost Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, neboť jsou na něm profesionálně závislé, a dokud v této republice nebude zřízen systém porotních soudů, které by objektivně o žalobách rozhodovaly, nemá možnost se svého práva dovolat. Setrval na svém procesním návrhu. 11. Soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu vzhledem k tomu, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Ani v rámci odvolacího řízení žalobce nedotvrdil, že by některé z rozhodnutích, od kterých odvozoval svůj nárok, bylo pro nezákonnost zrušeno, či změněno. [příjmení] žalované spočívající v tom, že není dán odpovědnostní titul státu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., je proto namístě. Soud správně vyzval žalobce, k dotvrzení skutečností, o které opírá svůj nárok dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že rozhodnutí byla zrušena nebo změněna pro nezákonnost, což žalobce nesplnil, a to ani v rámci odvolacího řízení. Argumenty žalobce v podstatě vztahuje pouze k obsahu, jejich odůvodnění, zejména tak, že nebyl potrestán kárně JUDr. [příjmení] v kárném řízení. Brojil proti tomu, že nemohl být účastníkem kárného řízení, nemohl tam navrhovat důkazy, a tedy nemohl ovlivnit usnesení, ve kterém bylo o kárné žalobě JUDr. [příjmení] rozhodnuto. 12. Zák. [číslo] Sb., není zákonem, který má řešit nespokojenost kteréhokoliv z účastníků v soudním řízení s kárným rozhodnutí o případném pochybení soudce, ale jak již bylo uvedeno posoudit nesprávný úřední postup, nebo odpovědnost založenou nesprávným rozhodnutím. V tomto řízení se neřeší subjektivní pocit účastníka řízení, ale správnost profesního postupu kárně stíhaného soudce. V žalobcem namítaných řízeních není dán odpovědnostní titul žalované, neboť nedošlo k nezákonnému rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. 13. S odkazem na výše uvedené, když odvolací soud neshledal pochybení ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř. 14. K námitkám žalobce vztahujícím se k institucionálnímu uspořádání justice v České republice se odvolací soud nevyjadřuje. 15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšné žalované náklady v odvolacím řízení nevznikly.