55 CO 251/2020-405 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jim náklady řízení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Předmětem sporu mezi účastníky byl žalobní požadavek na úhradu částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout užíváním pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha o výměře [číslo] m². Pozemek je ve vlastnictví žalobkyň v podílovém spoluvlastnictví a obě se domáhaly úhrady bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum]. 3. Obvodní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně jsou spoluvlastnice uvedeného pozemku, který je využíván jako místní komunikace. Žalovaná sporovala vlastnické právo žalobkyň k nemovitosti a nesouhlasila ani se způsobem výpočtu výše plnění. Ohledně výše bezdůvodného obohacení soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a z jí zvolené metodiky výpočtu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok na úhradu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 451 odst. 2 občanského zákoníku vyhlášeného pod číslem 40/1964 Sb., platného do [datum]. Výše obohacení spočívá v tom, co by žalovaná za užívání pozemku byla povinna žalobkyním uhradit na obvyklém nájemném za situace, kdy nájemní smlouvu s nimi odmítla uzavřít. Žalobkyně navíc požadovaly nižší částku, než určil znalecký posudek a s ohledem na zásadu vázanosti soudu výší žalobního požadavku, obvodní soud žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím. 5. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání s tím, že otázka aktivní legitimace žalobkyň a jejich vlastnického práva k předmětnému pozemku dosud nebyla uspokojivě vyřešena. Dle přesvědčení žalované jsou žalobkyně vedeny v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice pozemku neoprávněně. Nesouhlasila ani s výší plnění. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. K odvolání žalované, poprvé rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 251/2020 - 309, jímž rozsudek soudu stupně potvrdil. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání a o něm rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 951/2021 - 342 a zrušil jím rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. V odůvodnění zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud v otázce výše bezdůvodného obohacení se odchýlil od judikatury nejvyššího soudu, týkající se výše plnění v důsledku zastavení pozemku místní komunikací. Bezdůvodné obohacení obci vzniká i v rozsahu odpovídajícím užívání ploch nezastavěných, leč k provozu místní komunikace nezbytných. V daném případě se však soud I. stupně i soud odvolací nezabývaly rozsahem zastavění pozemku [číslo] místní komunikacích a mírou, v níž jsou případné nezastavěné části tohoto pozemku nezbytné k provozu komunikace. Nebyl tak osvětlen rozsah zastavění sporného pozemku, když tato otázka nebyla mezi účastníky nesporná, za situace, kdy žalovaná namítala pouze částečné zastavení dotčené nemovitosti. Dovolací soud vyslovil závěr, že uvedený nedostatek je potencionálně odstranitelný doplněním dokazování v odvolacím řízení. 9. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu, znovu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dokazování doplnil za účelem řešení otázky míry zastavěnosti pozemku číslo parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] místní komunikací. 10. Žalovaná v otázce míry zastavěnosti pozemku zaslala odvolacímu soudu podání z [datum] doplněné o ortofotografie předmětného pozemku, z nichž plyne, že na severní straně pozemku se nachází betonová část předzahrádky a úzké pásy zeleně s tvrzením, že minimálně v rozsahu 406 m² se na předmětném pozemku nenachází komunikace a v tomto rozsahu se žalovaná neobohacuje. 11. První žalobkyně založila do spisu internetovou fotografii předmětného pozemku pořízenou z výšky, z níž plyne, že parc. [číslo] je užívána jako místní komunikace a parkují na ní osobní automobily vlastníků přilehlých nemovitostí po obou stranách komunikace. Svoje stanovisko první žalobkyně rozšířila a upřesnila podáním z [datum]. Poukázala na to, že i dle ortofotografií založených žalovanou vyplývá, že na tzv. travnatých pásech vedle asfaltového povrchu jsou na pozemku vyjeté stopy od automobilů, což dokumentuje, že jsou využívány k jízdě auty. Pozemek je však užíván i k pěší dopravě, když na něm chybí chodníky pro pěší. Přestože samotnou komunikaci netvoří jen vyasfaltovaný povrch, ale i zatravněné plochy, tak i ty musí být občany k jejich dopravě rovněž využívány. S ohledem na platnou státní normu (ČSN [číslo] a TP 179*2) má činit minimální šířka komunikace v případě vozovky v obousměrného provozu minimálně 5,5 metru. S ohledem na rozměry, daného pozemku, které jsou mezi účastníky nesporné, však komunikace nesplňuje normovanou šíři. V důsledku toho osoby užívající pozemek k automobilové dopravě, ho užívají i k parkování po obou jeho stranách a k průchodu chodců. 12. Druhá žalobkyně se přes výzvu odvolacího soudu k otázce míry zastavěnosti pozemku nevyjádřila. 13. Za této procesní situace odvolací soud dospěl k závěru, že je již dostatečně osvětlen rozsah zastavění sporného pozemku, tak jak mu uložil dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí. Odvolací soud vycházel ze závěru, že celý pozemek číslo parcelní [číslo] je využíván s ohledem na svůj úzký profil šíře komunikace k parkování osobních automobilů, jakož i k oboustrannému průjezdu a k průchodu chodců. Za této situace, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3082/18, 28 Cdo 3146/2020, 28 Cdo 1787/2020 i z rozhodnutí dalších) žalovaná užívá pozemek i v rozsahu ploch nezastavěných (travní pásy, betonové pásy po okraji komunikace), které jsou však k provozu místní komunikace zjevně nezbytné tak, aby zde mohlo docházet k přístupu chodců ke svým nemovitostem a oboustrannému průjezdu motorových vozidel. Lze proto učinit závěr, že drobné okrajové části pozemku jsou nevyužitelné pro žalobkyně s ohledem na celkové využití pozemku pro místní komunikaci způsobem shora popsaným. 14. S ohledem na to, že ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyň neměl pochybnosti ani dovolací soud a otázka vlastnictví k pozemku ze strany žalobkyň byla již soudně vyřešena a otázka výše bezdůvodného obohacení byla před soudem I. stupně dostatečně posouzena znaleckým posudkem Ing. [příjmení], odvolací soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek je důvodný co do základu i výše a obvodní soud nepochybil, když žalobě v celém rozsahu vyhověl. 15. Odvolání žalované se opíralo o tvrzení, že žalobkyně nejsou v právní stránce řádnými spoluvlastnicemi pozemku, a že ho žalovaná neužívá v celém rozsahu. Tato tvrzení byla shledána nedůvodnými a odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšným žalobkyním byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem dle advokátního tarifu. U žalobkyně a) jde o náklady za původní odvolací řízení za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání [částka], dvě paušální náhrady po [částka], v součtu [částka]. Dále u druhého odvolacího řízení byla přiznána náhrada za pět úkonů právní služby po [částka] (vyjádření k dovolání, sdělení soudu z [datum], účast u odvolacího jednání [datum] a [datum] a písemné vyjádření z [datum]), pět paušálních náhrad po [částka], v celkové výši [částka]. U žalobkyně b) jí za původní odvolací řízení byla přiznána náhrada za jeden úkon po [částka], (účast u odvolacího jednání), jedna paušální náhrada po [částka], celkem [částka] a u dalšího odvolacího řízení náhrada za jeden úkon (vyjádření k dovolání) a jedna paušální náhrada [částka], celkem v součtu [částka].