55 CO 304/2022-107 — Městský soud v Praze

1. Žalobci se domáhali vůči žalované úhrady částky [částka] s příslušenstvím v souvislosti s řízením, které vedli u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 8 C 153/2010. S ohledem na nepřiměřenou délku řízení požadovali náhradu nemajetkové újmy v rozsahu [částka], když vycházeli z rozsahu [částka] za jeden rok řízení, první 2 roky v poloviční výši a tuto částku navýšili o 35 % s ohledem na zásadní význam řízení pro žalobce, 25 % pro nedůvodné průtahy na straně soudu a dalších 15 % z titulu toho, že se žalobci na prodloužení doby řízení nepodíleli. Dále požadovali náhradu škody odpovídající inflaci za dobu trvajícího řízení z částky [částka], kterou obdrželi od většinového spoluvlastníka náhradou za svůj ideální spoluvlastnický podíl na nemovitostech, když tento nárok vyčíslili částkou [částka]. Konečně požadovali na náhradu nákladů právního zastoupení, a to každý v částce [částka]. 2. V průběhu řízení byli žalobci žalovanou uspokojeni v rozsahu [částka] a v tomto rozsahu bylo řízení ve vztahu ke každému z žalobců zastaveno poté, co žalobci vzali žalobu částečně zpět. Řízení u Okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. 8 C 153/2010 trvalo celkem 9 let a 4 měsíce, předmětem řízení bylo vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, celkově bylo předmětem řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k 86 nemovitostem. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy poskytovaly v pravidelných a přiměřených lhůtách. Řízení bylo velmi náročné po stránce skutkové i po stránce hmotněprávní i procesní, a to pro velký počet vypořádávaných nemovitostí, jejich zhodnocení si vyžádalo celkem 13 znaleckých posudků, jejich doplnění či zpracování revizních posudků. V řízení byly podány 4 vzájemné návrhy. Ve věci rozhodovaly soudy meritorně ve dvou stupních soudní soustavy, a to 2×, dále bylo 5× rozhodováno formou procesních rozhodnutí, o nichž opakovaně rovněž rozhodoval odvolací soud. Pokud jde o význam předmětu řízení, nelze tento typ sporu podřadit pod řízení, které jsou typově spojena s vyšším významem dle judikatury. Soud vzal v potaz i věk žalobců v době posuzovaného řízení. 3. Na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu státu v důsledku nepřiměřené délky řízení. Základní částku zadostiučinění stanovil za dobu devíti let a čtyř měsíců v rozsahu [částka] za rok trvání řízení z toho první dva roky v poloviční výši a dospěl tak k základní částce [částka]. Od ní odečetl 35 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti, dalších 10 % z hlediska toho, že ve věci rozhodovaly soudy dvou stupňů soudní soustavy a dále o 10 % z důvodu sdílené újmy s poukazem na manželský vztah žalobců. Takto vzniklá výše nemajetkové újmy činí [datum] [anonymizováno], když žalobcům se již dostalo ze strany žalované plnění v rozsahu [částka], tedy částka vyšší, než by jim z tohoto titulu poskytl soud. Proto byla žaloba z tohoto titulu ve zbytku zamítnuta. Jako nedůvodný rovněž soud I. stupně hodnotil nárok na náhradu škody představující inflaci, který je sám o sobě nedůvodný, když úbytek hodnoty peněz v důsledku inflace nelze kvalifikovat jako škodu, která vznikla účastníkům, které tyto peníze mají. Stejně tak u požadavku na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení je nárok nedůvodný, neboť mohl být uplatněn v rámci posuzovaného řízení, ukončeného soudním smírem. 4. Proti tomto rozsudku podali žalobci včas odvolání, v němž poukázali na to, že nebýt uzavření soudního smíru posuzované řízení by trvalo ještě déle a překročilo by průměrnou délku civilního řízení před Okresním soudem Plzeň - jih mnohonásobně. Rozhodnutí pokud jde odůvodnění výše nemajetkové újmy za délku řízení, žalobci považují za nepřezkoumatelné. Zdůraznili, že mezi nimi neexistoval manželský vztah, nýbrž vztah sourozenecký. V důsledku toho považují rozhodnutí za vadné po stránce právní. Navrhli, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se k odvolání žalobců vyjádřila při jednání odvolacího soudu tak, že ho považuje za nedůvodná. Argumentace průměrnou délkou řízení u konkrétního soudu je zavádějící údaj, neboť se do této délky započítávají i v rozhodnutí vydaná ve zkráceném řízení jako platební rozkazy, rozsudky pro uznání a pro zmeškání. U nároku na náhradu nemajetkovou újmu za délku řízení žalovaná dospělo v zásadě stejné částce jako soud prvého stupně a z tohoto důvodu odkázala na své procesní stanovisko v řízení zastávané. Další dva požadavky na úhradu náhrady škody za inflaci i za náklady řízení ve shodě se soudem I. stupně považuje za nedůvodné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků II., III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. 8. Po právní stránce se odvolací soud bez výhrad ztotožnil se závěry soudu I. stupně ve vztahu k požadavku na úhradu náhrady škody představující inflaci a ohledně požadavku na náhradu škody představující právní zastoupení žalobců v posuzovaném řízení. Soud I. stupně správně konstatoval, že ve vztahu k inflaci se judikatura vyšších soudů ustálila. Zejména nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 38/2000 publikovaného pod sp. zn. C 181 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, že vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění nevzniká skutečná škoda, přičemž podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána pouze tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním způsobem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (viz také nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05). V daném případě to znamená, že by bylo možno nesprávný úřední postup považovat za příčinu poklesu hodnoty nemovitostí pouze v případě, že by jinak k poklesu její hodnoty nedošlo. Žádná tvrzení v tomto směru však žalobci neuplatnili. U požadavku na náhradu nákladů řízení soud I. stupně správně postupoval dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, dle něhož náhradu nákladů může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Žalovaná zde správně argumentovala tím, že řízení skončilo u Okresního soudu Plzeň - jih formou uzavřeného soudního smíru a nic objektivně žalobcům nebránilo požadovat vůči protistraně náhradu nákladů řízení. 9. U požadavku na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení odvolací soud dospěl k obdobnému výpočtu jako soud I. stupně i žalovaná. Při základní částce zadostiučinění [částka] za rok a v základní výměře celkem [částka] [anonymizováno] odečetl od celkové výměry zadostiučinění 40 % za značnou skutkovou složitost věci (počet nemovitostí projednávaných v posuzovaném řízení) a dále základní výši ponížil o 20 % pro procesní složitost věci spočívající v nutnosti značného množství znaleckých posudků, které v průběhu doby bylo nutno doplňovat či revidovat. Výsledná částka takto vypočtená odvolacím soudem činí [částka], která je nižší, než částka přiznaná žalovanou žalobcům a potvrzuje tak závěr soudu I. stupně, jež je i ve shodě se závěrem žalované, která již v průběhu řízení oba žalobce odškodnila. 10. Z těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II., III. potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. 11. Podle výsledku řízení odvolací soud rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované byly přiznány náklady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky [číslo] sbírky za 2 úkony právní služby po [částka] (příprava k jednání a účast u odvolacího jednání) celkem [částka].