55 CO 328/2022-592 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud uložil výrokem I. žalovaným povinnost společně a nerozdílně vyklidit nemovitou věc, pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Stodůlky, jehož součástí je stavba – rodinný dům, který není zapsaný v katastru nemovitostí, evidované Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Stodůlky a vyklizený jej odevzdat žalobci do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobci náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 2. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že shora uvedená nemovitost je součástí pravomocně nevypořádaného společného jmění žalobce a jeho bývalé manželky. Žalobce je osobou oprávněnou ke správě k části majetku ve společném jmění manželů, a to nemovitosti, jež je předmětem tohoto řízení. Bylo zjištěno, že až do [datum] nebyla mezi žalobcem, jeho bývalou manželkou a mezi žalovanými uzavřena žádná nájemní smlouva k předmětné nemovitosti. Ta byla uzavřeno až [datum], a to pouze mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovanými jako nájemci. Ze strany žalobce byla uplatněno důvodně námitka relativní neplatnosti smlouvy. O tom rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 310/2021-131, a dospěl k závěru, že uvedená nájemní smlouva je neplatná. I kdyby původně žalobce souhlasil s tím, aby žalovaní předmětnou nemovitost užívali, nejpozději v roce [rok] svůj souhlas odvolal a prokazatelně v tomto roce vyzval oba žalované k vyklizení nemovitosti a v témže roce podal žalobu na vyklizení nemovitosti. Za této situace užívají žalovaní nemovitost bez právního důvodu a soud žalobě na vyklizení dle ustanovení § 1040 občanského zákoníku vyhověl. Pokud žalovaní argumentovali, že žalobce postupoval v rozporu se zásadou o dobrých mravech, tak soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, aby žalobci výkon práva odepřel. V minulosti ze strany žalobce i jeho bývalé manželky bylo žalovaným vycházeno vstříc, díky nim měli zajištěnou otázku svého bydlení a to i bez vlastního přičinění. Na bydlení nemuseli přitom vynakládat žádné finanční prostředky ve formě nájemného. Argumentace žalovaného, že daroval svému otci, tedy žalobci dům ve [obec], rovněž nemůže obstát, když mezi účastníky bylo nesporné, že finanční prostředky na koupi nemovitosti ve [obec] dal žalobce žalovanému, tedy žalovaní nefinancovali předmětnou nemovitost z vlastních zdrojů. Z výpovědi M. [příjmení] jako svědkyně vyplynulo, že žalobce s užíváním nemovitostí ze strany žalovaných původně souhlasil, nicméně i z její výpovědi vyplynulo, že si byla vědoma toho, že souhlas žalobce byl odvolán, a proto se pokusila o legitimizaci nájemního vztahu uzavřením shora uvedené smlouvy z [datum]. Uzavření takové smlouvy však odporuje zákonu, a to ustanovení § 714 občanského zákoníku, jehož účelem je ochrana opomenutého manžela při nakládání s majetkem patřícím do společného jmění manželů. Žalovaní si byli vědomi, že nemovitost užívají bez právního důvodu a jejich snahou bylo, takový právní důvod získat. Nebylo však ze strany soudu I. stupně možno akceptovat, že takový krok učinili bez vědomí žalobce. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní včas odvolání, v němž namítli, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a že nebyli dostatečně hodnoceny všechny provedené důkazy a soud I. stupně následně dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Dle dříve platného občanského zákoníku uzavřenou dohodu z [datum] bylo možno hodnotit jako inominátní dohodu, která nevyžadovala souhlas žalobce. Nebyla vzata v úvahu i praxe bývalých manželů [příjmení] ohledně uzavírání smluv, jež se týkají jejich nemovitostí. Za této situace vzhledem k rodinným vazbám mezi účastníky řízení, se ze strany žalobce jedná o jednání v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 4. K odvolání žalovaných se žalobce písemně vyjádřil s tím, že hned, jak se seznámil s obsahem nájemní smlouvy, ihned uplatnil proti ní námitku relativní neplatnosti, kterou zaslal žalovaným i bývalé manželce [jméno] [příjmení] a uplatnil jí i v rámci soudního řízení. Odkázal na provedené dokazování, i závěry z nich soudem učiněné a vyjádřil souhlas s postupem soudu I. stupně a navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. 6. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ pro posouzení věci po stránce právní a neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. 7. Soud I. stupně poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí z [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 314/2017-264 zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 5/2021-282 byl vázán právním názorem odvolacího soudu, aby se zabýval tvrzením žalovaných, že nemovitost užívají na základě právního titulu. Toto své tvrzení žalovaní nejen neprokázali, ale v mezidobí navíc došlo k tomu, že v otázce určení neplatnosti výpovědi z nájmu bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 213/2022-166, jež učinil závěr, že bývalá manželka žalobce [jméno] [příjmení] jednala při uzavření nájemní smlouvy z [datum] bez souhlasu žalobce jako bývalého manžela, když předmětnou otázku nelze považovat za běžnou věc při nakládání se společným jměním. Tento souhlas nebyl dán ani dodatečně, naopak žalobce podal námitku relativní neplatnosti smlouvy. Návrh žalovaných, kteří se domáhali určení neplatnosti výpovědi z této nájemní smlouvy, tak byla pravomocně zamítnuta. 8. S ohledem na to, že skutkové závěry soudu se opírají o korektně provedené dokazování, s důkazy se soud vypořádal jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a v souladu se zrušujícím usnesením odvolacího soudu se zabýval i tím, zda zde neexistuje jiný titul k užívání nemovitosti ze strany žalovaných a dospěl k závěru, že žádný takový právní důvod neexistuje. 9. Poslední relevantní námitkou rozporu žalobce při podání žaloby se zásadou o dobrých mravech se již obvodní soud dostatečně vypořádal a odvolací soud se s argumentací soudu I. stupně ztotožňuje. 10. Jestliže za této situace soud I. stupně žalobě na vyklizení nemovitosti vyhověl, jedná se z důvodů shora uvedených o rozhodnutí věcně správné a bylo proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrzeno, včetně závislého výroku o nákladech řízení. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Jedná se o náklady za zastoupení advokátem, a to za 3 úkony právní služby po [částka], za vyjádření k odvolání, repliku k vyjádření žalovaných a účast u odvolacího jednání, 3 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka].