55 CO 340/2022-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem obvodní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu o zaplacení dalších [částka] zamítl a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni tyto náklady ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně se v uvedeném řízení domáhala náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 138 C 3/2015 kde byla v postavení žalované. 3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že celková doba řízení činila 6 let a 1 měsíc, ve věci rozhodovaly soudy dvou stupňů, byly zpracovány znalecké posudky s tím, že věc byla poměrně skutkově složitá a řízení bylo přerušeno v souvislosti s pokusem o mediaci. 4. Tyto skutečnosti soud vyhodnotil tak, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 6 let a 1 měsíce, která neodpovídá skutkové a právní složitosti. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že újmu žalobkyni lze odčinit pouze v penězích. Základní výměra zadostiučinění při sazbě [částka] za rok řízení, z toho první 2 roky v poloviční výši činila [částka]. Tuto základní výměru soud snížil o 30 % vzhledem k tomu, že řízení bylo skutkově složité, bylo třeba znaleckého zkoumání a věc bylo rozhodována na dvou stupních soudní soustavy. Dále byla základní výměra snížena o 10 % vzhledem k tomu, že žalobkyně se na délce řízení částečně podílela tím, že se omlouvala z nařízených jednání a bylo vzato v úvahu i to, že řízení spadalo do období nestandardních podmínek chodu soudů v rámci epidemie Covid – 19. Proto byla základní částka snížena o 10 % na částku [částka]. Tuto výši soud považoval za adekvátní výši zadostiučinění, kterou lze kompenzovat újmu žalobkyně, co do zbytku žaloba zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 6. Proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné odvolání. Uvedla, že má za to, že v řízení nebyly téměř průtahy. K délce řízení přispěla i žalobkyně, která zmařila nařízenou mediaci. Rozhodnutí odvolatelka hodnotila jako nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn, ve vyhovujícím výroku žaloba zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. 7. K odvolání žalované se žalobkyně písemně vyjádřila. Popřela tvrzení žalované, že by zmařila nařízenou mediaci. Ta trvala 3 měsíce a nevedla k žádnému výsledku. Tuto prodlevu nelze však přičítat pouze žalobkyni, když stanoviska účastníků ohledně případného smírného řešení sporu byla diametrálně odlišná. Celkovou dobu řízení žalobkyně hodnotila jako nepřiměřeně dlouhou. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroku I., III. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. 10. Neměl výhrady ani k právnímu posouzení věci. Neshledal především, že by vyhotovení rozhodnutí trpělo deficitem nepřezkoumatelnosti, když rozhodnutí soudu I. stupně je ve svém písemném odůvodnění stručné, nicméně výstižné a obsahuje náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., když soud zejména vyložil, jaké skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. 11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že doba řízení u Okresního soudu v Ostravě byla nepřiměřeně dlouhá a že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu odpovídá zákonu i běžné judikatuře vyšších soudů, když lze souhlasit s tím, že význam řízení pro žalobkyni lze považovat za standardní, soud vzal v úvahu skutkovou i právní složitost věci a přihlédl i ke skutečnosti, že v menší míře se na délce řízení podílela i žalobkyně. Celková výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu [částka] v zásadě odpovídá zjištěným okolnostem posuzovaného řízení. 12. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku a v akcesorickém výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za právní zastoupení advokátem ve výši dle advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) tarifu, 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka], náhrada za ztrátu času za 14 půlhodin po [částka], jízdní výlohy za dopravu osobním automobilem z [obec] do [obec] v celkové délce tam i zpět 726 km při sazbě základní náhrady [částka] za 1 km při průměrné spotřebě vozu 7,2 litrů nafty na 100 km a při průměrné ceně nafty [částka] za 1 litr ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb. Celkově jízdní náklady zástupce žalobkyně k odvolacímu jednání činí [částka]. K tomu byla připočtena 21 % sazba DPH [částka], takže celková výše nákladů účelně vynaložených v odvolacím řízení činí [částka].