55 CO 357/2021-312 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Předmětem řízení byl žalobní požadavek na úhradu peněžitého plnění z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí], č. j. 45 K 69/2001 – 159, jímž byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. V důsledku tohoto postupu státu, měla vzniknout žalobkyni újma, když soudce, který ve věci rozhodl, byl pravomocně uznán vinným ze spáchání [uvedeného] činu. Dále měla vzniknout žalobkyni škoda [částka] představující pohledávku za státem vzniklou v důsledku delimitace, kterou by žalobkyně mohla vymoci, nebýt rozhodnutí o prohlášení konkursu. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť nejsou dány podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Soud primárně posuzoval, zda usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem shora citované o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně lze označit ve smyslu zákona za nezákonné rozhodnutí (ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb.). Z řízení však vyplynulo, že rozhodnutí, které se jeví žalobkyni jako nezákonné, nebylo dosud příslušným orgánem zrušeno ani změněno. Žalobkyně se sice domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, to však dosud nebylo skončeno. Nárok žalobkyně je tak předčasný. Navíc trestněprávní postih soudce a konkursního správce, rovněž nemohou samy o sobě založit závěr o existenci nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zde není dána podmínka vzniku odpovědnosti žalované ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu, byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle úspěchu ve věci. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž opět zopakovala, že jí v důsledku jednání konkursního soudce JUDr. [jméno] [příjmení] a zločinného spolčení kolem něj vznikla újma. Rozhodnutí o konkursu bylo vydáno v rámci [uvedené] činnosti soudce, za níž byl pravomocně uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody. Odvolatelka nesouhlasila s tím, že nárok žalobkyně je předčasně uplatněný a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila a setrvala na svých dosavadních tvrzeních i procesním stanovisku a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. 8. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. 9. K tomu odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uvádí, že ustanovení § 8 citovaného zákona upravuje základní podmínku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž je vedle vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí existence tohoto nezákonného rozhodnutí. Musí jít o rozhodnutí pravomocné, neboť se vychází z toho, že do rozhodnutí a do okamžiku nabytí právní moci, má účastník řízení procesní možnost obrany proti rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí, jak zákon uvádí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno. Dokud tedy nebylo pravomocně skončeno řízení následující pro zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost, nelze je považovat za nezákonné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 593/2003, 25 Cdo 2162/2005 i rozhodnutí další). 10. Soud I. stupně v daném případě nepochybil, když neshledal podmínky odpovědnosti státu, když jeho závěr, že nebylo na místě řízení přerušovat s ohledem na probíhající jiné řízení o žalobě pro zmatečnost je důvodné. Podmínky odpovědnosti státu za škodu musí být dány již v okamžiku, kdy se oprávněná osoba domáhá náhrady vzniklé újmy u příslušného orgánu a tato podmínka nebyla naplněna (v daném případě ke dni [datum]). 11. S ohledem na tyto skutečnosti soud I. stupně nepochybil, když žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou a odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. 12. Žalované přiznal náklady odvolacího řízení ve výši [částka] dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky číslo 254/ 2015 Sb., a to za 1 úkon [částka] za vyjádření k odvolání.