55 CO 369/2021-455 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím usnesením bylo žalobci uloženo zaplatit státu náklady svědečného [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu I. stupně. 2. Žaloba se opírala o tvrzení, že v roce 2001 uzavřela [právnická osoba] a. s. s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl [právnická osoba] a. s., jejímž jediným akcionářem byl žalobce poskytnut úvěr [datum]. Ten byl zajištěn zástavními právy k akciím emitenta [právnická osoba], [právnická osoba] a zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví [právnická osoba] spol. s r. o. Obdobnou smlouvu uzavřela [právnická osoba] typografie. Tento úvěr byl zajištěn majetkem společnosti. Dne [datum] byl Krajským soudem v Ostravě vyhlášen konkurs na majetek společnosti [právnická osoba], přičemž účinnosti konkursu dne [datum] se staly veškeré pohledávky Union banky splatnými, včetně pohledávek ze smluv o úvěru uzavřených mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], které ačkoliv byly majetné, nebyly schopny takto vysoké pohledávky uhradit a v důsledku toho rovněž došlo k prohlášení konkursu na jejich majetek. Konkursní řízení ohledně majetku [právnická osoba] a. s. bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 57/2007. Usnesením ze [datum rozhodnutí] byl na majetek dlužníka [právnická osoba] prohlášen konkurs, přičemž usnesením z [datum] byl konkurs na majetek úpadce [právnická osoba] zrušen po splnění rozvrhového usnesení. 3. Žalobce v průběhu řízení tvrdil, že konkursní soud zanedbal dohledovou činnost nad činností konkursní správkyně. 4. Soud I. stupně o žalobním požadavku prve rozhodoval rozsudkem z [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 209/2016 - 151, jímž rozsudek zamítl a k odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 325/2019 - 257 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm vyslovil právní názor, že jestliže se žalobce domáhá úhrady žalované částky z titulu náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, případně náhrady škody, tak při existenci nesprávného úředního postupu v konkrétním řízení může újma vzniknout komukoliv, tedy nikoliv pouze účastníku takového řízení s tím, že odpovědnost státu v souvislosti s výkonem dohledové činnosti konkursního soudu to nevylučuje. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno s tím, aby soud I. stupně usnesením ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil a znovu vyzval žalobce k upřesnění žalobních tvrzení ohledně vzniku škody či nemajetkové újmy a zanedbávání dohledové povinnosti konkursního soudu tak, aby bylo možno dovodit, zda v případě, že skutečnosti tvrzené žalobcem v tomto směru budou prokázány, je dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinností konkursního soudu a vznikem škody či nemajetkové újmy ve formě zdravotních či [určitých] potíží žalobce. 5. Soud I. stupně v souladu s tímto rozhodnutím odvolacího soudu usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 209/2016 - 259 vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení, na což žalobce reagoval podáním ze [datum]. 6. Ohledně doplněných skutkových tvrzení žalobcem soud I. stupně uvedl, že, že insolvenční správce je dle insolvenčního zákona povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a vyvinout úsilí, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. V případě porušení povinností insolvenčního správce odpovídá za škodu, kterou tím způsobil jak dlužníku, tak věřitelům, jakož i třetím osobám. Odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, pouze pokud prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm v rámci insolvenčního řízení požadovat. Dle judikatury zde citované povinnosti, za jejíž porušení insolvenční správce odpovídá, jsou povinnosti uložené správci zákonem nebo rozhodnutím soudu či porušení povinnosti jednat s odbornou péčí. [příjmení] mohlo dojít k naplnění podmínek odpovědnosti státu v důsledku porušení povinností insolvenčního správce, musí dojít ke škodlivému následku, v důsledku porušení povinností správce za současného selhání dohledací činnosti insolvenčního soudu, a musí zde existovat dvojí příčinná souvislost, a to jednak mezi porušením povinnosti insolvenčního správce a vznikem škody, ale současně rovněž mezi porušením povinnosti insolvenčního soudu při dohledové činnosti a vznikem škody. 7. Současně soud I. stupně uvedl, že nemůže v rámci přezkumu postupu soudu a insolvenčního správce v konkursním řízení posuzovat opodstatněnost či věcnou správnost skutkových zjištění v insolvenčním řízení, neboť jde o rozhodovací činnost soudu, jež vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu není připuštěno žalované žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají pro stát nezávislé soudy. Tak jak i po zrušení předchozího rozhodnutí žalobce vymezil skutek, na základě něhož se domáhá peněžního plnění, nebylo možno shledat porušení dohledové povinnosti soudu, z čehož soud I. stupně dovodil, že žalobní požadavek nebyl uplatněn důvodně, a proto žalobu zamítl a o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu rozhodl dle úspěchu ve věci. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž opětovně poukázal na své doplněné žalobní tvrzení ze [datum] s tím, že mu v důsledku pochybení konkursního soudu měla být způsobena majetková i nemajetková újma ve formě zásahu do žalobcova práva na rodinný život a jeho zdraví. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Soud I. stupně se důsledně řídil právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím zrušujícím usnesení ze 4. 3. 2020, č. j. 55 Co 325/2019 - 257 poučil a usnesením vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení, nicméně ani na základě tohoto poučení žalobce adekvátně žalobu nedoplnil. Nadále lze proto učinit závěr, že žalobce neuplatnil žádná relevantní skutková tvrzení o tom, jak mu měla škoda vzniknout, kdy, čím bylo způsobena, jak konkrétně dospěl k výpočtu její výše a zejména v čem měl stát či konkursní soud pochybit v rámci dohledu nad shora uvedeným konkursním řízením. 11. Obvodní soud na základě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která jsou fakticky mezi účastníky nesporná, a odvolací soud z nich zcela vycházel, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. 12. Po právní stránce se i s odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3213/2010, Pl. ÚS 14/10, Pl. ÚS 23/14, IV. ÚS 1558/18). Správně dovodil předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup insolvenčního správce, jakož i soudu v rámci dohledu nad konkursním řízením a odvolací soud nemá pochybnosti o jeho právním závěru, že tyto předpoklady shora vymezené nebyly naplněny. Ani po poučení soudu I. stupně, žalobce v zásadě své žalobní tvrzení dostatečně nekonkretizoval a jeho názor o nedostatečném dohledu nad konkursním řízení nebyl způsobilý založit závěr o tom, že je dána odpovědnost státu z titulu nesprávného úředního postupu. 13. Z hlediska toho odvolací soud hodnotil napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné a postupem dle § 219 o. s. ř. ho potvrdil. 14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná se v odvolacím řízení k odvolání žalobce nevyjádřila, žádné náklady jí v této fázi nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.