55 CO 371/2021-785 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. z věcí připadajících do společného jmění manželů (dále SJM) přikázal do vlastnictví žalobce movité věci v hodnotě [částka], dále movité věci do vlastnictví žalované v hodnotě [částka]. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále zamítl žalobu, co do požadavku žalobce na přiznání úroku z prodlení a o nákladech řízení rozhodl výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Obvodní soud vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství [datum], které bylo rozvedeno pravomocně ke dni [datum]. Jejichž společné jmění bylo zúženo v březnu [rok] až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Rodinný dům účastníků byl předmětem stavebního řízení o odstranění stavby. Ta byla zbořena na základě smlouvy o dílo, kterou uzavřela se zhotovitelem žalovaná. Z tohoto domu si žalovaná odnesla movité věci, jež jsou uvedeny ve výroku I., přičemž soud vycházel z hodnoty těchto věcí uvedené žalobcem. Žalovaná dále prodala stavební buňku, která byla předmětem SJM za [částka]. Od roku [rok], kdy eskalovaly neshody účastníků, řešila dluhy vzniklé z manželství a uhradila dva společné dluhy, jež vznikly jednáním žalobce. Ve svízelná situaci žalované jí rodiče půjčili v roce [rok] částku [částka], kterou jim následujícího roku splatila. Žalobce se dovolával relativní neplatnost ohledně splátek této půjčky a zpochybňoval rovněž uzavření smlouvy o dílo spočívající v demolici rodinného domu a jiné převody peněžitých částek provedených žalovanou či společnými dcerami účastníků. Žalobce se pokusil učinit předmětem vypořádání další movité věci, jejichž existenci žalovaná sporovala. Soud žalobce vyzval, aby doložil jejich existence při dalším ústním jednání [datum] a hodlal ho poučit postupem dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. jak má ohledně movitých věcí postupovat. Vyslovil přitom předběžný názor, že u sporných movitých věcí je břemeno tvrzení a důkazní na žalobci. Ten se však dvou jednání, u nichž mohl být poučen, nedostavil, čímž se sám ve smyslu judikatury ústavního soudu připravil o možnost poučení v tomto smyslu. Soud ohledně tvrzení žalobce o existenci dalších movitých věcí vycházel z toho, že žalobce toto své tvrzení neprokázal. 3. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení § 143 odst. 1 a následující občanského zákoníku [účinnost]. 4. Ohledně aktiv soud vycházel z provedených znaleckých posudků a z nesporných tvrzení účastníků a následně rozhodl o vypořádávaných movitých věcí výrokem I. Sečetl aktiva SJM účastníků v rozsahu částky [částka]. Žalovaná obdržela ze společného jmění celkem [částka]. Žalobci náleží aktiva celkem ve výši [částka]. Rozdíl mezi těmito částkami činí [částka], které by žalovaná měla zaplatit žalobci v případě, že by jejich podíly na společné jmění byly stejné. Soud však s ohledem na okolnosti případu dle § 149 odst. 3 občanského zákoníku přistoupil k vypořádání SJM tak, že podíl žalované na společné jmění činí 80 % a podíl žalobce 20 %. Učinil tak proto, že nejméně od roku 2009 to byla žalovaná, kdo se staral o obě děti účastníků, současně dětem zajišťovala bydlení a další potřeby a aktivně řešila dluhy, z nichž většina byla dluhy společnými, nicméně vznikly jednáním žalobce. Byla to žalovaná, která jediná měla v té době příjem a srážkami z její mzdy byly právě hrazeny i společné dluhy. Žalovaná se proto podstatnou měrou zasloužila o nabytí a udržení SJM. S ohledem na tuto disparitu soud uložil výrokem II. žalované, aby na vyrovnání žalobci uhradila částku [částka] (20 % z [částka]). Soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že žalovaná nehospodařila řádně se společným jměním. Pokud některé společné věci z domácnosti vyhodila nebo byly zničeny, tak se jednalo o řešení vybavení domácnosti u věcí staršího pořizovacího data. Obměna či občasné rozbití některé součásti vybavení domácnosti je zcela běžné a normální a nepředstavuje pochybení v hospodaření se společným majetkem. Rovněž byl zamítnut požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení u všech žalobních požadavků. Předmětem řízení nebyl peněžitý dluh, ale vypořádání SJM a žalovaná se splněním žádného peněžitého dluhu vůči žalobci neocitla v prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítal, že se soud nevypořádal se všemi jím tvrzenými skutečnostmi a nevypořádal většinu majetku, kterou uplatnil v doplnění žaloby. Vytýkal zejména soudu, že nevypořádal všechny movité věci ze společné domácnosti a dostatečně neposoudil jednání žalované, která měla odklánět peněžní prostředky tvořící součást SJM. Jednáním soudu I. stupně došlo k diskriminaci žalobce jako muže a oproti tomu žalovaná v postavení ženy byla v soudním řízení zvýhodněna. Rovněž vyjádřil důrazný nesouhlas s tím, jak se soud prvého stupně vypořádal s disparitou vypořádání majetku, čímž byl v konečném důsledku výrazně finančně poškozen. Žalovaná se v průběhu celého manželství ve vztahu k jeho osobě měla chovat protiprávně a napadeným rozhodnutím obvodní soud toto jednání měl fakticky schválit. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila, tak, že odvolání považuje za další šikanózní jednání ve vztahu k její osobě a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 8. Soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci tak, aby tvořil základ pro správní posouzení a odvolací soud neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování a ze skutkových zjištění obvodního soudu nadále vycházel. 9. Po právní stránce se odvolací soud stupně ztotožnil se způsobem, jakým se soud vypořádal s návrhem žalobce na vypořádání položek movitých věcí (položky [číslo] specifikované v bodě 2. odůvodnění rozhodnutí). Vázanost soudu návrhem na zahájení řízení nelze chápat tak, že by soud byl povinen do výroku svého rozhodnutí o věci samé doslovně převzít žalobcem formulovaný návrh znění výroku rozhodnutí. Obvodní soud procesní práva žalobce nijak neporušil, když přistoupil ke koncentraci řízení a za situace, kdy žalovaná popírala existenci těchto movitých věcí, poučil žalobce, že svá tvrzení ohledně toho, že existují další movité věci tvořící předmět SJM musí dostatečným způsobem tvrdit a prokázat, což nadále neučinil. Jestliže se žalobce nadále neúčastnil soudních jednání [datum] a [datum], soud správně vyšel z toho, že ohledně tvrzení o existenci dalších movitých věcí svá tvrzení žalobce neprokázal. V postupu obvodního soudu nebyla shledána žádná diskriminace žalobce jako muže vůči žalované, ten byl shledán jako korektní i férový vůči oběma stranám sporu. U požadavku, aby mu žalovaná vrátila peníze vynaložené na úhradu nájemného za bydlení žalované a společných dětí účastníků, se jedná o obvyklou správu majetku, neboť byly vynaloženy na úhradu bydlení rodiny. Další požadavek, aby soud posoudil jako protiprávní jednání žalované, která vrátila rodičům půjčku [částka], soud rovněž hodnotil správně, neboť tyto peníze byly použity na údržbu a financování nemovitosti v SJM, tedy šlo o úhradu na zajištění potřeb rodiny a částka tvořila společný dluh účastníků. Soud nepochybil ani v tom, že nevypořádával mzdu žalované za období, které následovalo po zúžení SJM účastníků, neboť šlo o prostředky, které netvořily předmět SJM po [datum]. [příjmení] je i případ vypořádání peněžních prostředků inkasovaných za stavební buňku. Žalobce byl poučen postupem dle ustanovení § 118a o. s. ř. za situace, kdy proběhla koncentrace řízení a ohledně svého tvrzení nic dalšího nedoplnil. U požadavku na vypořádání částky [částka] bylo zjištěno, že se jedná o peněžní prostředky spočívající v úhradě zajišťujících potřeby rodiny účastníků a jejich společných dětí, což lze považovat za obvyklou správu majetku. 10. S ohledem na prokázané jednání žalovaného, který v průběhu manželství vytvářel dluhy, které žalovaná následně hradila a většinově se zasloužila o nabytí a udržení společného jmění, odvolací soud neměl výhrady proti závěru soudu I. stupně o disparitě vypořádávání SJM, kdy obvodní soud na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že s ohledem na veškeré okolnosti plynoucí z průběhu manželství činí podíl žalované na společném jmění 80 % a podíl žalobce 20 %. Soud dostatečně vzal v úvahu tomu kdo, a jak se staral o děti a obstarával potřeby společné domácnosti. Tuto disparitu vypořádacích podílů i odvolací soud považuje za spravedlivou. 11. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně za této situace správně vypořádal aktiva společného jmění a dospěl i ke správné výši vypořádacího podílu, nepochybil ani v otázce požadavku žalobce na úhradu úroku z prodlení, když