55 CO 392/2022-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl ve vztahu k žalovaným 1) [právnická osoba] a 2) žalované [jméno] [příjmení] tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. 2. Žalobkyně se opírala o tvrzení, že žalobkyně s původní žalovanou ([právnická osoba]) uzavřela smlouvu o úvěru ve formě kontokorentního úvěru, druhá žalovaná [jméno] [příjmení] se stala spoludlužníkem na základě smlouvy o přistoupení k dluhu. Následně došlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně a k zaslání výzvy k úhradě dluhu. V důsledku čerpání kontokorentu evidovala žalobkyně k [datum] za žalovanými celkový dluh [částka] s příslušenstvím. 3. Žalovaná [jméno] [příjmení] se k žalobě vyjádřila tak, že nebylo zjištěno jak a kdy ke dluhu došlo. Závazek převzít dluh za původního dlužníka může vzniknout v době, kdy tento dluh existuje. 4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru [datum]. Žalovaná [jméno] [příjmení] přistoupila k dluhu na základě smlouvy o přistoupení k dluhu ze dne [datum]. Žalované byla rovněž zaslána výpověď z úvěrové smlouvy a dále výzva k úhradě dluhu na adresu, kterou uvedla ve smlouvě jako adresu pro doručování. Byl zjištěn celkový dluh ve výši [částka] s příslušenstvím. 5. Právně věc soud posuzoval dle ustanovení § [číslo] za použití ustanovení § 1892 a § 1970 občanského zákoníku. Z dokazování vyplynulo, že první žalovaná úvěr čerpala, dostala se však do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k tomu, že svoji smluvně převzatou povinnost nesplnila, žalobkyně se obrátila ke splnění dluhu na žalovanou [jméno] [příjmení]. Soud se neztotožnil s uplatněnou námitkou žalovaných, že výše sjednaného úroku z prodlení, je v rozporu s dobrými mravy a poukázal na judikaturu ústavního soudu, který dle rozhodovací praxe výši sjednaného úroku považuje za adekvátní. 6. Ve vztahu k žalované [jméno] [příjmení] soud učinil závěr, že smlouva o přistoupení k dluhu byla uzavřena platně a účinně s ohledem na to, že lze přistoupit i k dluhu, který vznikne v budoucnu a lze-li jej dostatečně určit. Žalovaná nemohla mít dle obsahu smlouvy pochybnosti o tom, k jakému dluhu přistupuje, když to bylo zcela určitě vymezeno. K účinnosti přistoupení pak došlo vznikem dluhu. Výzva k úhradě bylo žalované řádně doručena. Žalobě bylo proto vyhověno, o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 7. Proti rozsudku podala žalovaná [jméno] [příjmení] včas odvolání, v němž zopakovala svoje procesní stanovisko, dle něhož nemohla platně přistoupit k dluhu, který dosud neexistoval. Tento závazek má akcesorickou povahu a může platně vzniknout pouze v době, kdy závazek původního dlužníka již vznikl a stále trval. Dále odkázala na judikaturu ústavního soudu, dle níž nelze připustit, aby se soudní ochraně dostávalo subjektům, které poškozují práva svých klientů. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. Účel sporovaného úkonu přistoupení k dluhu byl zcela zřejmý. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. [jméno] žalovaná v odvolání tvrdí, že není pochyb o tom, že měla skutečnou vůli zajistit pohledávku žalobkyně. Ze strany věřitele přistoupení k závazku do určité míry plní i zajišťovací funkci, když vedle dosavadního dlužníka přistupuje dlužník nový a oba jsou věřiteli zavázáni společně a nerozdílně. Vůle žalované tedy byla před uzavřením smlouvy o přistoupení k dluhu naplněna. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž lze postoupit pohledávku, která dosud nevznikla, s tím, že soud I. stupně dospěl ke zcela totožnému závěru jako soud dovolací. Smlouva o úvěru je smlouvou konsensuálního charakteru a byla sjednána již samotným uzavřením smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků, nikoliv jejich reálným poskytnutím. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Ve vztahu k první žalované rozsudek nabyl samostatně právní moci, když obě žalované nebyly ve vztahu nerozlučných společníků. 10. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která byla obecně mezi účastníky nesporná, neshledal důvod pro doplnění či opakování dokazování. [ulice] soud relevantní zjištění vytěžil z provedených důkazů a na jejich základě dospěl i ke správným závěrům po stránce právní. 11. Ve smyslu ustanovení § 1892 občanského zákoníku, jestliže se někdo dohodne přímo s věřitelem, že za jeho dlužníka jeho dluh splní, nemůže sice dlužníka bez jeho souhlasu od jeho povinnosti osvobodit, ale stane se dlužníkem vedle něj. Dohodou takové osoby s věřitelem dojde ke zvýšení počtu dlužníků, proto se rovněž přistoupení k dluhu označuje jako kumulativní intercese. Přistoupení k dluhu představuje vstup třetí osoby do závazku vedle dlužníka původního, který však dlužníkem zůstává i nadále. Dochází tak ke vzniku tzv. pasivní plurality. 12. Pokud jde o námitky žalované, ty ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR nemohou obstát. Dle rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1362/2016 z 15. 11. 2016 lze přistoupit též k závazku, který ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu. Okamžik přistoupení k budoucímu závazku, tedy okamžik, kdy se přistoupivší osoba stává dlužníkem je pak totožný s okamžikem, kdy závazek vznikne. Tímto závěrem se soud I. stupně řídil a odvolací soud nemá důvod se od tohoto závěru dlouhodobě zastávaného judikaturou vyšších soudů odchýlit. Rámcová smlouva o poskytnutí platebních služeb byla mezi žalobkyní a firmou [právnická osoba] uzavřena [datum], smlouva o přistoupení k dluhu byla uzavřena [datum] za situace, kdy žalovaná [jméno] [příjmení] byla od dubna 2017 do května 2019 jednatelkou dlužníka a v téže době i společníkem dlužníka. Rámcovou smlouvu z [datum] sama uzavírala za dlužníka [právnická osoba] z titulu své funkce. O vzniku závazku měla tedy ze své pozice detailní přehled. 13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné a bylo proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrzeno jako věcně správné. 14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem dle advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka], 2 paušální náhrady po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka].