55 CO 418/2021-131 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby bylo zřízeno věcné břemeno práva bydlení k bytové jednotce [číslo] stavba [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] s podílem na společných částech budov [číslo] a podílem [číslo] na společných částech pozemku parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Smíchov, obec Praha u Katastrálního úřadu hlavního města Prahy, Katastrální pracoviště Praha do doby přidělení náhradního bytu. Výrokem II. soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se domáhal vydání tohoto rozhodnutí s tvrzením, že poté, co soud zrušil právo společného nájmu bytu a nájemkyní bytu a určil žalovanou a jemu uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Tvrdil, žalovaná nedostatečně respektuje toto rozhodnutí a poškozuje práva žalobce s cílem donutit ho k opuštění bytu. Jejím cílem má být prodej bytové jednotky další osobě, aniž by bylo zachováno právo žalobce na bydlení. 3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že rozsudkem č. j. 31 C 134/2010 - 24, který nabyl právní moci [datum], bylo zrušeno právo společného nájmu k předmětnému bytu na adrese [adresa], jakož i právo nájmu družstevní garáže s tím, že jedinou nájemkyní bytu, garáže a členkou stavebního bytového družstva se stala žalovaná a žalobci byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalované do jednoho měsíce po zajištění náhradního bytu. 4. Soud I. stupně po provedeném řízení dospěl k právnímu závěru, že žaloba není důvodná, když u žalobce neshledal naléhavý právní zájem na vydání rozhodnutí, neboť na jeho právním postavení by se tím nic nezměnilo. Navíc soud takovou služebnost nemůže zřídit, neboť takový postup nemá oporu v zákoně. Obecně i dle citované judikatury Nejvyššího soudu ČR nelze obecně připustit zřízení služebnosti pokaždé, když mezi stranami nedojde k dohodě a služebnost nevznikne na základě smlouvy. Zásah veřejné moci formou zřízení služebnosti lze akceptovat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech. Obecně soud svým rozhodnutím nemůže zřídit věcné břemeno ani v případech, kdy se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení, a to ani analogickou aplikací zákona. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítal, že mu svědčí právo na zřízení věcného břemene k předmětnému bytu, respektive věcné břemeno bydlení. Má právní důvod užívání bytu a bylo by možno postupovat analogicky dle ustanovení § 1029 odst. 2 občanského zákoníku a zřídit nezbytnou cestu. Dále vytýkal napadenému rozhodnutí, že se nedostatečně zabývalo jeho argumentací a navrhl, aby v odvolacím řízení bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila tak, že souhlasila se soudem I. stupně, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem. Neměla výhrad ani k jeho závěru, že v daném případě nemůže zřídit věcné břemeno práva bydlení, neboť by šlo nepřípustný zásah do autonomie soukromého práva. S ohledem na to, že rozhodnutí považuje za věcně správné, navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen, pouze změněna výše nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť soud nepřiznal žalované plnou výši nákladů řízení, kterou požadovala přiznat dle vyčíslení obsaženého v podání z [datum]. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování, neboť zjištěný skutkový stav poskytuje dostatečný základ pro právní posouzení věci. 9. Po právní stránce se odvolací soud v zásadě ztotožňuje s právní argumentací napadeného rozsudku v tom směru, že v žádném případě není dán důvod pro vyhovění žalobě. 10. Pouze nadbytečně se obvodní soud zabýval zkoumáním, zda v daném případě měl žalobce naléhavý právní zájem. Ten má soud zkoumat ve smyslu § 80 o. s. ř. pouze v případě, že by byla podána tzv. určovací žaloba, což není tento případ. Žalobce se fakticky domáhá nahrazení projevu vůle žalované s tím, aby mu bylo zřízeno věcné břemeno práva bydlení k bytu, v němž má po shora citovaném rozhodnutí pouze právo dočasného užívání do zajištění náhradního bytu. V této souvislosti obvodní soud správně konstatoval, že zde nebyl zjištěn žádný důvod pro vznik služebnosti dle občanského zákoníku a odkázal na ustanovení § 1260 občanského zákoníku v platném znění, v němž zákonodárce stanovil případy, kdy lze věcné břemeno (služebnost) nabýt. Případ, který v žalobě popisuje žalobce, mu však neumožňuje docílit vyhovění návrhu, neboť v takovém případě služebnost zřídit nelze. 11. Jestliže žalobce v odvolání argumentoval tím, že řešením by bylo povolení nezbytné cesty ve smyslu ustanovení § 1029 občanského zákoníku, tak ani v takovém případě žalobce nemohl být úspěšný. Aktivní legitimace k takovému návrhu má vlastník nemovité věci, která není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Žalobce však žádným vlastníkem nemovité věci není, takže k takovému návrhu není aktivně věcně legitimován. 12. Soud napadeným rozsudkem proto rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl a odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek, včetně výroku o nákladech řízení potvrdil. Učinil, tak i ve vztahu k výroku o nákladech řízení. Proti výši nákladů řízení žalovaná nepodala odvolání, a pouze ve vyjádření k odvolání žalobce vyjádřila názor, že tato výše by měla být změněna v její prospěch. Náklady právní služby, které požadovala žalovaná přiznat za činnost advokáta, však byla odvolacím soudem ve shodě se soudem I. stupně hodnocena jako neúčelně vynaložená. Žalovaná již ve vyjádření k žalobě z [datum] a [datum] logicky argumentovala tím, že žalobě - tak jak byla podána - nelze vyhovět a další porady právní zástupkyně s žalovanou z [datum] a ze [datum] již byly nadbytečné a nelze je považovat za účelně vynaložené. Proto byl potvrzen i výrok o výši nákladů řízení. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem ve výši dle advokátního tarifu (§ 9 odst. 3 písm. c/ tarifu) když výše sazby odměny advokáta a činí [částka]. V daném případě žalované náleží náhrada za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dvě paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH 1 176), v součtu [částka].