55 CO 61/2022-590 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně i žalovaný podali včasné odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, kterým bylo zrušeno a vypořádáno jejich spoluvlastnictví k věcem a hodnotám, které nabyli do podílového spoluvlastnictví v poměru 59,21% resp. 40,79% jako dědici po zemřelém [jméno] [příjmení] rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32D 1593/2008 z [datum rozhodnutí]. 2. Žalobkyně namítala, že soud měl učinit předmětem vypořádání též částky [částka] z účtu u ČSOB, [částka] uložených v bytě [ulice], které žalovaný spotřeboval a [částka]. Ohledně věcí vyzvednutých z bezpečnostní schránky se účastníci dohodli. Žádala proto rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný vytýkal soudu I. stupně, že nerespektoval dohodu účastníků ohledně rozdělení věcí z trezoru, když do vlastnictví žalobkyně přikázal též 5 věcí (zlaté dámské náramkové hodinky, 19,95g, šíře 5,40mm v hodnotě [částka], zlatý dámský prsten s kubickými zirkoniemi, 3,75g v hodnotě [částka], bižuterní imitace tahitských černých perel, náhrdelník a náušnice v hodnotě [částka], zlaté pouzdro na vysunovací tužku v hodnotě [částka], zlatý dámský cestovní náramek s přívěsky v hodnotě [částka]), které má dle dohody on v držení. Předpokládá, že tak soud učinil, když neuznal zápočet žalobkyně částky [částka] proti nákladům pohřbu, které uhradil. Účastníci přitom respektovali zápočet jako platný. Dále poukazoval na zvláštní osobní hodnotu zlatého náramku s přívěsky. Pariční lhůta k výplatě podílu 1 měsíce je nepřiměřená. Nesprávně bylo rozhodnuto též o nákladech řízení. Soud výrok odůvodnil tím, že návrhu žalobkyně zčásti nevyhověl, zčásti jej zamítl a zčásti řízení na její návrh zastavil podle judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1795/2013. Měly být rozhodnuto spíše dle judikátu téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 935/2017, který zohledňuje situaci, kdy mezi účastníky je spor jen ohledně způsobu vypořádání a podle výsledku sporných otázek. Žalobkyně dlouhodobě odmítala jednání ohledně vyzvednutí věcí z bezpečnostní schránky, nepravdivě uváděla, že věci i z bytu v Bochovské jsou jen její a mělo by to být zohledněno včetně výsledku řízení tak, že by měla hradit žalovanému podstatnou část nákladů řízení. V tomto směru navrhl rozsudek změnit. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně předchozího řízení dle §§ 212 písm. c), 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvoláním do výroků o věci samé je na místě zčásti vyhovět. Jelikož předmětem řízení je vypořádání vztahu mezi účastníky, nebyl přitom vázán rozsahem odvolání, nicméně zabýval se podrobněji jen položkami mezi účastníky spornými. 5. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, které odpovídají provedenému dokazování a jsou dostačující pro právní posouzení věci. 6. Pokud jde o rozdělení movitých věcí, je důvodné odvolání žalovaného, když účastníci si cennosti z bezpečnostní schránky sami rozdělili a nebylo mezi nimi sporu o tom, že je od vyzvednutí drží žalovaný a že žalobkyně je přikázat do svého vlastnictví nepožaduje. Bylo proto namístě jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného v souladu s vůlí účastníků. 7. Co se týče částky [částka] uložené v bytě zůstavitele, není správná námitka žalobkyně, že tuto částku soud nevypořádal. V bodu 10. odůvodnění výslovně uvedl, že ji přikazuje žalovanému a ten musí vyplatit odpovídající podíl z ní žalobkyni. To proto, že šlo o majetek ve spoluvlastnictví účastníků, který využil žalovaný jen pro svou potřebu, tedy nad rámec svého podílu. 8. Odvolací soud ovšem má jiný náhled na otázku zohlednění nákladů pohřbu [částka] (pasivum dědictví), které uhradil výlučně žalovaný. Žalovanému tak vzniklo vůči žalobkyni právo na úhradu části těchto nákladů odpovídající jejímu podílu 59,21%, tedy [částka] Odvolací soud respektuje závěr soudu I. stupně v tom, že jednostranné započtení provedené žalobkyní vůči této pohledávce žalovaného nebylo možno platně provést vzhledem k tomu, že v tu dobu nebylo spoluvlastnictví ještě vypořádáno. Je nicméně zřejmé, že oba účastníci tento záměr nesporovali a lze uzavřít, že tak uzavřeli dohodu, že od částky [částka] spotřebované žalovaným bude odečtena částka [částka] uhrazená žalovaným jako náklady pohřbu. 9. K vypořádání tak zůstala správně jen částka [částka] jako zbytek částky [částka] přikázaná žalovanému, z níž by měl vyplatit žalobkyni odpovídající podíl [částka]. 10. Odvolání žalobkyně není důvodné ohledně částky [částka], neboť tato částka je zahrnuta ve vypořádané finanční hotovosti jak pro žalobkyni ([částka]), tak pro žalovaného ([částka]) ve výrocích I. bod 1) resp. bod 2). 11. Soud I. stupně zamítl návrh na vypořádání částky [částka] z účtu zůstavitele. Tato pohledávka vůči bance k okamžiku úmrtí zůstavitele existovala a byla spotřebována výlučně ve prospěch žalovaného (platby za užívání bytu). Okolnost, že následně vkladový vztah zanikl, nic nemění na tom, že šlo o pohledávku konkrétní majetkové hodnoty odpovídající disponibilní výši vkladu existující k okamžiku nabytí dědictví (smrtí zůstavitele dle § 460 obč. zák.). Jestliže ji využil jeden z dědiců (žalovaný) nad rámec svého dědického práva, musí žalobkyni vyplatit částku odpovídající jejímu podílu z hodnoty pohledávky, tedy [částka]. 12. Jinak shledal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. správným jak co do vymezení předmětu vypořádání, tak co do jeho ocenění. 13. Odvolací soud proto rozsudek ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zčásti změnil přikázáním movitých věcí (šperků) ve výroku uvedených a úpravou výše finanční hotovosti přikázané žalovanému, jinak jej v tomto výroku i ve výroku III. jak správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 14. V této souvislosti odvolací soud doplňuje, že soud I. stupně sice rozhodl odlišně o vypořádání částek [částka] [anonymizováno] Kč a [částka], ačkoli v obou případech v době jeho rozhodování již nešlo o spoluvlastnictví, protože částky byly spotřebovány, a to tak, že první částku vypořádal, ohledně druhé návrh zamítl. Odvolací soud v tomto rozdílném posouzení a zohlednění ve výroku nespatřuje problém, neboť pokud by soud dospěl k závěru, že některá položka určená k vypořádání do spoluvlastnictví nepatří, může ji z vypořádání vynechat (protože tu není vázán návrhy účastníků) avšak není chybou ani to, pokud ohledně takové položky žalobu zamítne. Pro rozhodnutí je podstatné, aby takový nárok byl vypořádán, k čemuž odvolací soud ohledně druhé uvedené částky také přistoupil. Ohledně první vyšel z toho, že nad rámec zbytku ([částka]) nárok zanikl započtením resp. dohodou účastníků. 15. V důsledku dílčích změn bylo nutno znovu rozhodnout o finančním vypořádání mezi účastníky tak, aby každý nabyl hodnoty odpovídající jeho podílu, tzn. změnit výrok II. rozsudku. 16. Odvolací soud tu vyšel z výsledku určeného soudem I. stupně, proti němuž z hlediska správnosti výpočtu neměli účastníci výhrad, a tento upravil v souladu se změnami ve vypořádání. [příjmení] z bezpečnostní schránky v ceně [částka] nabývá žalovaný. Musí tedy vyplatit žalobkyni odpovídající podíl z jejich ceny, tj. [částka], povinnost žalobkyně vyplatit žalovaného se zmenší o [částka]. Z částky [částka] (zbytek z [částka]) by měl vyplatit žalovaný žalobkyni [částka] (o tuto částku se opět zmenší povinnost žalobkyně) a z částky [částka] by měl žalovaný zaplatit žalobkyni [částka]. 17. Ve výsledku pak by měl žalovaný zaplatit žalobkyni [částka] a tak byl výrok II. rozsudku změněn. K tomu je třeba uvést, že při přípravě vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti, když namísto uvedené částky placené žalovaným bylo uvedeno, že žalobkyně žalovanému zaplatí [částka]. Došlo k tomu záměnou za jinou variantu vypořádání, jež nakonec nebyla přijata. Proto má v této části rozsudek povahu opravného usnesení dle § 164 o. s. ř. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný nabyl značné majetkové hodnoty, vypořádací částka není nijak vysoká a vzhledem k délce řízení musel s takovou možností počítat a být na ni připraven. 18. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o nákladech státu a nákladech mezi účastníky spolu s náklady odvolacího řízení. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, odvolací soud neshledal, že by tu bylo právo některého z nich na jejich náhradu vůči druhému. Nejen proto, že se jednalo o spor, v němž návrh mohl podat kterýkoli z účastníků a vypořádání dosáhli oba (žádný nebránil zrušení spoluvlastnictví), ale též s ohledem na to, že ohledně převážné většiny hodnot nakonec došli účastníci ke shodě, a ohledně sporovaných nároků v odvolacím řízení dosáhli oba částečného úspěchu. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak nemá žádný na jejich náhradu právo. Okolnost, že účastníci, a to oba, v průběhu řízení do jisté míry měnili své postoje jak ohledně rozsahu majetku, který by měl být vypořádán, tak ohledně způsobu tohoto vypořádání, na tom nic nemění, nejde o situaci, na kterou dopadá citovaná judikatura, v níž bylo lze dovodit, že jeden z účastníků měl vůči druhému (ve sporných otázkách) takový úspěch, že by mě