58 CO 46/2022-222 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. zamítl žalobu, kterou žalobce po žalované požadoval písemnou omluvu za jednání Policie České republiky, k němuž došlo neoprávněnou evidencí a zpracováním nepravdivých osobních údajů o jeho osobě, které ho spojovaly s trestným činem loupeže, k němuž mělo dojít v roce 1993, dále hlasitým sdělováním těchto údajů policistou dne [datum] na veřejném místě v průběhu silniční kontroly před dalšími osobami a donucováním žalobce k předložení občanského průkazu pod pohrůžkou omezení jeho osobní svobody, jakož i nezdvořilým a nadřazeným chováním policejní hlídky vůči žalobci dne [datum] při kontrole ve Šrobárově ulici v [obec a číslo]; současně byl zamítnut i žalobcův požadavek na zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím (výrok I). Soud I. stupně ale vyhověl eventuálnímu petitu žaloby v části, v níž se žalobce (pro případ zamítnutí žaloby o omluvu a peněžitou náhradu) domáhal konstatování porušení svých práv neoprávněnou evidencí a zpracováním nepravdivých osobních údajů o jeho osobě Policií České republiky ke dni [datum], spojujících ho s trestným činem loupeže, k němuž mělo dojít v roce 1993 s tím, že tak došlo k porušení jeho základního práva na ochranu osobnosti a na ochranu osobních údajů dle čl. 10 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (výrok II). V části, v níž se žalobce domáhal konstatování porušení práva hlasitým sdělováním jeho osobních údajů policistou v průběhu silniční kontroly dne [datum] a donucováním žalobce k předložení občanského průkazu pod pohrůžkou omezení jeho osobní svobody, jakož i nezdvořilým a nadřazeným chováním policejní hlídky, byla jeho žaloba zamítnuta (výroky III a [příjmení]). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok V). 2. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, která měla spočívat v pocitech frustrace, nespravedlnosti a ponížení a kterou utrpěl v souvislosti se silniční kontrolou ze strany Policie České republiky dne [datum]. 3. Soud I. stupně při posouzení žalobcova nároku vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku (viz zejména odst. 4 až 7), na něž odvolací soud odkazuje. Ve stručnosti lze shrnout, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 1/98-147, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 18/2002-162, (které nabyly právní moci dne [datum]), byla žalované uložena povinnost zlikvidovat informace a zdržet se shromažďování a jakéhokoliv rozšiřování informaci o žalobci, mimo jiné že byl stíhán v roce 1996 OÚV v [obec a číslo] za trestný čin loupeže podle § 234 trestního zákona. V tomto řízení bylo zjištěno, že v informačním systému AVIZO, vedeném Policií České republiky byly uchovávány informace o žalobci, které nesplňovaly podmínky § 16 a § 17 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech (účinného do 31. 5. 2000), a s nimiž policie pracovala při ověřování totožnosti žalobce, čímž mohlo docházet k jinému náhledu na jeho osobu. Dle závěru soudu tím Policie České republiky jako správce informačního systému porušila povinnosti stanovené v § 17 písm. a) až e) shora uvedeného zákona O likvidaci těchto údajů byl žalobce následně vyrozuměn policejním prezidiem v roce 2002. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 88/2017 se žalobce domáhal určení nezákonnosti postupu Policie České republiky při silniční kontrole dne [datum], která ho nutila k předložení občanského průkazu pod pohrůžkou jeho zajištění a odvezení na oddělení policie, snižovala jeho důstojnost výroky o tom, že„ má minulost“ a že„ má loupežné přepadení“ a nezákonně evidovala jeho údaje v policejních evidencích. V tomto řízení byla jako předběžná řešena otázka, zda jednání policejní hlídky dne [datum] bylo protiprávní a zda evidence žalobcových údajů v policejních databázích byla nezákonná. Správní soud dospěl k závěru, že byť zákon nevyžaduje, aby řidič při preventivní silniční kontrole předkládal občanský průkaz, nýbrž postačuje řidičský průkaz (§ 6 odst. 7 a 8 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění [účinnost]), situace se mění při podezření na spáchání přestupku, k jehož projednání může dojít v blokovém řízení. V takovém případě je policie oprávněna vyzvat řidiče k prokázání totožnosti, přičemž způsobilým průkazem totožnosti je takový, který obsahuje i místo trvalého pobytu (§ 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění do [datum], § 51 a 36 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). V době žalobcovy kontroly takový údaj obsahoval pouze občanský průkaz. Pokud byl tedy občanský průkaz po žalobci vyžadován v souvislosti s projednáním přestupku v blokovém řízení, měl policista zákonný důvod k jeho předložení. Pochybení policisty bylo shledáno toliko v tom, že žalobci nesdělil podezření ze spáchání přestupku bezprostředně poté, co požadoval předložení příslušných dokladů, avšak ani toto pochybení a ani pohrůžka předvedení nedosáhly míry nezbytné k tomu, aby se jednalo o nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s . ř. s .“). Správní soud se zabýval rovněž otázkou nezákonnosti zásahu, který měl spočívat ve snižování žalobcovy cti a důstojnosti výroky policisty, které pronesl po nahlédnutí do databází, o tom, že žalobce„ má minulost“ a že„ má loupežné přepadení“ a jejich nezákonnost neshledal, neboť byť sdělování daných údajů by mohlo být způsobilé zasáhnout do žalobcových osobnostních práv, provedeným dokazováním (nahrávkou) bylo zjištěno, že se jednalo pouze o krátké konstatování, z něhož vůči žalobci nebylo dále nic vyvozováno, neboť přestupek nebyl projednán na místě, a v době, kdy policista tyto výroky na místě silniční kontroly pronesl, se tam nacházeli pouze žalobce a policisté, kteří kontrolu prováděli. Policista tak konstatoval údaje, které se nacházely v policejních evidencích a k nimž měli přístup i ostatní přítomní policisté, kteří se s nimi v rámci výkonu své pravomoci mohli seznámit. Žádné jiné osoby, ve vztahu k nimž by mohlo dojít k veřejnému snížení žalobcovy cti a důstojnosti, však na místě přítomny nebyly. Ani v tomto případě tak nebyly naplněny předpoklady pro posouzení zásahu dle § 82 s. ř. s . Konečně pokud jde o evidování údajů o žalobci, správní soud vyšel z toho, že žalované bylo již v roce [rok] rozsudkem soudu uloženo tyto údaje zlikvidovat, přesto k jejich evidenci docházelo ještě v roce [rok]. Žalobce požádal policejní prezídium o jejich výmaz dne [datum] a již dne [datum] podal správní žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v této evidenci. Tato žaloba je ale pouze subsidiárním prostředkem ochrany, a jelikož žalobce před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky, které mu právní řád dával (když namísto domáhání se nápravy před správním orgánem rovnou zvolil cestu zásahové žaloby), byla tato žaloba shledána jako nedůvodná. Z výpovědi svědka [příjmení] (který společně se žalobcem vystupoval na straně žalující v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 10 C 1/98; viz shora) bylo zjištěno, že po pravomocném ukončení této věci obdržel on i žalobce od žalované vyrozumění, že povinnost uložená soudním rozhodnutím byla splněna. Dne [datum] žalobce během silniční kontroly i po jejím ukončení svědkovi telefonoval a byl rozrušen a dotčen jejím průběhem. Svědkovi sdělil, že na něj policisté hleděli jako na kriminálníka. Žádostí ze dne [datum] žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, ta však stanoviskem ze dne [datum] na tento nárok plnit odmítla. 4. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posuzoval dle § 1, § 5 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), dle čl. 2 a 10 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy a § 81 zákona č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že pokud jde o požadovanou omluvu a finanční zadostiučinění, žaloba není důvodná. Soud I. stupně se v podstatě ztotožnil se závěry, které vyslovil ve svém rozsudku sp. zn. 10 A 88/2017 Městský soud v Praze ohledně zákonnosti zásahu ze strany Policie České republiky vůči žalobci během silniční kontroly dne [datum]. Požadavek na omluvu byl zamítnut především z toho důvodu, že její formulace neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž do navrhovaného textu omluvy soud nemůže nijak zasahovat. Současně však soud I. stupně dospěl k závěru, že prokázanou evidencí nepravdivých údajů o žalobci (nesprávným úředním postupem), bylo zasaženo do práv žalobce na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, aby bylo chráněno jeho jméno, čímž mu vznikla nemajetková újma spočívající v pocitech nespravedlnosti a ponížení, neboť každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním