68 CO 380/2021-205 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] (ve znění jeho opravy ze dne [datum]) soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni ve výroku specifikovanou omluvu (výrok I) a peněžité zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II ve znění opravy) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně žalobou ze dne [datum] domáhala omluvy a peněžitého zadostiučinění za nápravu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování oznámení o příjmech a závazcích, která byla žalobkyně povinna podávat v postavení veřejného funkcionáře - uvolněné starostky obce Stružná podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZStřZ“). Plošným zveřejňováním oznámení (jež bylo následně Ústavním soudem posouzeno jako protiústavní) došlo k zásahu do soukromí žalobkyně. Odpovědnost za tento zásah nese podle žalobce stát, za nějž jedná coby příslušná organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje Centrální registr oznámení (§ 13 odst. 1 ZStřZ). 3. Žalovaná ke své obraně zejména namítala, že jí nepříslušelo posuzovat souladnost zákona s Ústavou České republiky a pro případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat; sporná ustanovení byla nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] zrušena až uplynutím dne [datum]; žalovaná nejednala protiprávně a to ani po vyhlášení nálezu – v tomto směru odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS - st. [číslo], které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je pak nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy, nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Omezení zveřejňování oznámení od [datum] neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době. V projednávané věci nejsou naplněny podmínky odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk. 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně uplatnila dne [datum] u žalované nárok na náhradu za nemajetkovou újmu z důvodů popsaných v žalobním návrhu ve výši [částka]; že žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] sdělila žalobkyni, že nesprávný úřední postup neshledala; že žalobkyně byla v rozhodném období tj. od září 2017 do listopadu 2020 ve funkci neuvolněného starosty obce Stružná a v tomto období podávala oznámení podle ZStřZ a žalovaná je zveřejnila v Centrálním registru oznámení (dále též jen„ CRO“). Při vyplnění průběžného oznámení za rok 2019 s termínem podání do [datum], žalobkyně vyzvala správce registru oznámení - Ministerstvo spravedlnosti ČR - aby stát nakládal s podanými oznámeními s respektem k jejímu soukromí a učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování jejího ústavního práva na ochranu soukromí a informačního sebeurčení. Žalobkyní podané oznámení bylo i po [datum] zveřejněno bez jakéhokoli omezení až do [datum]. Proto vyzvala žalovanou k okamžité nápravě závadného stavu. Žalovaná omezila způsob zveřejňování údajů z registru oznámení až v období po zaslání předžalobní výzvy před podáním žaloby. 5. Soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu na podkladu nesporných tvrzení účastníků v souladu s § 120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“). Spornou otázku právního posouzení, zda se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona ZStřZ ve znění zákona [číslo] 2017, vyřešil soud I. stupně následovně: Nárok žalobkyně se opírá o skutečnost, že ačkoli státní orgány postupovaly při plošném zveřejňování oznámení v souladu se zákonem, nebylo to v souladu s ústavním pořádkem; jde o náhradu újmy způsobené žalobkyni při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“); v té souvislosti soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 3916/2008. Jako příslušnou organizační složku státu určil Ministerstvo spravedlnosti, které je podle § 13 odst. 1 ZStřZ správcem registru oznámení; došlo-li tedy k tvrzené újmě žalobkyně zveřejněním jejího oznámení podle ZStřZ, stalo se tak v působnosti Ministerstva spravedlnosti, které je proto podle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk příslušným úřadem. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dotčenou právní úpravu v ZStřZ zrušil a odložil vykonatelnost svého zrušujícího výroku do [datum]. Soud I. stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok není důvodný. Zveřejňování majetkových přiznání žalobkyně nebylo nesprávným úředním postupem žalované ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk; žalovaná při správě Centrálního registru oznámení postupovala podle platného a účinného právního předpisu; právní úprava přitom sledovala legitimní cíl, a nadále platí, že kdokoliv si informace o majetku žalobkyně může vyžádat; satisfakce se žalobkyni dostalo tím, že Ústavní soud protiústavní právní úpravu zrušil od [datum] a zákonodárci uložil způsob zveřejňování omezit. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok za období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, žalovaná jako orgán spravující Centrální registr oznámení nemá pravomoc hodnotit, zda je zákon nebo jeho část v souladu s ústavním pořádkem, či nikoliv. Postup žalované spočívající v plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk. Ohledně období od [datum] do [datum], tedy po vyhlášení nálezu Pl. ÚS 38/17, kdy již žalovaná měla informaci o tom, že části ZStřZ nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud I. stupně poukázal na to, že Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu do [datum] a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena; zdůraznil, že k odkladu vykonatelnosti přistupuje Ústavní soud v zájmu právní jistoty a bezrozpornosti právní úpravy a tyto zájmy nepochybně pro omezenou dobu převážily nad zájmem odstranit neústavní právní úpravu. Soud I. stupně přihlédl k závěrům uvedeného nálezu s tím, že Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti do dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci časový prostor pro přijetí ústavně souladné zákonné úpravy, když protiústavnost shledal výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení, nikoliv v rozsahu poskytovaných informací. Se závěrem, že se žalovaná nedopustila nesprávného úředního postupu, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. 7. Rozsudek napadla v celém rozsahu žalobkyně včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že není přijatelné, aby pod záminkou různých interpretací tzv. norem jednoduchého práva byla ústavně zaručená práva žalobce, jichž se žalobce žalobou dovolává, oslabena nebo dokonce„ vypnuta“. Připomněla, že do září 2017 byla úprava zákona o střetu zájmu odlišná, teprve novela zákona č. 14/2017Sb. umožnila přístup v CRO k podaným oznámením, který mimo jiné představoval bezpečnostní riziko pro osoby, které informace o svém soukromí poskytovaly. Uvedla, že proti novele se zdvihl masivní odpor představitelů menších měst a obcí, řadou z nich bylo podání oznámení bojkotováno, což bylo masivně (cca 30 tis. řízení) státem sankcionováno. Poukázala na odchod funkcionářů z komunální politiky i úbytek zájmu o veřejnou funkci. Zdůraznila, s odkazem na nález Ústavního soudu, vyšší míru intenzity zásahu do soukromí s ohledem na skutečnost, že oznámení je podáváno s vědomím, že se majetkové poměry oznamovatele stanou bez dalšího věcí veřejnou, a neexistenci možných záruk souvisejících s nakládáním s dalšími údaji na základě poskytnuté žádosti. Uvedla, že žalovaná nedostála požadavku, aby nakládala s podanými oznámeními v CRO při respektu k jejímu ústavnímu právu na ochranu soukromí a osobních (mnohdy citlivých) údajů. Žalobkyně dále obsáhle citovala z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, přičemž setrvala na závěru, že stát je odpovědný za to, že její ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno. Žalobkyni není zřejmé, proč žalovaná neučinila opatření k zabránění přístupu k podaným oznámením bez zbytečného prodlení po zveřejnění nálezu, např. v březnu či dubnu 2020. Vyjádřila přesvědčení, že v čl. 7 a čl. 10 odst. 3 LZSP jsou zakotvena práva, která jsou přímo aplikovatelná bez potřeby zákonné úpravy. Nesdílí závěr o důsledcích odložené vykonatelnosti nále